Jsem lehčí a mohu řádit s dětmi (Kristýna)

Ahoj Jano. Máš skoro výjimečná vnoučata. Mohla bys, prosím, prozradit, jaké metody jejich rodiče používají, že je dokázali odstřihnout od mobilů? A zda s tím nemají děti problémy ve škole?

Proč se ptám. Jedna z mích vnuček také nepodlehla módě mít mobil už od první třídy ZŠ. Ve třídě byla jediná, tudíž “podivná”. Asi ve třetí třídě se stala bodem šikany. Tak nakonec i ona podlehla a mobil má též.
Můj osobní názor je “všeho s mírou”. Mobil máme s manželkou už od ranného věku podnikání. Ale jako, nezbytně nutný, komunikační prostředek. Dříve možná s větší intenzitou, ale dnes sem tam hovor do pěti minut a občas SMS. Spíše je to fotoaparát.

Jinak elektromagnetické záření není jen v mobilech, tam dokonce mnohem méně, než jiných dalších elektro spotřebičích. Ale vždy se, dle mého, jedná o velmi slabé záření, které by nemělo být, pro zdravého člověka, nebezpečné. Je to jako se vším. Můj otec, pokud ještě žil, říkal, že nás zabijí přemíra informací. Tehdy jsem jej nechápal, ale dnes už ano. Nic proti tomuto článku, ale podobných můžeme číst, či poslouchat, na desítky denně. Že nás pomalu zabíjí kontaminovaná voda, kterou pijeme, vzduch který dýcháme, potraviny, které kupujeme, hadry které nosíme …. Strach z té přemíry informací je horší, než jejich samotná podstata.
Toť můj názor.

Jsem ráda, že moje praděti (14,12,10,8,6) mobil nemají. Vědí, jak se používá (Duolingo), přístup k pc taky (rodiče programátoři), ale vlastně ho nepotřebují. Sportují. Plavou. Horolezou po skalách. Vaří. Vlastně mají hodně času…

Ještě před rokem a čtvrt jsem si mohl dovolit mobil na noc přepnout do módu letadlo a používat ho v noci jen jako budík, nyní již kvůli zhoršení zdravotního stavu otce nemohu, tak jen zapínám režim nerušit, kdy se zvukově neoznamují zprávy a mohou se dovolat jen VIP…