Žiju tady a teď, protože to je to jediné, co mám, neb zítra se už nemusím probudit. Ale nebylo to tak vždycky. S malými dětmi jsem pořád čekala, až přijde muž domů a vysvobodí mě, těšila jsem se, až po jídle usnou, až mi je někdo pohlídá...nežila jsem přítomností.

Pořád jsem se těšila na budoucnost

Mám ještě v živé paměti dny, týdny a měsíce svého prvního mateřství, kdy jsem doslova odpočítávala minuty do příchodu manžela, abych mu řvoucí ratolest svěřila do náruče a šla si po 24 hodinách NONSTOP služby buď lehnout nebo se alespoň někam schovat. Druhé mateřství už probíhalo příznivějším způsobem, možná jsem na sebe již nekladla tolik nároků a spoustu věci jsem přestala řešit…Ale stejně, vždy jsem se těšila, až mi (jednou za měsíc, za půl roku…) někdo děti pohlídá a já si někam zajedu JEN TAK SAMA, třeba na nějaký seminář nebo na výlet do Prahy…

Jednou se tak procházím uličkami jarního velkoměsta ponořená do svého vlastního bytí a žití, vnímám omamnou vůni kávy linoucí se z blízké kavárny a novou energii ve vzduchu. Najednou mi to všechno dochází… K čemu je život, když se člověk neustále pozorností upíná na to, co teprve bude a nežije to, co se mu nabízí?

Nebyla jsem tady a teď

Kolíbala jsem dcerku na klíně, pohupovala jsem se přitom na míči a těšila se, až usne a já si budu moci dočíst svou rozečtenou knihu. Míchala jsem polévku na plotně, Áďa se mi sápala po nohách a já se těšila na to, až ji nakrmím a dám po obědě spát…. Nebo se později obě děti plazily po zemi a starší dcera se snažila svého mladšího brášku zabavit. Občas správně nevyhodnotila své možnosti a interakce skončila usedavým pláčem…a já se těšila, až mi za pár měsíců děti aspoň na jeden den pohlídá máma a já někam vypadnu. Vzdávala jsem se TADY A TEĎ, které mě neuspokojovalo ve prospěch nejistého půldne někdy v budoucnu…Možná jsem se mohla snažit vidět v té pomíjivé chvíli i to krásné… (co se už podruhé nikdy nezopakuje…).

Může se stát cokoli

Zprávy už nějakou dobu nesleduji, ale občas ke mně doputovala informace o pumovém atentátu nejen v oblastech, kde stále něco bouchá, ale třeba v obchodním centru v Německu, ve Španělsku…Co se to děje? Vždyť se může stát, že i já zajedu občas někam nakoupit a už se nevrátím…Může se to stát komukoliv. Nejde jen o konstantní světovou válku, ale také o nehody, nemoci, nešťastné náhody…

Uvědomila jsem si absurditu toho všeho. Člověk je neustále nespokojený s tím co má, dokud o to nepřijde. Hádáme se s příbuznými, křičíme na děti, partnery, nekomunikujeme s vlastními rodiči a nedokážeme pustit staré křivdy přátel…. A často bohužel až ve chvíli, kdy jednoduše není možné o všem otevřeně pohovořit a skutečně odpustit pro absenci jedné ze stran, uvědomíme si tu hořkou pachuť všeho…

Toho dne jsem se vědomě rozhodla, že v každé situaci, která mi přijde do života, se budu snažit vidět vyšší smysl, navzdory častému počátečnímu nekomfortu.  S pokorou vítám každý den, kdy jsem já a moje rodina živá a zdravá. Každý den si užívám, jako by byl můj poslední. Protože by klidně poslední být mohl.

Říkám si: „Žij každý den tak, abys před večerem, když zjistíš, že se zítra již neprobudíš, usínala s klidným srdcem a hřejivým pocitem,  že jsi učinila vše podle cítění svého srdce a nejlépe, jak jsi dokázala.“

Včerejšek je ten tam, zítřek nám není znám, ale dnešek je dar. V každém páru očí, do kterých pohlédneš, hledej záblesk světla, který ti odhalí smysl tohoto setkání a kouzlo okamžiku!

Lucie

Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková –  autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), lektorka jógy a jógová terapeutka, autorka ženských rozvojových programů

TIP od Jíme Jinak

Knihu můžete koupit s výraznou slevou, pokud jste registrovaný čtenář nebo člen klubu. Více info zde.

Cítím se mnohem více v pohodě

Avka: Zase mě začalo bavit vařit a zjišťuji, jak...

Meditace pro mě je, když si stoupnu ke sporáku a vařím dle JJ

Sidonia: Pro mě meditace je, když přijdu z práce...

Díky Klubu jsem za měsíc zhubla 6 kilo a cítím se skvěle

Hana a Olda: chci Vám moc poděkovat za úžasné recepty,...

Nákupní seznamy u receptů jsou velká pomoc

Jorebka: Mám dolů 2.5 kg. Super pocit. Děkuji za...

Stojí to za to!

Pařízková: Ahoj všichni, jsem ráda, že jsem s jj...

Cítím z klubu tu lásku a pečlivost, s jakou k nám přistupujete

Lenka W.: Dobrý den, Evi, je mi hodně dobře,...

Po 6. dni mi splasklo břicho

Market: Dnes 6. den, váha šla krásně dolů o...

Váš web mě stále obohacuje

Katka: Váš web mi přináší zajímavé články, obohacuje mne...

S vámi se cítím jako doma, doslova!

Michaela H. S.: Evka, mám zimomriavky po celom tele a...

Lituji, že jsem vás neobjevila dřív. Měníte můj život k lepšímu

Eva: Jsem s vámi moc ráda! Měníte mi život...

Mám víc energie a čistší hlavu

Neli: S úklidy řádím od úterka, pěkně využívám dynamickou...

Netušila jsem, že se dají uvařit takové mňamky, jaké jsou tady na JJ

Spenito: Ahojky Eví a holky, jsem tady taky poprvé...

Obleču šaty, které jsem X let neoblékla

Ilona L.: Mám jednu naprosto luxusní zprávu! Moje 69letá...

4 kg dole a jsem plná radosti a sebevědomí

Ajka: Manžel a syn, světe div se si oblíbili...

Syn začal dobrovolně jíst dušenou zeleninu

Alena.brunova: Teda ty kapustičky na zádíčka! To je mňamkošinka!...

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. Děkuji za to, že vás téma zajímá… Těší mě, že nás je stále více těch, kteří si uvědomují přítomnost…neb zítřek nám není znám 🙂

  2. Ano, toto je pravda, ale není snadné to na 100% uvést do praxe. K prožívání máme jen přítomný okamžik. Pokud by někoho toto téma zajímalo podrobněji, tak mohu doporučit knihy Eckharta Tolleho Moc přítomného okamžiku a Nová země.

  3. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekNevděčníci nevděční
Další článekSázíme podle Anastásie