Žiju tady a teď, protože to je to jediné, co mám, neb zítra se už nemusím probudit. Ale nebylo to tak vždycky. S malými dětmi jsem pořád čekala, až přijde muž domů a vysvobodí mě, těšila jsem se, až po jídle usnou, až mi je někdo pohlídá...nežila jsem přítomností.

Pořád jsem se těšila na budoucnost

Mám ještě v živé paměti dny, týdny a měsíce svého prvního mateřství, kdy jsem doslova odpočítávala minuty do příchodu manžela, abych mu řvoucí ratolest svěřila do náruče a šla si po 24 hodinách NONSTOP služby buď lehnout nebo se alespoň někam schovat. Druhé mateřství už probíhalo příznivějším způsobem, možná jsem na sebe již nekladla tolik nároků a spoustu věci jsem přestala řešit…Ale stejně, vždy jsem se těšila, až mi (jednou za měsíc, za půl roku…) někdo děti pohlídá a já si někam zajedu JEN TAK SAMA, třeba na nějaký seminář nebo na výlet do Prahy…

Jednou se tak procházím uličkami jarního velkoměsta ponořená do svého vlastního bytí a žití, vnímám omamnou vůni kávy linoucí se z blízké kavárny a novou energii ve vzduchu. Najednou mi to všechno dochází… K čemu je život, když se člověk neustále pozorností upíná na to, co teprve bude a nežije to, co se mu nabízí?

Nebyla jsem tady a teď

Kolíbala jsem dcerku na klíně, pohupovala jsem se přitom na míči a těšila se, až usne a já si budu moci dočíst svou rozečtenou knihu. Míchala jsem polévku na plotně, Áďa se mi sápala po nohách a já se těšila na to, až ji nakrmím a dám po obědě spát…. Nebo se později obě děti plazily po zemi a starší dcera se snažila svého mladšího brášku zabavit. Občas správně nevyhodnotila své možnosti a interakce skončila usedavým pláčem…a já se těšila, až mi za pár měsíců děti aspoň na jeden den pohlídá máma a já někam vypadnu. Vzdávala jsem se TADY A TEĎ, které mě neuspokojovalo ve prospěch nejistého půldne někdy v budoucnu…Možná jsem se mohla snažit vidět v té pomíjivé chvíli i to krásné… (co se už podruhé nikdy nezopakuje…).

Může se stát cokoli

Zprávy už nějakou dobu nesleduji, ale občas ke mně doputovala informace o pumovém atentátu nejen v oblastech, kde stále něco bouchá, ale třeba v obchodním centru v Německu, ve Španělsku…Co se to děje? Vždyť se může stát, že i já zajedu občas někam nakoupit a už se nevrátím…Může se to stát komukoliv. Nejde jen o konstantní světovou válku, ale také o nehody, nemoci, nešťastné náhody…

Uvědomila jsem si absurditu toho všeho. Člověk je neustále nespokojený s tím co má, dokud o to nepřijde. Hádáme se s příbuznými, křičíme na děti, partnery, nekomunikujeme s vlastními rodiči a nedokážeme pustit staré křivdy přátel…. A často bohužel až ve chvíli, kdy jednoduše není možné o všem otevřeně pohovořit a skutečně odpustit pro absenci jedné ze stran, uvědomíme si tu hořkou pachuť všeho…

Toho dne jsem se vědomě rozhodla, že v každé situaci, která mi přijde do života, se budu snažit vidět vyšší smysl, navzdory častému počátečnímu nekomfortu.  S pokorou vítám každý den, kdy jsem já a moje rodina živá a zdravá. Každý den si užívám, jako by byl můj poslední. Protože by klidně poslední být mohl.

Říkám si: „Žij každý den tak, abys před večerem, když zjistíš, že se zítra již neprobudíš, usínala s klidným srdcem a hřejivým pocitem,  že jsi učinila vše podle cítění svého srdce a nejlépe, jak jsi dokázala.“

Včerejšek je ten tam, zítřek nám není znám, ale dnešek je dar. V každém páru očí, do kterých pohlédneš, hledej záblesk světla, který ti odhalí smysl tohoto setkání a kouzlo okamžiku!

Lucie

Mgr. Lucie Vybíral Pastrňáková –  autorka knihy Mateřství a seberealizace (pod pseudonymem Lucie Nobis), lektorka jógy a jógová terapeutka, autorka ženských rozvojových programů

TIP od Jíme Jinak

Knihu můžete koupit s výraznou slevou, pokud jste registrovaný čtenář nebo člen klubu. Více info zde.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Musím pořídit nový šatník – zhubla jsem z 60 na 53 kg!

Hanka: Jen jsem Vám chtěla poděkovat. V kurzu jsem...

Eva: „Jím jinak“ a jsem nadšená!

Eva: "Jím jinak" už podle vás vařím měsíc a...

Jsem nadšená jak z výsledků, tak z vaření (Vlastimila)

Vlastimila: Krásný den všem 🌞 Včera jsem dokončila 14....

Jsem ráda, že jsem se do klubu JJ přihlásila

Katka: moc, moc děkuji za klub JJ, jsem z toho...

Jsem nadšená fantazií a pestrostí receptů (Marie)

Marie: Vařím podle Evičky a všechna jídla jsou skvělá....

Chuťové orgie díky kurzu Jarní očista

Dudysek: Zdravím moc do JJ a musím vyjádřit velké...

Měníte mi život k lepšímu

Pája: Ahoj, moc díky, v 50 mi měníte život...

Bez ranní polévky to u mě už nejde

Zdlang: Devcata, jsem spokojena, jak to valim a zvladam,...

Po 6 dnech 2 kila pryč a jako bonus spousty energie (Radka)

Radka: Díky rýžovému dni jsem si vyzkoušela a uvědomila,...

Bez vás bych byla ztracená

Martina: Díky za všechny vaše skvělé nápady, já bych...

Mám víc energie, dole už 4,5 kg (Petra)

Petra: Dnes je můj 9. den a já se...

Této cesty dle JJ se budu držet už navždy!

Luci88: Chtěla bych poděkovat za báječný kurz. Moc jsem...

Konečně vím „ jak na to“

Marcela: Ahoj holky, Evičko, Helenko, opravdu moc pěkný kurs. Přála...

Díky JJ se mi běhá lehčeji a déle vydržím – je to tak jednoduché!

Hanka: Dobrý den, hlásím, že po dvou týdnech na...

Zbavuji se zlozvyků, jím méně a přitom nemám hlad (Denča)

Denča: Ahoj všem, jsem v Jíme Jinak už nějakou...

Zhubla jsem 5 kg za 3 týdny a 9 cm v pase

Lenka: vaše recepty okukuju již dlouho, až letos jsem vyzkoušela...
  1. Děkuji za to, že vás téma zajímá… Těší mě, že nás je stále více těch, kteří si uvědomují přítomnost…neb zítřek nám není znám :-)

  2. Ano, toto je pravda, ale není snadné to na 100% uvést do praxe. K prožívání máme jen přítomný okamžik. Pokud by někoho toto téma zajímalo podrobněji, tak mohu doporučit knihy Eckharta Tolleho Moc přítomného okamžiku a Nová země.

  3. Zobrazit 4 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekNevděčníci nevděční
Další článekSázíme podle Anastásie