Magda:
Ahoj všichni,
dnes uvařil manžel – zelí, bramborový knedlík a pekl kachýnku – vůně z trouby se linula po celém domě. Já jsem uvařila kulajdu podle JJ a moc jsme si pochutnali. Jenže potom, jsem to vydržela a nic jsem si nadala, žádnou kachnu, žádný zelí. Kachýnka byla dozlatova upečená, voňavá… ale já si nalila druhou porci kulajdy a pochutnávala si, dokonce jsem zase vylízala talíř. Dřív jsem to vůbec nedělala, nikdy mě nenapadlo vylizovat talíř. Ovšem teď, když uvařím podle JJ, tak si nemůžu pomoct, je to neslušné, nevychované, ale zkrátka vylizuji talíř i hrnce… manžel na mě vždy v úžasu zírá a nechápe, jak mi to může takhle moc chutnat. Některá jídla podle JJ jí a domnívá se, že mu i některá chutnají, ale s tím co já předvádím se to nedá srovnat ani trochu.
Večer jsem uvařila kukuřičné špagety a dýňovou omáčku s mrkvovou natí. Jedli jsme ji s chutí a manžel nevěřícně kroutil hlavou nad našimi projevy: “Bože to je dobrota. Ježiš, to se zas přejím. To je tak výborný, ňamózní… mňamky mňam, to ani není možný. Jak tohle mohl někdo vymyslet, omáčku z dýně… ”
Já se opravdu hluboce skláním před všemi, kteří tohle vymysleli. A všem, kteří jsou zatím zmatení, rozpačití, zahlcení novými informacemi, nejistí, pochybující o tom, že to někdy zvládnou…. BYLA JSEM NA TOM PODOBNĚ. Ničeho se neobávejte, jen co se vám recepty dostanou pod kůži, bude líp, mnohem líp. Kolikrát začnu vařit a pak zjistím, že mi něco chybí, jenže většinou už to umím nahradit něčím jiným – občas si dokonce myslím, že jsem vymyslela nový recept a pak při bližším zkoumání zjistím, že už na to přišel někdo přede mnou :-)
Buďte první, kdo napíše komentář