Pleju nebo sklízím?

Jak vyleze sluníčko, táhne mě to ven

Jakmile trochu vykouklo sluníčko, vrhla jsem se na zahradu. Normálně bych táhla rodinu někam na celodenní výšlap, protože jak se udělá hezky, tak se ve mě vzbudí duše tuláka a nemám doma stání. Ale teď se nikam vyrazit nedá a okolí už máme pěkně prochozené z předchozích dnů, např. včera jsme tu po okolí nachodili asi 15km (takže mám vybráno, dneska už se mnou nikdo kromě sousedovic psa nepůjde), tak svojí pozornost věnuji zahradě, která si to zaslouží.

Přece to nedám na kompost

V první fázi, když byla země ještě zmrzlá a venku dost chladno, jsem se dala do stříhání suchých kytek. Stříhala jsem a škubala trávu z bylinek kolem domu, dokud mě nezastavil první puchýř na ruce. Byla to skvělá antistresová činnost (Náš recept na splíny). Pak se hodně ochladilo, venku byly mlhy, dokonce nasněžilo. V mezičase puchýř zaschl. A když sluníčko znovu vykouklo a ptáčci začali prozpěvovat, jsem na zahradě zas.

Vrhla jsem se na vyvýšené záhony, že je vypleju a zasadím nové bylinky a zeleninu. Přistavila jsem si zahradní vozík, že do něj budu házet plevel, ale vzápětí jsem běžela domů pro mísy. Přece to nedám na kompost! V záhoncích se na mě směje krásný zelenkavý žabinec, čerstvé lístečky violek a maličký řebříček. Část padne na salát a z něčeho možná udělám holkám smoothie. A toho pýru! Nějaký vezmu domů na vývar, je to perfektní zdroj minerálů. Všimli jste si někdy, jak je dlouhý a jak hluboko roste? Ten si umí sáhnout pro zásoby!

Kedlubnová zmrzlina

Vedle růžičkové kapusty, mangoldu, kadeřávku a polníčku, které přečkali zimu, jsem našla pár zapomenutých mrkví, kedlubnů, tuřínů a krásnou maličkou hladkolistou petrželku. Nebyla jsem si jistá, zda kedlubny už nebudou dřevité, tak jsem jednu oklepala od hlíny a ukousla kus slupky, abych ochutnala, zda je dobrý.

Kedluben byl sice ledový, ale taaak dobroučký, že jsem se neudržela a schroupala ho celý i bez loupání. Připadala jsem si trochu jako králík, kdyby mě někdo viděl, musel by se smát, jak jsem se na to vrhla. Hmm, kedlubnová zmrzlina, běželo mi hlavou, když jsem ukusovala ten napůl zmrzlý plod, který jsem loni na jaře zasela coby malé semínko. Co sklidíš, to zaseješ, pomyslela jsem si ještě, popadla mísy s úlovky a běžela se domů ohřát.

Přišla jsem domů trochu zmrzlá (jak zapadlo sluníčko, už to pěkně studilo), ale s širokým úsměvem a třemi mísami úlovků – kořenová, plodová, naťová, listová a divoká zelenina, juch! To se mi líbí – člověk jde vyplít záhony a přitom vlastně sklízí :-)