Nedávno jsem zaslechla v rádiu rozhovor s lékařkou na dětskou obezitu. Zajímalo mě, co poradí rodičům malých tlouštíků. Jedna její rada mi posledních pár dnů pořád straší v hlavě. Doporučuje obezním dětem nedávat sladkosti. Nebo aspoň ne moc často.

Proč jsou dnešní děti obézní

Nedávno mě v rádiu zaujal rozhovor s lékařkou na dětskou obezitu. Paní doktora byla po hlase  moc sympatická a radila rozumné věci, se kterými se čistě z mého soukromého pohledu dalo souhlasit. Jako důvody uváděla hlavně to, že se dnešní děti málo hýbou, hodně sedí u počítačů a televizí, jedí nesmysly z fast foodu a jiné nekvalitní prázdné kalorie. Vysvětlovala, jak nadváha u dětí souvisí se vznikem různých chorob. Jasné, proti tomu se nedalo nic říct. Vařila jsem oběd a poslochala zvědavě dál.fat-kid4

Doporučená stravování

Moje ucho samozřejmě jako radar číhalo na konkrétní doporučení ohledně stravy. Moc konkrétní to však nebylo. Jíst se má všechno, ale s mírou. Děti mají jíst snídani, svačinu, oběd, svačinu a večeři. Na svačinu je vhodné celozrnné pečivo s plátkem sýra a kouskem ovoce a zeleniny. Nejsou prý vhodné sladké nápoje. Toť vše. Bohužel nebylo řečeno, co tedy předložit k té snídani, obědu a večeři. Nebudu teď rozebírat, co si myslím o dvou svačinách, pečivu a sýrech. To koneckonců znáte z našich článků a receptů. Zaujalo mě něco docela jiného jetě mnohem víc.

Sladké raději moc ne

Moderátorka se ptala, jak je to se sladkostmi: “Ty asi raději vůbec ne, že?” Na to lékařka opáčila: ” Vhodné je samozřejmě sladkosti dětem vůbec nedávat. Ale protože děti dávají sladké chuti přednost, tak se tomu asi nevyhneme. Ale mělo by to být jen občas, výjimečně.”

Prolétly mi hlavou matky z mého okolí. Jak by asi to občas vyhodnotily? Většina z nich občas dává dítěti sladké. Většinou je to dvakrát denně. Úplně běžně. Mezi snídaní a obědem sušenku, po obědě bombóny, čokoláda, nanuk, sladký nápoj, sušenky, tyčinky, lízátka,…podle nálady a zásob, případně žádosti prcka v obchodě.  V lepším případě se v nabídce najde ovoce. Někdy dost nevěřícně žasnu, co všechno jsou schopné maminky dětem dát během dvou hodin na hřišti. Kolik by asi ubraly, kdyby jejich dítě mělo diagnostikovánu obezitu? Na jen jednou denně? Jednou týdně?

Chudáci malí závisláčcifat_children

Ale to ani není podstatné a hlavní důvod, proč o tom rozhovoru z rádia píšu. Spíš mi začalo být v duchu líto všech těch malých tlouštíků, které třeba mají zodpovědné maminky a ty se rozhodnou, že prcek prostě zhubne a to sladké prostě dostávat nebude! Umíte si to představit? Měla jsem před očima děti, co znám. Zažila jsem převýchovu některých malých chlapečků a vím, že jim to prostě nejde jen vzít a nic jiného nedat! To je podle mě mučení. Opravdu si to myslím. Zkoušela jsem přestat s cukrem už jako malá. Žádná legrace.

Jako dítě jsem to nedokázala

Kolik z vás to tady na stránkách řeší, jak je těžké vynechat cukr. Moc dobře vím, co to je závislost na cukru, na sladkostech, na kávě s mlékem, ale taky sýrech, pečivu a mléčných výrobcích. Kdyby mi to někdo zakázal, asi bych se zbláznila. No fakt. Kdo někdy zkusil sladké vysadit, ví o čem mluvím. Chvíli to jde. Den, dva, týden, nejdéle 14 dní. A pak jsem vyžrala regál se sladkostmi, až mi bylo zle.

Někdy kolem 8 let jsem měla takové první tlusté období. Pamatuju se, že se mi máma snažila sladké nedávat. Dokonce mě přihlásili na nějaké tanečky, ale vůbec jsem se tam nechytala, pletla se mi pravá a levá….U nás doma se sladké zas tak moc nevyskytovalo, ale v tu dobu mi sušenky zarazila. Nevydržela jsme to ani jedna. Kolikrát od té doby já zkoušela nejíst sladké?! Už jako dítě základní školou povinné jsem se pokoušela obejít bez sladkého. Taková to byla sebetrýzeň následovaná sebekritikou a novým předsevzetím. Roky stále dokola….

Nestačilo jen přestat jíst cukr

Dokázala jsem se cukru zbavit až s totální změnou celého jídelníčku, jak ho znáte z našich stránek. A to jsem se musela dopovat zdravějšími sladkostmi, abych přežila den bez sladkého. Proto máme na webu tolik receptů na dezerty 🙂 Vyhrát nad cukrem je pro mnohé z nás fuška na několik týdnů, měsíců i let a recidiva je možná ihned, jak se zase pustíme ze řetězu.

Kdekdo to zkoušífat-children

I mnoho našich známých zkoušelo dětem nedávat sladkosti. Většinou k tomu dopomohly zkažené zuby nebo náběh na cukrovku. Nikde to nikdo nedotáhl. Nikdo nevydržel. Buď vedou s dětmi neustálé boje o to zda a kolik toho mohou sníst, nebo kupují “lepší” celozrnné a jiné rádoby zdravé sladkosti  (s cukrem) nebo děti mlsají potají.

Sebrat dětem sladké, to je stejný problém, jako když chce dospělý přestat kouřit nebo pít. Je to těžké! Tak jak to mají zvládnout malé děti? Notabene třeba v momentě, kdy je jim ještě dost jedno, že mají faldíky a nějaké civilizační choroby jsou jim úplně ukradené. Podívejte na nás, na dospělé, stačí si přečíst komentáře. Máme z toho všeho dávno rozum, už máme nemoci, máme po cukru depresi, máme nadváhu a stejně nemůžeme přestat. Co potom malé děti?

Řešení v podobě domácích sladkostí

Dny běžely a já se pořád v duchu vracela k tomu rozhovoru a měla v hlavě ty neznámé nebohé malé tlouštíky. Jak je možné, že paní doktorka neporadila maminkám, aby dětem nezdravé sladkosti nahradily něčím přijatelnějším? Sladkou chuť děti nejen preferují, jak říkala, ale i potřebují! Chuť na sladké se přeci  uspokojí něčím sladkým, ale bez cukru a zbytečné chemie. Chápu, že dítko zvyklé baštit sušenky, lízátka, nanuky a čokolády asi sladká chuť mrkve či dýně nenadchne, ani v rýži sladkost neobjeví. Ale proto právě potřebují nějaké zdravější sladké varianty. Přeci není řešení jim to jednou za čas dovolit a jinak prostě zakázat. Jak pak mají vědět, kdyješět  mohou čokoládu a kdy už je to moc? “Včera jsem mohla sušenky a dneska ne?”, ptala bych se já před třiceti lety.

Pořád mi vrtalo v hlavě, že tu milou paní lékařku nenapadlo, aby rodiče malým tlouštíkům místo konvenční sladkostí plných cukru, sladidel, barviček a aromat začali dělat zdravé sladkosti. Koneckonců mě to připadá jako jediná možnost. Postupně se vyčistí chuťové buňky a děti začnou sladkost vnímat i u do sladka upravené zeleniny a u obilí. Viděla jsem to na vlastní oči, takže vím, co píšu.

Jsme zvyklí všechno koupit

Možná jsme už tak odnaučení si věci připravovat doma, že nás jiná možnost než kupovat těch nezdravých méně nenapadlo. Tedy ani tu lékařku. I když hned mě napadá, že pro ten případ tu jsou ještě zdravé výživy a v nich alternativy na konveční sladkosti, které se prostě taky dají “koupit” a mají ty hezké obaly, které na některé děti zabírají. Pro začátečníky to může být skvělé řešení. Doma připravené dobroty jsou samozřejmě mnohem zdravější, čerstvější, o ceně ani nemluvím. No, snad nejsem jediná, kdo si myslí, že sladkosti se vůbec nemusí kupovat.

Vaše zkušenosti

Máte s odnaučováním dětí na sladké také zkušenost? Zkoušeli jste jim sladkosti nedávat nebo zakázat? Povedlo se? Máte tip pro ostatní maminky, jak závislost u dětí překonat? Kupujete sladkosti nebo vyrábíte domácí? Jsem zvědavá, jak to vidíte vy, čtenáři.

 

.

 

Jste unavená a vyčerpaná? Posilte v zimě ledviny

Nastartujte imunitu a vyhněte se nemocem.

Je to snadné. Zjistěte, jak na to.

Stáhnout ZDARMA

  1. U nás jsem závislá jen já… Děti (7 a 4,5) víceméně ne… My zatím konvenční stravování úplně neopustili, ale snažím se, aby se jídelníček nás všech neomezoval jen na varianty z pšenice, cukru a mléka. Starší syn mi nyní v první třídě poněkud přibral – což přičítám hlavně tomu, že děti ve škole mají od rodičů hlavně kupované svačiny (sladké) a on je začal vyžadovat také (ono se to sice hezky mluví, ale když vám dítě nosí několik měsíců nesnědená jablka, banány, mrkev, papriky, domácí koláče apod. domů s tím, že ani školní obědy mu moc nejedou, a pak vyjí celou lednici, tak prostě podlehnete – nebo alespoň já vyměkla). Mladší ještě nestačil ztratit ten přirozený cit pro to jíst, co zrovna tělo potřebuje. Asi to bude tím, že jsme ho do jídla nikdy nenutili a nechávali mu od malička vybrat… Stane se, že když má na talíři maso, přílohu, zeleninu, pravidelně první sní zeleninu, pak maso (někdy vše někdy jen trochu) a přílohy se ve valné většině případů vůbec nedotkne (a já si s hrůzou vzpomenu, jak jsem v dětství převážně žila z příloh, masa jsem nechávala a zeleninu viděla možná dvakrát do roka – pamatujete školní jídelny a hlášky: “Jen knedlík s omáčkou bez masa!”)… sladké jim neodpíráme. Převážně doma peču a dělám “dobrůtky” (oba milují ovesnou kaši oslazenou datlovým sirupem – teda z mléka :D, oba můžou bílý jogurt s ovocem a rozinkami, domácí zmrzlinu z ovoce a tvarohu), ale když jim návštěva koupí gumové medvídky nebo čokoládu, tak jim to neberu ani se z toho nehroutím… nechci, aby to vnímali jako zakázané…

  2. Článek super, sama děti ještě nemám, ale osobně si myslím, že děti jsou na sladkostech závislé, protože je na to naučí rodiče, zvlášť matky. Přesně jak tu je v diskuzi, je hrůza, jak mámy nahání děti po hřištích a všude možně s jídlem a ty to do sebe cpou za běhu. Jí se u stolu, ne při běhání a navíc ty hrůzy, co jedí (brumíci, sušenky a čokolády). Nejhorší je, že přítelův syn (6 let) nejí vůbec nic, tak jak mu dávat lepší jídlo, přítel se snaží, aby nejedl tak hrozně, ale co s tím, když zeleninu odmítá jakoukoliv kromě vařených brambor, z ovoce sní maximálně banán nebo jablko, jediný jídlo, co sní, že řízek s bramborem nebo kaší nebo svíčková s knedlíkem, jinak nechce nic, z polévky doma uvařené sní jen “vodu”, zeleniny se ani nedotkne..k snídani chce rohlík s nutelou..a má prý astma..no, přítel si myslí svoje, ani u něj nezakašle, ale jestli ono “astma” není spíš reakce na jídlo co od malička jí..když je u svojí mámy, jí jedině svíčkovou nebo ještě karbanátek z mletýho a k večeři mu vrazí krupičnou kaši, protože to ví, že sní, tak aby nebyla práce že..to samé snídaně, namazat nutelu, aby to šlo rychle, protože tu má rád, ale kdo ho na ní naučil? Myslím si, že rodiče jsou ti, kdo učí dítě jíst a záleží jen na nich, co děti jíst naučí a podle toho pak děti budou zdravé nebo nemocné..tenhle týden zrovna přítel přišel, že mu syn říkal, že ho bolí břicho a v kapse u bundy našel prázdný obal od čokapik tyčinky (když je u táty, nikdy ho ani nenapadne o sladkosti škemrat, nevyžaduje je). Tak to se pak ani nedivil, ale štve ho to, vlastní máma dítěti cpe všechno tohle “jídlo” i když to snad musí vědět, že není dobře:/ My makrobioticky nejíme, chodíme jen každý den na oběd do makrobiotické jídelny, ale sladkosti se nekupujou. Ale co s tím, když dítě nic nejí a přitom z hlediska zdraví by bylo potřeba v jídle fakt udělat změny?

  3. Dcera je dnes dospělá. Je zcela normální váhy – 55 kg a jí vše. V dětství nedostávala žádné sladkosti. Jedla mraky ovoce, normální domácí stravu, pila vodu nebo neslazený čaj. Do mekáče jsem chodili jen na “kolotoče a prolejzačky” a dostala tam vždy do ruky jablko a sýr a ptala se, čím se to ládují ostatní caparti. Vysvětlila jsem jí, že to jsou nechutné opečené brambory, přesolené a pro děti nevhodné. První zmrzlinu dostala v létě, ve svých pátých narozeninách. Důležité bylo, jít jí příkladem. Sladkosti jsme doma neměli. Bez sušenek se dá žít. Dnes dcera miluje ovoce, zeleninu, jogurty jí jen bílé kvalitní – Hollandii. Jinak jí vše, ale normální porce. Nikdy nedržela dietu. S mou matkou jsem se několikrát pohádala, když chtěla dítěti v noci dávat jídlo. Pochopila.

    • Tonniny, díky za zkušenost. Kdybyste chtěla, klidně nám napište na email víc o tom, jak to bylo, když byla dcera malá, co bylo v té době “normální” a jak jste se stravovali. Myslím, že dnešní norma se hodně posunula špatným směrem… Bylo by fajn mít srovnání, co bylo normální před dvaceti lety.

  4. Mně je smutno z toho, jak maminky na hřištích a v hernách honí hrající si děti s koláčky, sušenkama nebo termixem (v “lepším” případě s banánem či rohlíkem) a cpou to do nich takhle za pochodu. Ty děti to ani nechcou, ale když to sní tak mají pokoj. Závisláci proti své vůli. O stravovacích návycich nemluvě..
    Toto mě fakt dovede vytočit a mít víc kuráže, udělám na místě přenášku, aspoň pro srandu králíkům.

  5. Ahoj.
    Starší dcera sladkému moc neholduje a ve 13 letech je z ní hezká štíhlá slečna s minimem akné. Díky občasnému výskytu ekzému a protože já už rok vařím doma jinak, stravuje se převážně zdravě. I ve škole si to sama začala hlídat. Občas si z kapesného kupuje sladké ochucené Matonky, to je snad její jediný sladký nešvar. Ale to neuhlídám.
    Mladší bráškové dvojčata mají silnou intoleranci na mléko a laktózu, takže nám to spoustu věcí usnadnilo. Babičky přestali kupovat čokoládky, sušenky, bonbónky, čtou etikety, v jeslích nám vyšli vstříc, mléko v žádné podobě už rok a ejhle, jsou zdraví, ekzém a průjem se zlepšil natolik, že na kožní a imunologii chodím dvakrát ročně dát paní doktorce kytku a obě jen kroutí hlavou. Takže to už lidem kolem začíná docvakávat, že ta bláznivá matka (já) měla asi pravdu :-). Zajímavé je, že jeden chlapec jí všechno se mnou a druhý stále částečně odmítá a je na sladké. Oba jsou stejně vysocí, váhový rozdíl skoro 2kg! Ale mají každý jinou stavbu těla, jsou dvojvaječná dvojčata. Jeden byl už od narození větší hromotluk, i když jsem jen kojila… U sladkomilného chlapce lze uspokojit rozinkami, hořkou čokoládou bez syrovátky, sladovými sušenkami, zdravými koláči doma pečenými, krizově jablkem a banánem. Na ty tedy ujíždí a škemrá víc než o nějaké lízátko. Když jdeme do obchodu, vždy se ptá, zda budeme kupovat koáč a koládku (koláč a čokoládku). Je mi vždy líto říkat, že ne, ale vím, že to pro něj prostě dobré není. Občas řeším zakoupením přesnídávky bez cukru a výše zmíněnými sladovými sušenkami, případně nějakým výrobkem od Zemanky. Ale je to zbytečně drahé a já věřím, že za rok zase budeme o něco dále. Chce to prostě čas a trpělivost. A dětem vysvětlovat a jít samozřejmě příkladem. Já jím po roce už téměř “dokonale”, jen ulétávám na pečivu. Maso, mléko, bílá mouka, cukr nepotřebuji. Ale občas pečivo a vajíčka prostě dám, nemůžu si pomoct :-).

  6. Dceři jsem také konvenční sladkosti nedávala. Cukr jsme doma neměli. Byl to boj s rodinou bývalého přítele. Jako s celou makrobiotikou. Imunitu má lepší než ostatní děti. Když mě ale bývalý přítel a jeho rodina vyhodila, začali jí postupně učit na čokolády a další sladkosti. Přítel matky bývalého přítele vyprávěl u soudu, jak dcera ve 3 letech neví, co je to čokoláda. A v 5,5 letech má první zubní kaz a její otec se strašně divil a sváděl to na zubařku, že ho nenašla před půl rokem. Teď také sladké dávám omezeně. Co ale dcera miluje pořád, jsou jablečné kačenky se špaldovou moukou. Jsou málo sladké a slazené rýžovým sirupem. Ale jak bylo psáno jinde, sladké souvisí se solí (jin – jang). Nedá se to vytrhnout, musí se změnit celý jídelníček.

  7. Cukr doma prakticky nemáme, jen když je něco od babiček a to malá dostává vždy tak jeden malý kousíček ochutnat (má 2,5roku), nejsme striktní makrobiotici, muž už vůbec ne, ten se stravuje běžnou stravou, kupuje si sýry, sušenky apod.. Malá miluje ale domácí koláče, nepečené dortíky slazené ovocem a hrozinkama, někdy i sladem a sirupem, používáme i omezeně med a ještě víc miluje samozřejmě hrozinky, datle, sušené hrušky a fíky samotné. A pořád se jich dožaduje. Potvůrka 😀 Nedokážu si představit, jaké by to bylo, kdyby byla zvyklá na běžné sladkosti, mám pocit, že už by pak snad ani nic jiného nechtěla jíst!

  8. ja myslim, ze skolu i skolku si volime sami, lze najit i takovou, kde detem sladke nedavaji, stravuji je zdrave, treba i vegetariansky a i pedagogove maji zcela odlisny pristup ne znamy CUKR A BIC… takove skolky a skoly samozrejme neco stoji, ale zrovna tohle je presne ta investice, ktera se dlouhodobe vice nez vyplati (my takovou nastesti nasli)
    nas postoj ke sladkemu je otevreny, jelikoz sami obcas selzeme i kdyz se hodne snazime, tak i detem dame moznost obcas neco sladkeho ochutnat (kousek cokolady, susenky apod.) lizatka a bonbony jsme nikdy nekupovali, i kdyz hodne fandim makrobiotice a uz leta jime postupne zdraveji a zdraveji tak si porad myslim, ze nejdulezitejsi je, aby dite vedelo co ji, proc to ji a co to telu dava a taky proc se neco jist nema nebo aspon jen opravdu vyjimecne, prebiraji tak zodpovednost sami za sebe za sve stravovani a zdravi, nechci mit jednou dite, ktere se za mymi zady nafutruje sladkostma a nezdravyma vecma jen proto, ze bych mu to doma zakazovala, chci mit dite, ktere se mi neboji rict, ze mu babicka dala hranolky a nemelo z toho vycitky… zatim to jeste neumi odmitnout, protoze jsou mali, ale vidim velke plus v tom, ze doma se takovych veci nedozaduji protoze vedi ze my jime jinak 🙂

  9. Úplně souhlasím s komentářem Hanky. Je mi smutno, jak je cukr ve společnosti tolerován, jak jsou sladkosti v obchodech nízko a přímo na šáhnutí dětské ručky, zářivé obaly… a také že se ve školách, školkách odměňuje sladkostmi atd. Já myslím, že to hlavní vychází z rodiny. Nejde zakazovat, když pak rodiče (třeba i potají) sladké jedí. Musí v tom být spokojení všichni. Třeba já jsem se cukru zbavila nějak pozvolně. Postupnou prací na sobě tak nějak člověku dojde, že se začne zajímat, co jí, začne zkoumat složení a prostě některé věci přestane jíst. Podotýkám, že jsem před 2 lety ulítávala na gumových bonbónech, snědla jsem klidně pytlík na posezení. Dnes vím, že jsou plné cukru a barviv a vůbec nemám chuť ani na ně ani na jiné běžné sušenky a další sladké, už mi to ani nechutná. Místo toho jsem občas koupila sušenky slazené třeba javorovým sirupem a kukuřičné křupky nebo datle. Mám 2,5-letého syna a vlastně jsem mu nikdy běžné sladké nedávala. Naštěstí v mé rodině mě respektují a synkovi nic sladkého nedávají. Horší to je v rodině synkova otce, kam synek jezdí ob víkend (nebydlíme spolu), tam se sladké běžně dětem dává a bohužel to nemám jak uhlídat. I když jsem synkova otce žádala, dostala jsem odpověď, že jednou za čas cukr nevadí 🙁 No každopádně před 2 měsíci jsem postoupila o krok dál 🙂 ze dne na den jsem změnila jídelníček v tom smyslu, že jsem vynechala mléčné výrobky, lepek (pečivo, obiloviny) a sladké úplně (med a podobná sladidla), omezila jsem ovoce, přidala více zeleniny, hlavně zelené a více luštěnin než předtím. Důvodem byla rada odbornice na ekzém v diskuzi na Modrém koníkovi. Synek měl diagnostikovaný atopický ekzém (první flíčky měl ve 2 měsících), od dětské i kožní doktorky byly automaticky nasazeny kortikoidy, které jsem odmítla a bylo mi řečeno, že mám mazat mastným a dělat olejové koupele. Ekzém byl chvíli lepší, chvíli horší, ale pořád ty fleky byly červené, zkoušela jsem vše možné (bambucké máslo, kokosový olej, Bepanthen atd. atd.). Na Modrém koníkovi jsem natrefila na poradnu, kde jsem zjistila, že synkovy fleky jsou kvasinka a ta se živí sladkým a mazáním mastného. Dle rady jsem okamžitě přestala mazat mastným, změnila jsem jídelníček, viz výše, nasadila probiotika a omezila koupání. Byla to tak silná motivace, že jsem ani nepocítila nějaké nepohodlí. Po dvou měsících jsem za tu změnu šťastná. Našla jsem v jídle kupu alternativ, o kterých jsem předtím neměla ani tušení, vyházela jsem všechnu mouku, strouhanku apod., nahradila pohankovou, kukuřičnou moukou, jáhlovými vločkami, různými luštěninami atd., v lednici nemáme nic jiného než zeleninu a trochu ovoce a začala jsem mít večer nutkavou chuť na salát 😀 Když se chce, tak to jde opravdu i bez sladkého, momentálně nepoužívám opravdu žádné sladidlo a jáhlovou kaši k snídani míchám s kokosem, jablkem, semínky. Chutná mně i synkovi. A jak to vypadá s ekzémem? Zlepšil se o 70%! 🙂 Synkův otec měl na tuto radikální změnu kupu řečí, ale jasně jsem požádala i jeho rodinu, vše vysvětlila a vypadá to, že to akceptují lépe než dříve 🙂 Moje vize je taková, že když syn uvidí mé přesvědčení a povedu ho zdravým stylem života, nebudu mu zakazovat, ale vysvětlím mu, proč si myslím, že není dobré jíst cukr apod., tak nebude mít potřebu to jíst. Momentálně jsem mu vysvětlila, že nejíme sladké, mléčné, lepek proto, že mu to pomáhá v léčení ekzému a když chce v obchodě rohlík nebo donese bonbóny, tak mu řeknu, že tam je lepek či v bonbónech cukr a to nejíme a on to dá zpět. Pak třeba koupíme kukuřičné křupky. Nejtěžší je to okolí, ale včas říkám, že bonbóny nejíme. Hold je potřeba hledat podobně smýšlející lidi a zařízení (školky, školy), kde se bere v potaz zdravý životní styl. A já věřím a doufám, že najdu. Ještě doporučuji knihu Nevíte, co jíte od Petra Fořta a Ivana Macha, která se zabývá nejenom cukrem, ale i lepkem, tuky apod. a jak jsme klamáni potravinářským průmyslem.

    • Petro, můžu poprosit o odkaz na diskuzi-poradnu ohledně těch kvasinek a ekzému? Překvapilo mě že jim potvorám prospívá mazání mastným, já totiž na ně schválně používám kokosovy olej v domnění že je “fungicidní”!

        • Už jsem to taky slyšela, ale přijde mi to zvláštní. Třeba i Strnadelová doporučuje na ekzém sezamový olej a my jsme ho v dobách největšího ekzému mazali s velkým úspěchem.

          • Píšu jen svoji zkušenost a za tu skupinu jsem neskutečně vděčná. Věra, která ve skupině radí, má vystudovanou chemii-farmakologii a přírodní vědy a umí do detailu vysvětlit, co a jak přesně působí. Kvasinka se léčí přes suchá stádia a mastné ji živí. Používáme zinkovou mast. Dříve jsem mazala mastným dle rad lékařů a výrazné změny k lepšímu nebyly, naopak měl místa podrážděná a červená. Samozřejmě za zlepšením stojí synergie všeho (strava, mazání, probiotika).

          • Poradnu jsem ještě nečetla ale chystám se na ni, děkuji. S tím mastným na kůži to možná záleží na tom, jestli je kvasinka přímo v kůži nebo “jen” uvnitř těla, jinak nevím…

  10. Mno priznam, ze jsem docetla jen do poloviny…. k tomu jaka je to zavislost a jak je tezke se ji zbavit…. Kdyz mi bylo asi 11 let, omylem jsem se zhluboka nadechla nad kadi, ve ktere byl zbytek melasy (polotovar pro vyrobu klasickeho repneho cukru) – od te doby mi trvalo nekolik let, nez jsem se napila aspon sladke limonady, a dodnes mam nejradeji cistou vodu a neslazeny caj nebo kafe…. trvalo mi dalsich 5 let, nez jsem zacala zase jist sladke a prestala si predstavovat z ceho je cukr:-D dodnes ale nevyhledavam veci, ktere jsou viditelne pocukrovane….
    myslim, ze ot byla skvela terapie sokem 😉

  11. Poté, co jsem z makrobiotiky přešla na živou stravu, chutě na sladké zmizely. Tělo má zřejmě dostatek jednoduchého cukru, který dodává buňkám energii, z ovoce a nepotřebuje ho dohánět jinak. Děti když mají chuť na sladkost, dostanou třeba rozinky nebo datle a jsou naprosto spokojené.

  12. Když syn byl ještě malý, nikdy jsem nekupovala bonbóny, sušenky, oplatky, nic z toho mu nechutnalo. Co ale jedl, byla čokoláda. Svačinka – rohlík a čokoláda. Každou neděli jsem pekla něco sladkého, v té době bohužel z bílé mouky, s cukrem….a to nám stačilo.
    Již pár let peču zdravé dezerty, v poslední době raději nepečené.
    Vnučka chodí do Sokola, kde paní učitelka (dlouholetá cvičitelka, která by měla vědět…) dětem po cvičení rozdává bonbóny. Když jsem to viděla po prvním cvičení, tak jsem málem omdlela. S vnučkou se pár vteřin před touto nadílkou odchází do šatny, kde dostane 1 datlový bonbónek. Rodině a známým jsme zakázali ji cokoliv nezdravého dávat, kdo chce pochopí, kdo nechce jeho problém.
    Za povinnost bych všem dala přečíst knihu “Cukrové trápení”, autor William Dufty, hlavně doktorům a učitelkám. Maminky by mohly o této knize říct ve školkách, na třídních schůzkách ve školách atd.
    A jak odnaučovat děti sladkostem? Tak, že je na ně vůbec nenaučíme. Pokud už je cukrem dopujeme, tak připravujme sladkosti doma. Receptů je tady hodně.
    Pro někoho je ale pohodlnější sladkost koupit. Když už tak, jak říká Eva, ve zdravé výživě. Pozor ale ne vše ve zdrave je zdravé.

  13. No jsem zvědavá. V hlavě to mám urovnané. Doma když už máme chuť na něco sladkého, tak peču domácí, snažím se zdravější koláče, buchty apod. ale nebývá to častěji než 2x do měsíce.
    V červnu se nám narodí miminko a mám strach, že největší kámen úrazu bude u prarodičů, kteří nejsou schopni respektovat ani u své 25. leté dcery, že jí jinak (rodiče jsou běžní maso-lepek-mléko-cukr konzumenti) a pochybuju, že se obejdeme bez konfliktů u dítěte. Můj plán je nedávat žádné sladkosti, žádný cukr. Až přijde potřebný věk, tak hodlám připravovat např. jablečné, mrkvové “pudingy” (dle Lužné), případně do ruky dávat ovoce či sušené lokální ovoce. V pozdějším věku se určitě dostanem do toho, že občas upeču nějaké zdravé sušenky, moučník, cukroví, ale chci aby to bylo jen výjimečné. Hlavně se chci vyvarovat rafinovanému cukru, protože si myslím, že závislost na něm se těžko odnaučuje…. já jsem jako malá (silný atopický ekzém, problémy se žaludkem, neustálé angíny) byla mezi těmi dětmi, které denně dostávali sladkost za odměnu…. denně to byl slazený mléčný výrobek (pribiňák, termix, puding se šlehačkou,… ) a určitě alespoň jedna tyčinka či sušenka (typu: banánky v čokoládě, 3bit, kit kat, tatranka,….) … a sama vím, že ty absťáky, kdy jsem přecházela na zdravou stravu byli šílené 🙂 a hlavně ten detox 🙂
    smutné je, že v obchodech produkty označené jako “pro děti” jsou často svým složením to nejhorší, co se v obchodech dá najít…. 🙁

  14. Já se zakazovat nesnažím, protože vím že to sama nedokážu dodržet 🙂 Snažím se dělat spíše sladkosti domácí, které i když třeba nejsou na 100% podle zásad JJ, tak alespoň vím co v nich je. Bohužel snažit se u dítěte odbourat komerční sladkosti je nemožné, protože ve škole dostávají minimálně dvakrát týdně bonbony, lízátka nebo podobné lahůdky za odměnu :-/ Takže samozřejmě pak ty “zdravé” jí tolik nechutnají. Já sama jsem si odvykla a po cca dvou letech co jím jinak mi už naprostá většina kupovaných sladkostí vůbec nechutná, jediné co si neodpustím je čokoláda, gumoví medvídci a sem tam nějaký cucavý bonbon.
    Jinak ještě k tématu obézních lidí – připadá mi dost smutné, že se vždy mluví jen o tom že nemají jíst sladké, ale přitom si nemyslím že by byli tlustí zrovna z toho, mnohem horší jsou přece ty “prázdné kalorie” bílé pečivo, uzeniny, slazené nápoje, jaktože to nikdo nevidí??
    Já mám trochu opačný problém, dcera je dost hubená, a posledně když jsme byli u pediatry, tak to hodně řešila, že je hubená a nevejde se do těch jejjich tabulek. A jediné co mi doporučila, bylo dávat smetanové jogurty a plnotučný tvaroh…

  15. Odnaučit děti sladkému by vůbec nebylo těžké, kdyby se z toho stal celonárodní standart. Nemám problém dávat dětem jen malé množství sladkého a ony to zvládají- dokud to nevidí u jiných dětí. A tady padá kosa na kámen- standardem českého národa je sladké dávat, a to v hojné míře. Na jakékoliv návštěvě u kamarádů leží na stole sladké, všechny návštěvy nám ho nosí, maminky na hřišti ho svým dětem dávají, ve školce dostávají bonbóny, přeslazené nápoje, sladké svačinky, ve škole to samé, v kroužcích za odměnu sladké, u doktorky za statečnost sladké, po ošetření zubařem!!!! bonbón, babičky vnoučata krmí sladkostmi a reklamy u pohádek jsou plné- sladkostí! I když dětem doma sladké nedáváte, je všude okolo nich. Máte dvě možnosti- buď ostatní důrazně žádat, aby je dětem nedávali, za což se na vás budou dívat jako alternativního podivína, vyslechnete si přednášku, že cukry jsou důležité kvůli energii, že když si děti vyčistí večer zuby, je vše v pořádku, atd. Vaše děti budou s prosíkem škemrat” mami, jenom jeden!” a ” oni taky můžou”. Některé babičky to korunují tím, že na návštěvě ostatním dětem v rodině dají sladké a těm vašim řeknou významně: “Ne ne, vám to maminka nedovolila”. Nebo povolíte a budete dělat, že to nevidíte, doufat, že se to na zdraví vašich dětí zas tak nepodepíše a zkažené zuby omlouvat “dědičností”.
    Vím, že v jedné skandinávské zemi mají rodiče i ostatní instituce zákaz podávání dětem sladkého, kromě soboty, tuším. Slyšela jsem o konfliktu, že tam jedné přistěhované Češce či Slovence chtěli zabavit děti, mimo jiné proto, že na veřejnosti běžně dávala svým dětem sladké mimo určený den. Ač nám to zní absurdně, cukr je neuvěřitelně škodlivá a vysoce návyková látka, stejně jako alkohol nebo cigarety, a ty by přece dětem taky nikdo nedával. Pokud ano, měl by problémy se sociálkou. Třeba na to taky jednou změníme názor. Nemusím snad dodávat, že děti v té zemi se zubními kazy problém nemají…

    • S tím celonárodním standardem máte úplnou pravdu. Problém je, že se průmyslově vyrábí tolik sladkostí a jsou jednoduše dostupné úplně všude. O reklamě ani nemluvím.
      Ale myslím, že třeba ve školce/škole se s rozumnou paní učitelkou dá domluvit a navrhnout jí pro vaše dítě alternativy nebo je přímo paní učitelce koupit. To samé babičkám. Že dítě nemůže cukr ještě neznamená, aby zůstalo bez odměny. A třeba ta jeho sladkost bude tak dobrá, že budou ostatní děti ještě závidět. 🙂
      Ta Skandinávie mě překvapila. Neznám podrobnosti, ale takovéto striktní zakazování státem mi příliš nevoní. U institucí bych to brala všema deseti, ale v rodině? Pak také záleží, co si tam pod “sladkým” představují. Zda jde o věci obsahující cukr, umělá sladidla, glukózový sirup, med. Nebo i slad. Předpokládám, že ovoce mají povoleno, ale bude-li se děcko cpát denně spoustou ovoce, třeba i tropického, také mu to neprospěje. Myšlenka je to dobrá, ale asi bych na to šla trochu z jiné strany.

    • Není všechno zlato, co se třpytí.Já už jsem se naučila přemýšlet trochu jinak a vždy se ptám, co se tím vlastně sleduje. Cukr je droga, to ví, každý a určitě je hodně divné(a ulítlé), že nějaké dny ji máte zakázanou a jeden den dovolenou.Kdyby tu šlo opravdu o zdraví dětí, jistě by se našlo daleko lepší řešení. Tak ať ho tedy zakážou úplně a naučí lidi
      opravdu zdravým sladkostem. Jenže o zdraví se jenom tak plácá a vlastně tu jde o to mít na lidi páky, jak je moct šikanovat a aby se lidé rozdělovali, protože se budou navzájem udávat. Tam když dítě má zubní kazy, tak opravdu už jste v hledáčku, pak ještě stačí nějaká nesmyslná obvinění a dítě se Vám nevrátí ze školky… Ohledně dětí bych si tyto státy rozhodně za vzor nebrala, protože jim tam řádí už roky juvenilní justice a tisíce dětí
      byly odebrány násilně svým rodičům.Ta jejich takzvaná sociálka, je vlastně soukromá firma, která za to od státu dostává peníze, takže čím více odebraných dětí, tím více peněz.Nesmíte tam děti plácnout nebo zvýšit hlas, takže se to tam řeší tak, že se od sebe odtrhávají sourozenci(každé do jiné rodiny), protože dohromady jsou pro ně nezvladatelní… Samozřejmě se pořád opakuje, že se to děje v zájmu dětí. Přemýšlela jsem nad tím a já bych do těchto zemí na delší pobyt se svými dětmi nejela ani omylem, tam po pár měsících přicházíte o svá rodičovská práva a stávají se majetkem jejich státu. Takže ano, nejspíše se zubními kazy problém nemají, ale jinak
      problémů až nad hlavu.

      • Tak to je soda! Je pár věcí, ve kterých by nám skandinávské země, co se týká výchovy, mohly být vzorem, ale v tomto rozhodně ne!
        Známí s malým dítětem se zrovna stěhují do Norska za prací, tak to aby si dávali pozor.

        • Včera jsem “náhodou”(náhody neexistují)narazila na článek na idnes o Norsku. Má 5 miliónů obyvatel, ochranou dětí v těch různých institucích se tam zabývá 4300 pracovníků, za rok 2013(na data za 2014 je asi ještě brzo) řešili 53000 případů dětí, 9000 z nich skončilo v péči pěstounů. Výdaje státu ročně tvoří v přepočtu 30 miliard korun. To mi teda spadla brada.

          Začínám si myslet, že je to pěkný mýtus, že se tam chovají k dětem hezky, protože proč tedy tam mají tolik případů, že jdou děti k pěstounům, děti tam jsou často týrané a sebevraždy dětí nejsou vůbec vzácností?Naoko to tak můžou prezentovat, ale výsledky hovoří jasně.A to zde není ještě napsán počet dětí, které šly do adopce.To samé je v Anglii.

          U nás se úřad myslím zabývá 145 dětmi, které byly ukradeny, ale to číslo je daleko vyšší, protože rodiče jsou zastrašovány, že pokud se obrátí na nějaké úřady, už své děti neuvidí a dají je k adobci, regulérní vydírání a čas plyne proti rodičům, protože se to roky vleče a děti pak už neumí ani česky a jsou odcizené. Není to tak dávno, co se na Slovensku demonstrovalo na podporu Slovence, která bojovala o děti,pak další případ- Poláci si najali detektiva, který jim dceru unesl ze Skandinávie, ta byla už starší, takže jí propašovali mobil a
          domluvili se s ní, jak se provede útěk z domu,detektiv jí převezl přes hranice a Polsko ji pak odmítlo vydat zpět. Za delší provaz vždy tahá ten,
          kdo má u sebe ty děti…Teď aktuálně maminka z Litvy “ukradla” své dítě před školou a jsou už v bezpečí. Pokud bude Vaše dítě ve školce smutné, tak učitelka se začne zajímat proč a stal se právě případ, že rodině v Čechách umírala babička, oni to řekli dítěti, které bylo smutné a pak měli pěknou polízanici. My z postkomunistických zemí tam máme pověst, že mlátíme své děti, takže je na nás i proto přísnější dohled… Nedělejme si iluze, to je zatím předvoj a určitě budou nebo už jsou snahy to udělat i u nás v ČR.

          Jak to dění ve světě sleduji a skládám si z toho svou mozaiku, tak se přikláním k názoru, že tu nejde o nic menšího, než snaha elit rozvrátit status rodiny.Rodina je základ společnosti. Jak se asi musí cítit dítě, které je vykořeněné, traumatizované, týrané u pěstounů? Bude z něho jednou vyrovnaný, šťastný člověk, který má rád sebe i ostatní a ví si rady se životem, založí si vůbec rodinu a když ano, umí to vůbec, když to nezažil a za zády ho nedrží jeho vlastní rodina? Nelapí ho nějaký extrémista do svých sítí? A co Breivik, není on taky vlastně obětí?(pěstouni ho týrali)
          Také jsem hodně slyšela názor, že si vylepšují svůj zdegenerovaný genofond, Slované jsou na tom geneticky hodně dobře.

          Nepíšu to, abych někoho strašila, to bych nerada, ale pokud člověk ví, s čím se setkává, tak se pak naopak přestává bát a může něco udělat.Držme palce Slovákům, kteří teď v referendu budou rozhodovat o rodině. Jestli zvítězí, tak
          to posílí i nás všechny.Nerada bych, abychom dopadli jako v Německu, kde rodiče jdou do vězení, že se jejich dětí nechtějí zůčastnit ulítlé sexuální výchovy.

          • Daničko, a Protiproud náhodou nečteš? Já jo, a od doby, kdy jsem s tím začala, mi padají slupky z očí, Píší o všem, i o tom Norsku … je to katastrofa, co se všechno děje …

            • Ahoj holky, klidně tykejte 🙂
              Milá Tuštičko, mě hodně ovlivnil dokument Thrive(Rozkvět), který jsem před lety viděla, to bylo tedy silné probuzení, už jsem tu o něm psala.Vše je tam od základu vysvětlené, do čeho jsme se to vlastně narodili.Zároveň mi ale byla poslána do cesty paní Adamcová, takže vím, že VŠE JE DOBRÉ a není čeho se bát.

              Protiproud opravdu sleduji, pana Hájka obdivuji, vyměnila jsem si s ním i pár mailů. O juvenilní justici vím odjinud a ze začátku jsem tomu ani nechtěla věřit.Ještě pravidelně sleduji zvedavec(tečka)org.Všechno nečtu, to bych se z toho musela zbláznit a ani nemám tolik času, ale snažím se být “v obraze” a
              skládám si svou mozaiku pravděpodobné pravdy. 🙂

              • Vždycky když vidím, slyším, čtu něco takového jako informace z Protiproudu, musím si začít říkat, že můj svět je v pořádku a bude takový, jaký ho chci já. Ale je dobré vědět, přemýšlet a nedělat si iluze, že vláda nebo firmy pro nás chtějí jen naše dobro.

          • Daničko, nestrašíš, je to tak, jen to nechceme vidět. Svět se zbláznil na mnoha úrovních a je nejvyšší čas vzít rozum do hrsti a začít ho používat.

  16. Zobrazit všech 31 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekZměna stravy při kojení
Další článekKdy očkovat, kdy neočkovat a jak je to s černým kašlem a tetanem (II. část)