Pochutnali jsme si a v bříšku máme jak v pokojíčku

Já děkuji, jsem ráda, že se článek hodí.

Mobil “spí” v jiném patře než já, v případě potřeby ho ale uslyším. Budík máme od roku 1988, bude mít za chvíli výročí.

Super,mám nadúrodu máslových dýní.děkuju za tip Vierko 💯😊👌

Tři nejstarší praděti žijí v Německu. Asi ani ve škole mít mobily nesmějí. Rodiče se jim hodně věnují, v covidu home schooling, orientační běh teď, ale zase všichni. Mladší holky bydlí kousek od školy a od nás. Na “vesnici” je všechno lepší ústně, takže také nic takového nepotřebují. Učím na střední škole a je to děs, opravdu. Zkoušíme různé “měkké” metody (fotbálek, sedací vaky, sportovní hala o přestávkách), ale funguje jen na někoho.

Ahoj Jano. Máš skoro výjimečná vnoučata. Mohla bys, prosím, prozradit, jaké metody jejich rodiče používají, že je dokázali odstřihnout od mobilů? A zda s tím nemají děti problémy ve škole?

Proč se ptám. Jedna z mích vnuček také nepodlehla módě mít mobil už od první třídy ZŠ. Ve třídě byla jediná, tudíž “podivná”. Asi ve třetí třídě se stala bodem šikany. Tak nakonec i ona podlehla a mobil má též.
Můj osobní názor je “všeho s mírou”. Mobil máme s manželkou už od ranného věku podnikání. Ale jako, nezbytně nutný, komunikační prostředek. Dříve možná s větší intenzitou, ale dnes sem tam hovor do pěti minut a občas SMS. Spíše je to fotoaparát.

Jinak elektromagnetické záření není jen v mobilech, tam dokonce mnohem méně, než jiných dalších elektro spotřebičích. Ale vždy se, dle mého, jedná o velmi slabé záření, které by nemělo být, pro zdravého člověka, nebezpečné. Je to jako se vším. Můj otec, pokud ještě žil, říkal, že nás zabijí přemíra informací. Tehdy jsem jej nechápal, ale dnes už ano. Nic proti tomuto článku, ale podobných můžeme číst, či poslouchat, na desítky denně. Že nás pomalu zabíjí kontaminovaná voda, kterou pijeme, vzduch který dýcháme, potraviny, které kupujeme, hadry které nosíme …. Strach z té přemíry informací je horší, než jejich samotná podstata.
Toť můj názor.