Po třech společných večerech nemohu mlčet k tomu, co vidím v komentářích a zprávách našich čtenářek. Nedávno mi napsala paní, jejíž příběh mi vehnal slzy do očí. Rok léčila manžela zdravou stravou – zbavil se cukrovky, zhubl 20 kilo a začal sportovat. A ona sama? Odbývala se… až přišla zdrcující diagnóza.
Právě proto jsem se rozhodla otevřít téma, o kterém se málokdo odváží mluvit. Možná vás to, co následuje, rozruší. Možná vás to naštve. Ale věřím, že vás to probudí.
Skryté programy v našem podvědomí
Možná i ve vašem podvědomí běží program “ostatní jsou důležitější” – a možná ani netušíte, jak moc vám ubližuje. V hlavě si možná říkáte, že chcete být zdravá, plná energie, spokojená sama se sebou. Ale vaše tělo a duše dostávají z podvědomí úplně jinou zprávu:
“Nejste dost dobrá.” “Musíte se nejdřív postarat o všechny ostatní.” “Nesmíte být sobecká.” “Vaše potřeby počkají.”
Každé jídlo ve spěchu u dřezu, každá přeskočená snídaně, každé “až po dětech” je, jako byste sama sobě říkala “nezasloužím si víc”.
Čas na změnu je teď
Život je příliš křehký na to, abychom čekali na “správný čas”. Péče o sebe není sobectví. Je to ta nejvyšší forma zodpovědnosti.
PS: Pokud jste zdravá, šťastná a spokojená, máme velkou radost! Budeme moc rádi, když se nám ozvete a stanete se inspirací ostatním na Jíme Jinak.
Komentáře
Kdy přijde ten čas? Zlatá slova do kamene vytesat. Evičko, přesně na tohle jsem se, nedávno, ptal jedné z našich vzdálenějších příbuzných. Dvakrát ročně máme setkání našeho rodu a na tom posledním, zimním, přišla řeč na to moje hubnutí. Ono není divu, když člověk shodí postupně 30 Kg, tak to musí někde být vidět. Tahle maminka bývala štíhlá, sportovně založená, dívka a dnes, po třech dětech, už raději na váhu ani neleze. Dle jejích slov. Její častá obrana byla o tom, že to má, geneticky, po mámě. Minule to změnila na, že teď nemá na změnu čas.
Tak jsem se jí ptal, kdy přijde ten čas? Že až půjde třetí holka do školy, že až …..
Manželka je v tomhle více ostřejší, tak ji řekla: “žádné AŽ, na to slovo zapomeň a začni hned”.
Asi pře měsícem jsme potkali jejího manžela a ten se, mimo jiné, ptal, jak dlouho jsme vyloučili maso z jídelníčku? Na dotaz proč ho to zajímá, tak prohlásil, že ta jeho si teď vaří jinak, bez masa a že to prý, na nějaký čas, vyzkouší. No a ono je to už víc jak měsíc, co nedala maso do hub … úst. Manželka mu na to řekla, to je chlapče na furt, tak se přidej a bude ti fajn. On trval na tom, že bez masa to nejde. A na dotaz, co její děti, tak se zamračil a prohlásil: “ty zblbla taky”. Vidíš, děti mají víc rozum jak ty, tak se nad tím zamysli…. S tím jsme se rozešli.
V červnu máme pravidelnou letní rodinnou sešlost, tak jsem zvědavý, jak to u nich dopadlo.
já jsem se rozbrečela, tak mě to video zasáhlo. Ne proto, že bych o sebe nepečovala, čekala další rok na další očistu, ale tím, jak jste ze srdce mluvila, s čistým úmyslem a chutí pomoci.