Zachráněné Vánoce!

Spouštěče vánoční nálady

Zatímco holky od září pouštějí koledy a od října píšou Ježíškovi, mě Vánoce vždycky dlouho neberou. Můj cíl je hlavně užít si zimu v klidu, mít pohodový Advent a využít konec roku k bilancování uplynulých událostí, loučení se starými myšlenkami, předměty a nefunkčními programy v hlavě, a hlavně pak k nabírání sil na příští rok. Vánoční dekorace, cukroví, to všechno viditelné je mi dlouho cizí a nemám chuť se tím zabývat kolikrát až do půlky prosince. Dokud nepřijde nějaký spouštěč. Většinou je to koncert nebo výstava, někdy návštěva vánočního trhu či setkání se známými, jindy za to může větvička spadlá na cestu, která mě dokáže nabudit vánočně, i když zrovna doma probíhají bourací práce a všude jsou cihly a prach (viz jeden rok sepsaný příspěvek Tak už to na mě přišlo).

Nejraději bych odjela pryč

Letos byl obzvlášť těžký podzim v celé společnosti. Ale i v naší rodině se udály náročné věci. Očekávané problémy i zcela nečekané události nás zahltily, jak vědí ti, co s námi jsou v kurzu (Těžký podzim a náročná zima). Měla jsem milion jiných starostí než řešit výzdobu a péct cukroví. No milion jich nebylo, ale mě to tak připadalo. Že jen hasíme požáry, které jsme ani nezaložili, a že to nebere konce. Holkám jsem na konci října na vánoční poradě vysvětlila, že letos nepeču, že jedině když budou péct samy, tak jim trochu pomůžu. Že dárků moc nebude, že máme s tátou jiné starosti a dům je plný věcí, které v rámci Jarní očisty stejně zase půjdou dál. Starší dcera souhlasila. Do pečení se jí nechce a pokojíček detoxikuje úspěšně už druhým rokem, takže chce dárky spotřebovatelné ne skladovatelné. Dáme si jeden dva dárky pro každého, shodly jsme se spolu. Roman se přidal. Mladší dcera však hájila všechny tradice. Stromeček, cukroví, výzdobu, světýlka a spoustu dárků, “Nebo aspoň tři nebo pět, ” škemrala. “Napiš Ježíškovi a uvidíme,” ukončila jsem vánoční poradu tentokrát rychle já, ačkoli jindy jsem strůjcem. Letos pořád poradu svolávaly holky. Shodli jsme se během té poslední, že nejdůležitější je, abychom byli spolu, byli v klidu a užili si hraní stolních her a pohádky. Kdyby bylo na mě, odjela bych do Španělska za teplem a svátky letos klidně vynechala. Roman i Markétka souhlasili, ale Kája nás “přehlasovala”, a tak jsme zůstali doma. Což mi vlastně velmi vyhovuje. Můžu dotáhnout do konce ty všechny věci, co se na nás nahrnuly v posledních měsících.

Bod zlomu

Ještě před týdnem mě tedy nechávaly denně vyhrávající staré anglické vánoční hity, které holky pouštějí od rána do večera, v klidu. Ani vyzdobené obchody, ani vánoční stromeček u nás na vesnici mě nedojímali. Nic se mnou nehnulo. Ale pak to najednou přišlo. Přestože ten nejtemnější bod letošního roku nastává teprve teď (Slunovrat vychází letos na 21.12.), já jsem koncem minulého pocítila obrovskou úlevu. Najednou jako by mi spadl kámen ze srdce, o kterém jsem ani nevěděla, že ho tam nosím. Přišla lehkost, radost a….napadl sníh!

Setkání 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi potkat a pobavit! Potvrď do neděle 20.9., prosím.

Co tam bude?

Zřejmě za to může moje romantická představa Vánoc, jak ji znám z Ladových obrázků, že jsem začala “vánočit”. Sice mě sousedka každý rok přesvědčuje, že očekávat sníh na Štědrý den je nesmysl, protože statisticky je na Vánoce bílo sotva jednou za deset (nebo dokonce za čtrnáct?) let a to, že si všichni myslíme, že v dětství jsme zažívali sněhové závěje zcela běžně, je jen práce naší fantazie a touhy. Ale na mě to funguje, statistika nestatistika. Je bílo? Budou Vánoce!

A pečemeeeee

A tak jsem nasadila běžky při prvních pár centimetrech sněhu, vyrazila nasát ten krásný zimní vzduch a večer připravila plná vánoční nálady první těsto. Během chvilky bylo základní těsto na bezlepkové cukroví hotové a z něj jsem pak připravila tři různé – vanilkové, ořechové, kakaové. V neděli jsme pekly s holkama první cukroví a já se začala na ty Vánoce opravdu těšit. “Do vánoc času dost, nač ten shon,” zpívala jsem si svoji oblíbenou písničku z dětství a večer zcela dobrovolně udělala další dvě jiná těsta a dokonce začínám laškovat s myšlenkou, že i letos ušmodrchám vánočku. V pondělí a úterý jsme s Kájou po večerech mazaly a slepovaly cukroví, zdobily perníčky a já zjistila, že mě to přece baví, že ráda tvořím a že je to prima vánoční pohoda a broukala si u toho vánoční hity se Sinatrou. Včera večer jsme celá rodina upekli tři štrúdli a ráno holky udělaly ještě dvě verze nepečených pralinek. Ve špajzdu se přes krabičky nedá dostat k regálům a kvásek na lince tak ožil, že přetéká. Budu muset upéct ještě další štrúdly. Beztak tyhle tři sníme dneska, jak nás znám.

Pro letošek jsou Vánoce zachráněny. Cukroví je, stromeček stojí a svítí, dárky jsou zabalené (a bude víc jak jeden pro každou z nich). Hrajeme hry, večer koukáme na pohádky, chodíme na běžky….vždyť my už ty Vánoce vlastně máme!