Dobroty babičky Dáši a Světlany v Olomouci

Taky jsem babička. Vnukovi je 14 měsíců a když ji u mě, často, tak žádný prasarnicky Ji vegan, bio, domácí příprava. Já do toho nekecám, ale neskáču radostí, když vidím někdy co papà.

Já jsem také babička, pardon děda a mám to spíše opačně. Dědo udělej zase tu dobrotu – “kuře” na paprice, u nás doma mi to nechutná. Tak udělám seitanové “kuře” na paprice a musím toho vždy udělat velkou hromadu, aby na mě také zbylo.
Když přijede snacha, tak se zajímá, kde že kupuji kuřata, že ona má bio a stejně to holkám nechutná.
To je ale výjimka. Ostatní jídla, kde jsou luštěniny a obiloviny moc nemusí. Je to asi také dobou. Za našich mladých let, kdy jsme vařili pro 3 kluky, nepamatuji, že by jim něco nechutnalo. Je pravda, že tehdy toho moc na výběr nebylo.

Dobrý příběh, já jsem taky babička. Bohužel moje vnučka je tak navyklá na sladkosti a maso, že u mě vždycky trochu vyhladoví, když nechce zeleninu, luštěniny, jen rýži obvykle trochu porýpe. A když přijede domů k mámě, rychle se dojí tím, na co je zvyklá….
Jak čtu příběhy níže v komentářích, nic neobvyklého. Je to škoda a moc to bolí, když jde o ty naše “malé drobečky”…