Manžel si ani nevšiml, že jíme jinak

Alena.brunova:
Před pár dny mne manžel načapal u monitoru, odkud jsem mu četla, že si na druhý den uvaříme dýňovo-řepovou tymiánovou omáčku, když že bude mít práci z domu. A on se zarazil a povídá – cože to jsi zase v nějakém kurzu? – Hahaha, nojo, miláčku, už pár týdnů, to sis ničeho nevšiml, že nám vařím, co ti nejede? – No ani ne, zeleninu se do nás snažíš nacpat horem dolem furt… a možná ještě něco o jáhlech stihnul říct. A já byla pobavená a potěšená…
Takže jsem si pak uvědomila, že ano, co si opravdu přejeme, vesmír vyslyší (od slova vyslyší průběžně a občas splňuje). Jak jsem někdy před rokem byla nešťastná, že na mateřské nevím, co si vařit, jak jíst. A pak stačilo zapsat se na jarní kurz a už se to se mnou vezlo (k lepšímu).

A taky si uvědomuju, když mne přepadá splín z toho, že jím “furt to samé” a nevím, co si připravit, abych měla taky změnu, že je to přeci jinak: Dřív bych z prvosurovin jedla mléko, vejce, pšenici, brambory, cukr, maso, přídatné a konzervační látky, okurku, papriku, rajče, jablka a krapet jiného ovoce, kakao a za odměnu mandle … zatímco teď jím rýži, ječmen, proso, pohanku, pšenici, kukuřici, cibuli, mrkev, pórek, zelí, petržel, celer, dýni, cuketu, květák, brokolici, řepu, kapustu, žampiony, jablka, mořské řasy, semínka taková a maková všelijaká jakož i ořechy, sóju, ume, občas mléko, maso, ryby – tak přeci ten výčet současných surovin je mnohem pestřejší, nee?!?
Evi a spol., moc díky!

Kurz vaření v Plzni - Lenka Rojíková + Eva Cikrytová
Poslední místa na 26. 3.
Zjistit více