Od zoufalství k novému já (Helena, 64 let)

Roky váhání

Jíme Jinak jsem náhodou objevila před pár lety. Rok jsem prohlížela recepty, sem tam něco zkusila uvařit, ale říkala jsem si, že se do změny pustím až udělám a zvládnu to či ono, až zvládnu všechny testy, až se budu cítit líp, až… nic z toho nebylo a rok utekl neuvěřitelně rychle. Po dalším roce jsem si koupila členství v Klubu Jíme Jinak, že přece se sebou musím něco udělat, musím se už zbavit pěkné řádky kil. Musím. A zase uplynul rok s “musím” za zády.

Když už ani vůle nestačí

Zdravotní problémy se už spoustu let jen zhoršovaly a přibývaly – autoimunitní onemocnění štítné žlázy, problémy s páteří, artróza, osteoporóza, zlomená lýtková kost, nedomýkavost chlopně, vysoký tlak, operace žlučníku, otoky, tetanie, panické ataky, šílená nespavost, reflux, psychika dostávala zabrat. Kila šla nahoru bez přejídání a přes pohyb. Byla jsem ze sebe nešťastná, ze štíhlosti se stalo děsivých 98 kg. Přišlo mi, že váha letěla nahoru po nasazení antidepresiv a léků na spaní. A reakce lékařky? “Když chcete, aby vám bylo líp, přestaňte řešit, že po lécích přibíráte. Kouzelnou pilulku ještě nikdo nevymyslel.”
Antidepresiva ani prášky na spaní nepomáhaly, terapie taky ne. Všechny špatné zážitky a trápení od dětství se sečetly. Připadala jsem si jako štvanec, totálně k ničemu a neschopná, měla jsem problém vydržet sama se sebou.
Kam se ztratila ta holka, která toho v životě tolik zvládla a překonala, kam zmizel její úsměv a klid? Ztrhaný výraz, oteklé oči, neustálá nespokojenost se sebou a v hlavě pořád dokola “musím, musím, musím.” Zvládla jsem toho hodně, jak je možné, že dříve to šlo, tak proč to teď nejde? Špatné zážitky z dětství mě naučily spoléhat se sama na sebe, protože pomocnou ruku přece najdu na konci svého ramene. Když chci něčeho dosáhnout, musím se snažit, zadarmo nic není. Ti, kteří mne měli jako dítě chránit, mě neochránili, ale proč pořád hledat vinu v sobě? Vždyť dobré i to špatné do mého života patří, obojí ze mne udělalo to, čím jsem byla a jsem.

DETOX SADA NA PODZIM
Jak se zbavit únavy, vyhnout rýmám a na podzim neztloustnout.
Stáhni si ZDARMA

Ze zoufalství k rozhodnutí

Možná, že bez toho špatného bych ještě hůř zvládala následky těžké autohavárie. Několikrát týdně dojíždět do Motola za manželem, který měl za sebou dvě operace páteře s rozdrcenými obratly, a o hodinu později o blok dál návštěvy 3-měsíčního vnoučka na onkologii. Návštěvy kojenecké onkologické JIP byly jako děsivý sen, ze kterého se nedalo probudit. Život se mi převrátil vzhůru nohama během 5 dnů. Musela jsem být silná pro manžela, pro hroutící se dceru, pro další malé vnoučky, kteří situaci nerozuměli. Muselo to jít se zlomenou rukou, prasklou čelistí, nalomenými žebry po havárii. A hlavně s  neustálou zoufalou bezmocností.

Životní zkoušky nekončí

A roky běžely dál. Manžel přes špatnou prognózu zase chodí, vnouček s pomocí nepřerušované chemoterapie bojuje stále o život. Je to chytrý chlapec, který se výborně učí a šikovný je jako starší bráškové. Překonali jsme i manželovu nedávnou operaci zhoubného nádoru.
Vyčerpala jsem všechny rezervy, které jsem měla, ale pořád jsem si něco vyčítala a zdravotní problémy se zhoršovaly. Za necelých 5 měsíců v letošním roce 2x viróza, pásový opar, 2x zánět čelisti, opakovaně nasazovaná antibiotika, únava taková, že kdybych mohla, chodím se zavřenýma očima a nedýchám, neustálé bolesti, při kterých se nedalo normálně fungovat.

Konec výmluv, začínám

Během měsíce, který jsem byla nucena trávit v posteli, jsem se zase vrátila k Jíme Jinak. Prohlížela jsem recepty, četla příběhy, zkoumala jídelníčky a pořád se mi nabízel kurz Hubneme do plavek. Já a kurz? Vždyť jsem ještě se žádnou změnou nezačala, to není nic pro mě. Raději to nejdřív zkusím sama. No nedopadlo to…”Jsem neschopná a slaboch.” šlo mi hlavou. “A dost, tak už dál žít nechci!” Najednou jsem měla jasno, nic už odkládat nebudu, jdu do toho! Kupuji kurz Hubneme do plavek, ale dříve než stihnu začít, zase onemocním. No nic, upravuji jídelníček alespoň částečně podle Jíme Jinak, kurz odkládám po dobrání antibiotik. A opravdu jsem začala.

První úspěchy a vnitřní klid

První týden kurzu úbytek 0, druhý týden -4 kg a celkem -11 cm. Další dílek do skládačky, že změna má smysl. První týden přinesl příznivé změny, ale žádný úbytek. Druhý týden také probíhal v dobré náladě, ale ve větším vnitřním klidu, dotěrné a vyčítavé slůvko musím se změnilo na chci, chtěla bych. Chci zhubnout se změnilo na chci se hlavně cítit líp, hubnutí se jistě přidá časem. Otoky se stále pomaličku zmenšovaly, hladem ani chutěmi jsem netrpěla, občas se ohlásila bolest hlavy. Žádné počítání, kolik dní ještě zbývá, než si dám nějaké “normální” jídlo. Do mnohaletého pravidelného a otravného buzení v noci po 20-40 minutách, se stále častěji objevují delší úseky spánku, které jsou dvouhodinové, jednou to dokonce byly 4 hodiny nepřerušeného spánku. Po stránce pocitové a přílivu energie během pouhých 14 dnů to byl obrovský pokrok, i když cesta k normálu je ještě hodně dlouhá.

Strava, která mění nejen tělo

Neběžím sprint, nikdo mi rychlost neměří, není to ani maraton, kdy jde o čas. Je to opravdu cesta, chvíli ubíhá rychleji, chvíli zas pomalu, můžu se zastavit, i kousek vrátit zpátky. Hlavně bez výčitek, s klidem a úsměvem. Jsem vděčná za ty záblesky vracejícího se vnitřního klidu, bez vyčítavých nároků k sobě samé. Nějaký kousek sebe jsem v čase starostí, obav a trápení ztratila, ale věřím, že bude líp. Zatím mi vaření trvá déle, pořád něco hledám, krájím, chystám, není to rutina. Já jsem ale i přesto v klidu a více spokojená. Je to můj čas, který věnuji jen sobě a už docela bez výčitek. Moje barevné vaření, které nakonec chutná všem. Může se zdát neuvěřitelné, že by jiná strava měla takový vliv na spoustu neduhů psychických i fyzických. Já se ale přidávám k těm, kteří mohou říct: “Tak nevěřte, já už vím své“.
Jsem vděčná za podporu manžela i dcery při změně stravy. Manžel, který prohlásil, že tak on se stravovat nebude, se přidal po ochutnání prvního jídla. Zatím má stravu takovou svou kombinovanou, ne všeho se vzdal, ale i on říká, že se cítí lépe a nová jídla mu chutnají.

Děkuji tímto Evičce a celému týmu Jíme Jinak za skvěle připravené stránky a podporu, všem za inspirativní příběhy. Já ráda zůstávám s vámi a pokračuji v nastoupené cestě.

Helena