Domů > Magazín > Děti a strava

Proč děti (a dospělí) nechtějí snídat

Mnoho maminek se trápí se snídaní. Pracně jí připravují, ale děti jí odmítají jíst. Všichni víme, že není chytré děti do jídla nutit. Ale co s tím, když všude slyšíme, že snídaně je základ? Po letech pozorování a vlastních zkušenostech s několika dětmi, které u mě roky snídaly, už vím, čím to často bývá a co pomůže.

Mami, mám hlad

Velmi často se potkávám s tím, že maminky nemohou do dětí dostat po ránu snídani. Dlouho jsem tomu nerozuměla, protože moje první dcera se budila někdy až ukrutně brzy a její první slova byla: “Mám hlad!”. S ukončením kojení to přešlo a já byla ráda, že s jídlem “neotravuje”, dokud ho nemám připravené. Pak sedla, snědla a šla. Tak proč jiné děti ráno nejedí? Nešlo mi to do hlavy. Z různých studií jsem znala čísla, která potvrzovala, že stále více Čechů ráno nesnídá a s nimi ani jejich děti. Ale proč?

Mnoho jídla večer

Částečně jsem to pochopila, když jsem se jako rodič ocitla s jinými rodiči na prvních rodinných akcích přes noc. Když jsem viděla, co všechno jsou některé maminky schopny večer do dětí nacpat, bylo mi jasné, že ráno jíst prostě nemohou. Koneckonců, sama jsem měla zkušenost s tím, že když mě večer přepadne mlsná a uvařím si třeba v jedenáct v noci krupicovou kaši (ano, to jsem skutečně dělala v době, kdy jsem přes den jedla saláty a jogurty a večer umírala únavou a hlady), tak do oběda nemám na jídlo pomyšlení. Takže první odpověď jsem dostala už před lety – když se jí pozdě večer, není ráno ten správný zdravý hlad na snídani.
Ale pak tu byla velká skupina rozumných maminek, které děti krmily z mého pohledu normálně, zdravě a dobrým jídlem, a přesto měly ráno s dětmi potíže. “Jak do nich tu snídaní máme dostat?” ptaly se a já nevěděla, co poradit. Netušila jsem, proč některé děti nechtějí jíst, když moje dítě by klidně jedlo pořád a hned od rána.

3denní “Podzimní detox výzva”
Imunita + Jídelníček + Antistres
Tři nabité webináře!

Rezervovat místo zdarma

Nástup do školky

Prozřela jsem až s nástupem dcerky do školky. Chodila dvakrát týdně a já dvakrát týdně nutila své jinak žravé dítě, aby už konečně začalo jíst nebo dojedlo, že přijdeme pozdě. V té době jsme byli doma zvyklí snídat miso polévku a obilnou kaši se zeleninou. Jedla obojí s velkou chutí a najednou ve čtvrtek a pátek stávkovala. A podotýkám, že to nebylo proto, že by se jí do školky nechtělo. Místo, kam chodila, milovala. A nebylo to ani tím, že by tam spěchala tak moc, že by neměla čas se najíst. Spíš seděla, hleděla zasněně kamsi do dáli a myšlenkami vůbec nebyla s námi u stolu. V tu chvíli jsem úplně pochopila, proč se některé maminky nechtějí dělat se snídaní, když ji pak lijí do záchodu.

Zbytečně moc jídla

Navíc mi vadilo, že v ty dva dny, kdy chodila do školky, měla zbytečně moc jídla, které jinak ani nepotřebovala. Doma v osm snídaně, ve školce v deset svačina, ve dvanáct oběd a ve dvě další svačina. Na to jsem nebyla zvyklá, vystačili jsme si se snídaní, obědem a večeří, svačiny od tří let byly potřeba jen na výlety a akce, kde ostatní jedli. A teď tohle! Ráno stres nad snídaní a domů chodila tak nacpaná, že kakala i třikrát denně.

Později chodila do školky třikrát týdně a mně třikrát týdně tekly nervy u jídla. Když jsme ráno nejvíc pospíchali, tak nebyla schopná se najíst. Ale zbývající dny v týdnu byly opět bez problémů. Zkoušela jsem začít se snídaní už v půl osmé, aby měla dost času i s tím svým rozjímáním. Ale všechno marné, prostě ji to vůbec nezajímalo. Hlad dostávala až cestou do školky, kam jsme se vždycky řítili pozdě na devátou hodinu jako poslední.

Snídaně ve správný čas

Když se narodila druhá dcera, odstěhovali jsme se z města, já zůstala s dětmi doma a snídaně v tu ránu přestaly být problém. Časem jsem začala doma učit a chodilo mi na osmou ráno několik dětí, kluci i holčičky. Za ty roky jsem to dávno pochopila. Moje děti jsou jasnou demonstrací toho, jak je pro nás nepřirozené jíst brzy. Koneckonců já sama taky před devátou nemám chuť něco sníst. Chytré knihy říkají, že do devíti hodin se naše trávení čistí a žaludek není do té doby na příjmu a není ani radno do něj něco cpát násilím.

Nerady jedí samy

Další věc, kterou jsem vypozorovala díky všem těm dětem, co u nás kdy snídaly, je, že děti mnohem lépe a radostněji jedí v kolektivu. I děti, které se dle slov svých rodičů v jídle po ránu rýpají, u nás většinou jedí s chutí. Posadíme je s našimi jedlíky ke stolečku a necháme je, aby si samy nasypaly do polévky nasekanou petrželku nebo semínka.
Běžný model však je, že matka ráno posadí dítě ke snídani a sama běhá po bytě a chystá sebe a dítě na odchod. Děti sedí u stolku a nebaví je to. Ale představte si sebe v téhle roli. Zkusme se do nich vžít. Jak by nás bavilo sedět samotné u stolu a slyšet někoho dalšího, jak lítá okolo, vyřizuje hovory, hledá věci a tříská dvířky od skříněk?

Ideál

Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby celá rodina posnídala společně kolem deváté hodiny. My to tak máme a můžu to vřele doporučit. Nezávisle na tom, že děti vstávají kolem sedmé, jíme až kolem deváté. Mezitím je převlékání, mytí, česání, cvičení, trénování na violoncello, vyběhnutí na zahradu, skákání na trampolíně apod. Já vařím snídani, uklízím, peru prádlo, manžel pracuje. Někdy se tak zapomeneme, že jíme až před desátou. Když mají holky zábavu, nemají hlad. A když ho pocítí, hezky a s chutí se najedí. Žádné nucení do snídaně se už roky nekoná.

Roky nám to ve dvou nešlo

Po letech snídání v poklusu mezi schůzkami nebo za volantem jsme se s Romanem propracovali až díky dětem k výše popsanému stavu. Několik let jsme se předtím marně snažili snídat doma společně ve dvou a v klidu už v době, kdy jsme ještě děti neměli. Byl to nedosažitelný ideál napsaný na lístečku s našimi plány, který jsme každý rok přepisovali v plánovacím sešitu na nový rok jako výzvu. A stále se nám to nedařilo dosáhnout.

Někdy stačí málo

Mnoho maminek na naši radu snídani posunulo a je po problému. Někdy stačí málo. To je ale, bohužel, pro většinu lidí nedostupné řešení. Brzy ráno spousta z nás opouští domovy a žene se do práce, škol a školek a všichni jsou ve spěchu a ve stresu. To se pak těžko sedí v klidu a pohodě s rodinou u jídla.

Jíme Jinak doporučuje

  • Pokud jste doma na mateřské, posuňte čas snídaně adekvátně vašim potřebám. Jezte, až když máte hlad a chuť k jídlu. Devátá hodina je fajn, pokud máte hlad dříve, klidně snídejte dříve. Ale nenuťte děti v sedm do jídla. Leda by nutily ony vás :-)
  • Jezte s dětmi společně.
  • Pokud nemáte možnost se najíst doma v čase, kdy je to pro vás příjemné, je potřeba si vzít snídani s sebou. 
  • V některých školkách mají svačinu už v 9 hodin, některé maminky ji využívají místo snídaně, když jim doma děti dříve nejsou schopny jíst.

Jak to dělám já

Na fotkách vidíte, jak vypadají naše snídaně – velký hrnec, zelené posypky, někdy semínka, děti si samy nalévají polévku.

Když musím já sama z domova brzy ráno, tak nesnídám. Vyhovuje mi spíš se najíst až později a v klidu než ve spěchu a příliš brzy. Do školy nebo na akce si nosím polévku s sebou. Přijdu dřív a najím se.

S dětmi to dělám stejně. Když jedeme někam hodně brzy, nesnídáme a bereme s sebou termosky s jídlem. Pokud odjíždíme mezi osmou a devátou, dáme si trochu miso polévky a s sebou bereme kaši na svačinu, protože ten pravý hlad po polévce teprve přijde.

Jak to děláte vy?

Zajímají nás vaše zkušenosti se snídaněmi. Z vašich komentářů jsem vybrala tyto pro inspiraci dalším maminkám:

Pavlína: Mám 3 syny, 7,10,13 let, ten nejstarší, pokud vstává sám, kdy chce, např. o víkendu tak se nasnídá, ale pokud ho vzbudím do školy před 7 hod. tak nechce ráno snídat. Pod tlakem okolí, hlavně babičky a informací z médií, jak je snídaně důležitá jsem ho přemlouvala, vysvětlovala, ale nic nepomohlo. Pak jsem se uklidnila a řeším to tak, že dostane větší svačinu do školy a skutečně hlad dostává po 1. vyučovací hodině, tzn. kolem 9 hod. a s chutí se nají. Je pravda, že ani já nemám brzy po ránu hned hlad.

Geena: Já si ráno uvařím polívku nebo kaši, dám do sklenice a do devíti v práci to v pohodě vydržím. Jsem v kanceláři jen s kolegyní, takže když nepřijde zrovna klient, můžu si dlabat, jak chci. ? A když nějaký klient přijde a zastihne mě u jídla, ještě se mi zpravidla omlouvá, že mě vyrušuje… ?Jako dítě na prvním stupni jsem sice okolo sedmé snídala chleba, ale pamatuju si, že to byl vždy jen malý krajíček, který jsem do sebe horko těžko soukala, jak jsem měla stažený žaludek. Svačina ve škole už byla v pohodě.

Muff: Já dceři vařím na ráno než jdeme do školky obilné mléko se zeleninou, jezdíme 6.45 autobusem, tak si ho vždycky vypije. Obědy jí od září vařit nemůžu, tak má aspoň tento dobrý základ.

Tornado-Lou:  ….v létě jsme neměli se snídaní problémy. Kluci dlabali kaši, kolikrát ani nestačila. V září nástup do školky a od řijna rýpání ve snídani. Vstáváme před sedmou, před osmou odcházíme, o půl deváte mají ve školce snídani (chleba a zeleninová pomazánka)…

Verunura: Zatím jsme v té “žravé” fázi, ale já osobně to mám nějak přirozeně nastavené tak, že před osmou snídat nedokážu a většinou je to až kolem deváté. Malá to má stejně, někdy mě popohání, aby už byla kašička na stole a s pokřikem ham ham ham se vrhá k židličce, jindy v klidu počká, hraje si a bloumá po bytě, ale zásadně jíme se spolu nebo, pokud vařím, abychom stihly včas odejít z domu ještě oběd, snídá aspoň s tátou. Jíst s dítětem je podle mě hodně důležité. Já jsem jako děcko byla na jídlo příšerná, jedla jsem v podstatě jen sladkosti. Jsem přesvědčená, že je to tím, jak k jídlu přistupovala moje máma – hlavně mi něco dát, abych se zaplácla – cokoli, hlavně když to sním a bude klid. Tomu jsem se chtěla vyhnout, takže u nás se zásadně jí u stolu, mimo se výjimečně může jíst svačina (máme jednu během odpoledne a většinou je to jen ovoce) a to z toho udělám velký svátek. Jíme společně a dítě vidí, že se u jídla nedávají nohy na stůl, jídlo se neprská, nepohazuje po okolních stolovnících a neplive zpátky na talíř ani stůl (toto jsou opravdu běžné scénky, které vídám na dětském cvičení u jiných maminek a mrňat). Také očekává, že oběd je prostě polévka a hlavní jídlo. A všechny maminky se diví, že mi malá sní deci a půl i víc polévky a pak ještě 250 ml kelímek s hlavním jídlem. Ony mají problém nacpat do těch svých dětí jednu 200 gr skleničku z krámu a v lepším případě malou mističku domácího jídla. Uznávám, že jsou děti, které prostě nejí, ale rozhodně by to nemusel být tak častý problém, kdyby se maminky víc zamyslely nad tím, co, jak a kdy jí ony samy. Když to tak vidím kolem, jsem přesvědčená, že ve většině rodin dnes vůbec neprobíhá něco jako stolování. To je škoda ne?

Zajímá nás, zda jste podobný problém museli řešit také a co pomohlo. Snídají vaše děti? Mají svačiny? Pokud máte nějaký tip či zkušenost, neváhejte se podělit s ostatními.

PS: Cítíte se pořád unavená a bez energie?

Vstáváte ráno s pocitem, že byste nejraději zůstala v posteli? Co si dobít baterky a postarat konečně i o sebe? Je čas na podzimní detox. Mrkněte jak opět získat energii.

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

25 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Moc dekuji za clanek. Menim s vami svuj zivot k lepsimu. A tema snidane mi taky prislo. I kvuli sobe. Nejak mi neslo najit nic, po cem mi je dobre a jsem najedena. Posunout to celel na pozdeji by mohlo byt ono. Jsem za vas taaak vdecna🙏🙏🙏

Ahoj děvčata, zajímavé počtení. Jsem učitelka a často ve škole řešíme režim dětí, kde se dotkneme i jídla. Snídaně jsou velký problém. Média jsou mocná a my někdy i ve škole apelujeme na rodiče, že by se dítě, než jde do školy, mělo nasnídat. Problém téměř u každého dítěte. Protože jsem výchovný poradce, stává se mi, že řeším nepříjemný konflikt mezi učitelkou a rodičem. Učitelka poukazuje na to, že dítě bolí ve škole bříško, protože prý nesnídalo. Apeluje na rodiče, aby dávalo před odchodem do školy (naše škola začíná v 7.15) dítěti snídani. Je někde nějaký odborný článek, který bych mohla použít pro osvětu pedagogického sboru?

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

13
10

Bonbóny v kornoutu? Co dát dětem první den do školy.

V září jdou noví prvňáčci poprvé do školy. Je to veliká událost a vy se nás ptáte, co jim dát s sebou do školy. Zda přistoupit na model s kornoutem plným b...

Extrudované chlebíčky a cereálie: toto jste o nich nevěděli!

Je řešení nahradit běžné pečivo extrudovaným? Jsou rýžové polystyreny, kukuřičné a jiné obilné chlebíčky vhodné pro dětskou výživu? A co cornflakes nebo pu...
40

13 rychlých a zdravých svačin, které si vzít k vodě

Celý den u vody a jíst zdravě? Žádný problém! Nespoléháme na stánky s občerstvením, kde většinou mají jen nezdravá a těžká jídla. Máme pro vás 13 tipů na n...
16
3

Rodiče pozor – počet obézních dětí roste i u nás

Každé čtvrté dítě v ČR trpí nadváhou, každé sedmé obezitou a přibývá i dětí s monstrózní obezitou. Kde to všechno začíná a co všechno může váhu dítěte ovli...
10
9

Jak v pohodě zvládnout nástup do školky

“Pomóc! Možná se té školky bojím víc než malá…,” zní teď v hlavě nejedné mamince. “Mami, já tam nechci!” vzdorují už teď některé dě...
14
4

4 tipy, jak si naplno užít podzim

Máme tu podzim. Hojnost ovoce a zeleniny, kouzlo vínové a zlatavé barvy, šustící listí lákající k procházkám a pochmurné počasí. Jak si ho užít a naplno vy...