Mnoho maminek se trápí se snídaní. Pracně jí připravují, ale děti jí odmítají jíst. Všichni víme, že není chytré děti do jídla nutit. Ale co s tím, když všude slyšíme, že snídaně je základ? Po letech pozorování a vlastních zkušenostech s několika dětmi, které u mě roky snídaly, už vím, čím to často bývá a co pomůže.

holky snídají kašiMami, mám hlad

Velmi často se potkávám s tím, že maminky nemohou do dětí dostat po ránu snídani. Dlouho jsem tomu nerozuměla, protože moje první dcera se budila někdy až ukrutně brzy a její první slova byla: „Mám hlad!“. S ukončením kojení to přešlo a já byla ráda, že s jídlem „neotravuje“, dokud ho nemám připravené. Pak sedla, snědla a šla. Tak proč jiné děti ráno nejedí? Nešlo mi to do hlavy. Z různých studií jsem znala čísla, která potvrzovala, že stále více Čechů ráno nesnídá a s nimi ani jejich děti. Ale proč?

Mnoho jídla večer

Částečně jsem to pochopila, když jsem se jako rodič ocitla s jinými rodiči na prvních rodinných akcích přes noc. Když jsem viděla, co všechno jsou některé maminky schopny večer do dětí nacpat, bylo mi jasné, že ráno jíst prostě nemohou. Koneckonců, sama jsem měla zkušenost s tím, že když mě večer přepadne mlsná a uvařím si třeba v jedenáct v noci krupicovou kaši (ano, to jsem skutečně dělala v době, kdy jsem přes den jedla saláty a jogurty a večer umírala únavou a hlady), tak do oběda nemám na jídlo pomyšlení. Takže první odpověď jsem dostala už před lety – když se jí pozdě večer, není ráno ten správný zdravý hlad na snídani.
Ale pak tu byla velká skupina rozumných maminek, které děti krmily z mého pohledu normálně, zdravě a dobrým jídlem, a přesto měly ráno s dětmi potíže. „Jak do nich tu snídaní máme dostat?“ ptaly se a já nevěděla, co poradit. Netušila jsem, proč některé děti nechtějí jíst, když moje dítě by klidně jedlo pořád a hned od rána.

Nástup do školky

Prozřela jsem až s nástupem dcerky do školky. Chodila dvakrát týdně a já dvakrát týdně nutila své jinak žravé dítě, aby už konečně začalo jíst nebo dojedlo, že přijdeme pozdě. V té době jsme byli doma zvyklí snídat miso polévku a obilnou kaši se zeleninou. Jedla obojí s velkou chutí a najednou ve čtvrtek a pátek stávkovala. A podotýkám, že to nebylo proto, že by se jí do školky nechtělo. Místo, kam chodila, milovala. A nebylo to ani tím, že by tam spěchala tak moc, že by neměla čas se najíst. Spíš seděla, hleděla zasněně kamsi do dáli a myšlenkami vůbec nebyla s námi u stolu. V tu chvíli jsem úplně pochopila, proč se některé maminky nechtějí dělat se snídaní, když ji pak lijí do záchodu.

Zbytečně moc jídla

Navíc mi vadilo, že v ty dva dny, kdy chodila do školky, měla zbytečně moc jídla, které jinak ani nepotřebovala. Doma v osm snídaně, ve školce v deset svačina, ve dvanáct oběd a ve dvě další svačina. Na to jsem nebyla zvyklá, vystačili jsme si se snídaní, obědem a večeří, svačiny od tří let byly potřeba jen na výlety a akce, kde ostatní jedli. A teď tohle! Ráno stres nad snídaní a domů chodila tak nacpaná, že kakala i třikrát denně.

Později chodila do školky třikrát týdně a mně třikrát týdně tekly nervy u jídla. Když jsme ráno nejvíc pospíchali, tak nebyla schopná se najíst. Ale zbývající dny v týdnu byly opět bez problémů. Zkoušela jsem začít se snídaní už v půl osmé, aby měla dost času i s tím svým rozjímáním. Ale všechno marné, prostě ji to vůbec nezajímalo. Hlad dostávala až cestou do školky, kam jsme se vždycky řítili pozdě na devátou hodinu jako poslední.

Snídaně ve správný čassnídaně holky

Když se narodila druhá dcera, odstěhovali jsme se z města, já zůstala s dětmi doma a snídaně v tu ránu přestaly být problém. Časem jsem začala doma učit a chodilo mi na osmou ráno několik dětí, kluci i holčičky. Za ty roky jsem to dávno pochopila. Moje děti jsou jasnou demonstrací toho, jak je pro nás nepřirozené jíst brzy. Koneckonců já sama taky před devátou nemám chuť něco sníst. Chytré knihy říkají, že do devíti hodin se naše trávení čistí a žaludek není do té doby na příjmu a není ani radno do něj něco cpát násilím.

Nerady jedí samy

Další věc, kterou jsem vypozorovala díky všem těm dětem, co u nás kdy snídaly, je, že děti mnohem lépe a radostněji jedí v kolektivu. I děti, které se dle slov svých rodičů v jídle po ránu rýpají, u nás většinou jedí s chutí. Posadíme je s našimi jedlíky ke stolečku a necháme je, aby si samy nasypaly do polévky nasekanou petrželku nebo semínka.
Běžný model však je, že matka ráno posadí dítě ke snídani a sama běhá po bytě a chystá sebe a dítě na odchod. Děti sedí u stolku a nebaví je to. Ale představte si sebe v téhle roli. Zkusme se do nich vžít. Jak by nás bavilo sedět samotné u stolu a slyšet někoho dalšího, jak lítá okolo, vyřizuje hovory, hledá věci a tříská dvířky od skříněk?

Ideál

Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby celá rodina posnídala společně kolem deváté hodiny. My to tak máme a můžu to vřele doporučit. Nezávisle na tom, že děti vstávají kolem sedmé, jíme až kolem deváté. Mezitím je převlékání, mytí, česání, cvičení, trénování na violoncello, vyběhnutí na zahradu, skákání na trampolíně apod. Já vařím snídani, uklízím, peru prádlo, manžel pracuje. Někdy se tak zapomeneme, že jíme až před desátou. Když mají holky zábavu, nemají hlad. A když ho pocítí, hezky a s chutí se najedí. Žádné nucení do snídaně se už roky nekoná.

Roky nám to ve dvou nešlo

Po letech snídání v poklusu mezi schůzkami nebo za volantem jsme se s Romanem propracovali až díky dětem k výše popsanému stavu. Několik let jsme se předtím marně snažili snídat doma společně ve dvou a v klidu už v době, kdy jsme ještě děti neměli. Byl to nedosažitelný ideál napsaný na lístečku s našimi plány, který jsme každý rok přepisovali v plánovacím sešitu na nový rok jako výzvu. A stále se nám to nedařilo dosáhnout.

Někdy stačí málo

Mnoho maminek na naši radu snídani posunulo a je po problému. Někdy stačí málo. To je ale, bohužel, pro většinu lidí nedostupné řešení. Brzy ráno spousta z nás opouští domovy a žene se do práce, škol a školek a všichni jsou ve spěchu a ve stresu. To se pak těžko sedí v klidu a pohodě s rodinou u jídla.

Jíme Jinak doporučuje

  • Pokud jste doma na mateřské, posuňte čas snídaně adekvátně vašim potřebám. Jezte, až když máte hlad a chuť k jídlu. Devátá hodina je fajn, pokud máte hlad dříve, klidně snídejte dříve. Ale nenuťte děti v sedm do jídla. Leda by nutily ony vás :-)
  • Jezte s dětmi společně.
  • Pokud nemáte možnost se najíst doma v čase, kdy je to pro vás příjemné, je potřeba si vzít snídani s sebou. 
  • V některých školkách mají svačinu už v 9 hodin, některé maminky ji využívají místo snídaně, když jim doma děti dříve nejsou schopny jíst.

Jak to dělám já

Na fotkách vidíte, jak vypadají naše snídaně – velký hrnec, zelené posypky, někdy semínka, děti si samy nalévají polévku.

Když musím já sama z domova brzy ráno, tak nesnídám. Vyhovuje mi spíš se najíst až později a v klidu než ve spěchu a příliš brzy. Do školy nebo na akce si nosím polévku s sebou. Přijdu dřív a najím se.

S dětmi to dělám stejně. Když jedeme někam hodně brzy, nesnídáme a bereme s sebou termosky s jídlem. Pokud odjíždíme mezi osmou a devátou, dáme si trochu miso polévky a s sebou bereme kaši na svačinu, protože ten pravý hlad po polévce teprve přijde.

Jak to děláte vy?

Zajímají nás vaše zkušenosti se snídaněmi. Z vašich komentářů jsem vybrala tyto pro inspiraci dalším maminkám:

Pavlína: Mám 3 syny, 7,10,13 let, ten nejstarší, pokud vstává sám, kdy chce, např. o víkendu tak se nasnídá, ale pokud ho vzbudím do školy před 7 hod. tak nechce ráno snídat. Pod tlakem okolí, hlavně babičky a informací z médií, jak je snídaně důležitá jsem ho přemlouvala, vysvětlovala, ale nic nepomohlo. Pak jsem se uklidnila a řeším to tak, že dostane větší svačinu do školy a skutečně hlad dostává po 1. vyučovací hodině, tzn. kolem 9 hod. a s chutí se nají. Je pravda, že ani já nemám brzy po ránu hned hlad.

Geena: Já si ráno uvařím polívku nebo kaši, dám do sklenice a do devíti v práci to v pohodě vydržím. Jsem v kanceláři jen s kolegyní, takže když nepřijde zrovna klient, můžu si dlabat, jak chci. ? A když nějaký klient přijde a zastihne mě u jídla, ještě se mi zpravidla omlouvá, že mě vyrušuje… ?Jako dítě na prvním stupni jsem sice okolo sedmé snídala chleba, ale pamatuju si, že to byl vždy jen malý krajíček, který jsem do sebe horko těžko soukala, jak jsem měla stažený žaludek. Svačina ve škole už byla v pohodě.

Muff: Já dceři vařím na ráno než jdeme do školky obilné mléko se zeleninou, jezdíme 6.45 autobusem, tak si ho vždycky vypije. Obědy jí od září vařit nemůžu, tak má aspoň tento dobrý základ.

Tornado-Lou:  ….v létě jsme neměli se snídaní problémy. Kluci dlabali kaši, kolikrát ani nestačila. V září nástup do školky a od řijna rýpání ve snídani. Vstáváme před sedmou, před osmou odcházíme, o půl deváte mají ve školce snídani (chleba a zeleninová pomazánka)…

Verunura: Zatím jsme v té “žravé” fázi, ale já osobně to mám nějak přirozeně nastavené tak, že před osmou snídat nedokážu a většinou je to až kolem deváté. Malá to má stejně, někdy mě popohání, aby už byla kašička na stole a s pokřikem ham ham ham se vrhá k židličce, jindy v klidu počká, hraje si a bloumá po bytě, ale zásadně jíme se spolu nebo, pokud vařím, abychom stihly včas odejít z domu ještě oběd, snídá aspoň s tátou. Jíst s dítětem je podle mě hodně důležité. Já jsem jako děcko byla na jídlo příšerná, jedla jsem v podstatě jen sladkosti. Jsem přesvědčená, že je to tím, jak k jídlu přistupovala moje máma – hlavně mi něco dát, abych se zaplácla – cokoli, hlavně když to sním a bude klid. Tomu jsem se chtěla vyhnout, takže u nás se zásadně jí u stolu, mimo se výjimečně může jíst svačina (máme jednu během odpoledne a většinou je to jen ovoce) a to z toho udělám velký svátek. Jíme společně a dítě vidí, že se u jídla nedávají nohy na stůl, jídlo se neprská, nepohazuje po okolních stolovnících a neplive zpátky na talíř ani stůl (toto jsou opravdu běžné scénky, které vídám na dětském cvičení u jiných maminek a mrňat). Také očekává, že oběd je prostě polévka a hlavní jídlo. A všechny maminky se diví, že mi malá sní deci a půl i víc polévky a pak ještě 250 ml kelímek s hlavním jídlem. Ony mají problém nacpat do těch svých dětí jednu 200 gr skleničku z krámu a v lepším případě malou mističku domácího jídla. Uznávám, že jsou děti, které prostě nejí, ale rozhodně by to nemusel být tak častý problém, kdyby se maminky víc zamyslely nad tím, co, jak a kdy jí ony samy. Když to tak vidím kolem, jsem přesvědčená, že ve většině rodin dnes vůbec neprobíhá něco jako stolování. To je škoda ne?

Zajímá nás, zda jste podobný problém museli řešit také a co pomohlo. Snídají vaše děti? Mají svačiny? Pokud máte nějaký tip či zkušenost, neváhejte se podělit s ostatními.

Lituji, že jsem vás neobjevila dřív. Měníte můj život k lepšímu

Eva: Jsem s vámi moc ráda! Měníte mi život...

Děkuji za tolik receptů, nápadů a podpory v perfektním kurzu

Alkcz: Milá Evi, Helčo a Romane, Chtěla bych vám všem...

Cítím se báječně a i můj pes je spokojený :-) (Lidka)

Lidka: Ahoj holky, jsem ve 12 dnu. Přesunula jsem...

Členství v Klubu byla jedna z našich nejlepších investic

Martina: Dlouho jsem váhala, zda si můžeme dovolit z...

Nemusím brát léky, bez kterých už jsem nemohla fungovat. Po 2 měsících. (Kája)

Kaja: Ja som skúsila zo zdravotných dôvodov (niektoré aj vážnejšie)...

Díky vám jsem objevila jiný styl přípravy a stravování

Štěpánka: Postupně se pročítám a sepisuji nákupní seznam. Zkouším a...

Největší hubnutí nastalo po vysazení cukru a bílého pečiva

Mrask: Dobrý den, začala jsem asi 14 dní před...

Trávenie sa postupne lepší a mám dolu 5 kg (Monika)

Monika: Aj ja mávam problém so zápchou a nafukovaním,...

Jsem ráda, že jsem do toho šla!

Giana: Chtěla bych moc poděkovat za celé zpracování kurzu,...

Zhubla jsem 5 kg za 6 týdnů (Andrea)

Andrea: Milá Evi, podle Jíme Jinak se stravuji už...

Konečně jsem začala chutně vařit

Julajka: Chtěla jsem Vám poděkovat za úžasný kurz, pečlivě...

Dcerka si pochvaluje a já mám za 14 dní pryč 6 cm v pase (Daša)

Daša: Dobrý deň :-). Veľmi oceňujem prepracovanosť programu "Zhubnete...

Moje jídlo chutnalo spolužákům, kteří běžně jí sladkosti

Dagbri: Moje jídlo chutnalo spolužákovi ve škole, který dostává...

Své porce musím bránit před rodinou:-)

Adad: Dobrý den, děkuji za krásný a hlavně srozumitelný...

Nová inspirace

Andrea: Díky za kurz, sobě děkuji za odvahu za...
  1. Mladší synové (5 a 8 let) snídají kaši v 5:45 a nejstarší (10 let) přestal před pár týdny snídat, dávám mu větší svačínu. Před 7. hod. odcházíme na autobus do školy.

    • To je hodně brzy, chápu, že nejstarší nesnídá. Velká svačina je skvělé řešení.

  2. Ja mam opacny problem-rada bych, aby syn jedl se mnou u stolu a v klidu jsme se najedli, jenze on je akcni a ma tendence odbihat/resit jine veci. Navic JJ jidlo odmita, takze i to je dalsi duvod, proc se mu u stolu byt nechce, kdyz mu nechutna. :( Zacinam to pomalu u nej s JJ jidlem vzdavat, protoze je to neustaly stres pro vsechny strany doma, na navstevach, vyletech i dovolene a vladne pak kvuli jidlu akorat blba nalada misto abysme si uzili danou situaci. Moje jidlo odmita a zasadne chce to co ostatni-klasiku (napr.misto domaciho zitneho chleba z kvasku chce kupovany psenicny) a ja uz nemam na to neustale to resit a byt v neustalem stresu (vysvetleni nepomaha, ridi se zasadne chuti). :((

  3. Vidím, že jsem tady přispívala v lednu 2019. Nyní už vnučka chodí do 2. třídy, ráno vstává rovněž v 6.30, hlad nemá, takže nesnídá. O víkendu snídáme kolem 9 hod. Já dostávám hlad až kolem 10.30 hod. Ve škole mohou svačit až o velké přestávce, což je v 9.40 hod.

    • A jak to Emička dělá? Snídá doma nebo až o velké přestávce? Já to ve škole řešila tak, že jsem si polévku dala těsně před začátkem vyučování (chodila jsem jako dospělá na pedagogický výcvik a taky ráno nemohla moc brzy snídat, tak jsem jedla až ve škole).

  4. Vnučka ráno vstává v 6.30, na jídlo nemá ani pomýšlení, ve školce je v 8 hod., před 9 mají svačinku, většinou chleba s pomazánkou, které vnučka nejí, vezme si akorát suchý chleba a čaj. Obědu v MŠ taky moc nedá. Když nejde do školky, tak snídá kolem 9 hodiny. Já bych snídat nemusela vůbec.
    Než nastoupila do školky, ráno jedla miso vývar i trochu kaše. Dnes si dá vývar tak o víkendu k obědu, kaše odmítá úplně. Školkové jídlo a docházka do MŠ ji nabourala celé jj stravování a svůj režim.

    • To je, Naďo, bohužel, velmi častý jev. Chce to najít školku s lepší kuchyní, nosit vlastní nebo brát děti na jídlo domů. Někdy to jde, někdy to nejde, je to mnohdy složité, ale spoléhat na stát zatím nemůžeme.

      • Je to tak. Školka, kde by se vařilo zdravěji, v okruhu není, nosit vlastní jídlo nemůžeme, jsme rádi, že nám povolili alespoň mandlové mléko. Vnučka je předškoláčka, takže ve školce musí být od 8-12 hod., což je i přes oběd.

        • Naďo, já vím, že to není snadné. Osobně mám za sebou dvě přeučené školky, ty ovšem byly soukromé a majitelé sami měli zájem o zdravý životní styl, takže jsme je to naučili. Nakonec byl problém v rodičích, kteří o to nestáli :-) Já si holky nechala z tohoto důvodu doma, protože mimo město takové školky a osvícení lidé nebyli. A co se týče povinné docházky, tak ta se dá řešit individuálním vzděláváním. Stačí jeden papír a dítě může být doma a nemusí do předškolního zařízení chodit. Nevím, jak to aktuálně je se zákonem, ale v okolí je mnoho maminek, co si děti berou na oběd domů, myslím, že není možné, aby někdo nutil rodinu, aby dítě stravovala ve školce a nechávala ho tam přes oběd. Jestli ano, tak je to na hlavu a já prostě tenhle systém nechápu, proto žijeme jinak….

  5. Taky jsem nebyla snídací, naštěstí mě rodiče nenutily. Snídala jsem kakao s medem a ve škole jsem si dala svačinu. Moje děti jsou stejné dcera 10 stále snídá kakao a syn 13 přešel na obytnou kávu s rostlinným mlékem. Ve škole se pak nasvačí jak potřebují.

    • Není to ideál, ale chápu, že jim to chutná, pro mě bylo kakao vrchol slasti, nejlépe do něj naházet spoustu piškot… :-))) Jako malá jsem jedla hrozně…

  6. Díky za článek. Přesně tento problém mám u dětí. Vstávají mezi 6 a půl 7. Já snídám až v práci, za prvé si ráno radši „přispím“ do 6 a za druhé nemám takhle brzy vůbec hlad. Dcera (9) snídat ve všední den prostě nechce a syn (12) chce většinou ovoce. U mých rodičů i ostatních je to bráno většinou jako špatná věc, že jdou do školy bez snídaně (jablko nebo hroznové víno podle nich není jídlo). U syna byl trochu problém, že mu bývá ráno někdy „slabo“. Doktorka „nařídila“ snídat (tzn. rohlík) a sladké pití. Tak po přečtení článku vidím, že to s tím nesnídáním zas tak špatné není :-)

    • Jsem ráda, že to pomohlo, Markéto. Nechci nikoho navádět, aby nesnídal, ale fakt v 6 ráno trávení ještě u většiny lidí není schopné přijmout víc než trochu teplé vody. Něnkdo si dává ráno jen vývar s miso pastou, aby se nabudil a šlo mu najíst se, když třeba v práci už nemůže. Na slabé trávení je rozhodně teplá polévka s miso pastou ideální startér! Nakopne to trávení, zahřeje a dodá sílu. Ženské takhle vyměnily presso za polévku :-)

      • No téma polévky, to je taky něco… Obě děti měly od malička rády polévky. Vývary nemusíme, takže většinou vařím zeleninové nebo luštěninové. Ve školce to bylo ještě ok, ale jak nastala škola, tak je skoro přestaly jíst i doma. Záhada vyřešena, u nás ve škole se totiž děti musí o polévku hlásit zvednutím ruky a pak mu jí nalijou. Jenže kdo se hlásí o polévku je za „trapáka“ samozřejmě, kor ve 12ti letech.

        • No to jsou změny, nám v jídelně vrzly kuchařky polévku na tác a žádná diskuse :-) Ta byla až u okénka, když nás učitelky vracely to dojíst :-)))

  7. Také děti nenutím ke snídani, dcera má svačinu ve škole po první hodině a syn asi v 9 ve školce. Takže by jedli po hodině znovu… Tak ráno chci jen ať se napijí a někdy si dají kousek jablka či jiné ovoce. Snídáme doma o víkendu a to později.

  8. Dobrý den,
    jsem ráda za tento článek, který mě uklidnil. Mám 3 syny, 7,10,13 let, ten nejstarší, pokud vstává sám, kdy chce, např. o víkendu tak se nasnídá, ale pokud ho vzbudím do školy před 7hod. tak nechce ráno snídat. Pod tlakem okolí, hlavně babičky a informací z médií, jak je snídaně důležitá jsem ho přemlouvala, vysvětlovala, ale nic nepomohlo. Pak jsem se uklidnila a řeším to tak, že dostane větší svačinu do školy a skutečně hlad dostává po 1. vyučovací hodině, tzn. kolem 9hod. a chutí se nají. Je pravda, že ani já nemám brzy po ránu hned hlad.

  9. Já si ráno uvařím polívku nebo kaši, dám do sklenice a do devíti v práci to v pohodě vydržím. Jsem v kanceláři jen s kolegyní, takže když nepřijde zrovna klient, můžu si dlabat, jak chci. :) A když nějaký klient přijde a zastihne mě u jídla, ještě se mi zpravidla omlouvá, že mě vyrušuje… :D
    Jako dítě na prvním stupni jsem sice okolo sedmé snídala chleba, ale pamatuju si, že to byl vždy jen malý krajíček, který jsem do sebe horko těžko soukala, jak jsem měla stažený žaludek. Svačina ve škole už byla v pohodě.

  10. Vzpomněla jsem si na tenhle článek – v létě jsme neměli se snídaní problémy. Kluci dlabali kaši, kolikrát ani nestačila. v září nástup do školky a od řijna rýpání ve snídani. vstáváme před sedmou, před osmou odcházíme, o půl deváte mají ve školce snídani (chleba a zeleninová pomazánka). obědvají pry dobře. večeříme mezi šestou – pul sedmou. tak mám ty domácí snídaně úplně vynechat? to se mi nechce, přece jen nad snídaní mám dohled, nad školkovou svačinou tak úplně ne.
    nebo že bych zmenšila večeře? (nejlepší by bylo posunout večeři na dřív, ale táta jezdí domů v šest, tak chci aby večeřel s náma)
    udělat k snídani polívku s troškou obilí? bojím se že pak budou mít ve školce hlad.
    máte ještě jiný nápad?

    • Já bych to nelámala přes koleno. Snažila bych se jim udělat dobrou zdravou snídani,aby ve školce tolik nejedli :-) polévka s obilím by mohla být fajn, naše děti to taky takle mají a vydží až do oběda bez jídla. Ale kdyby po ránu nemohli takhle brzy jíst (co já osobně taky nemůžu), tak bych to nehrotila. A večeře s tátou je myslím moooc důležitá!

    • Já dceři vařím na ráno než jdeme do školky obilné mléko se zeleninou, jezdíme 6.45 autobusem, tak si ho vždycky vypije. Obědy jí od září vařit nemůžu, tak má aspoň tento dobrý základ.

    • Já osobně bych si dala polévku se zeleninou, případně bych přihodila obilí. Jestli mají v 8:30 snídani ve školce, tak hlady neumřou, ale přizpůsobila bych se jejich potřebám a domluvila se s nimi.

  11. Dobrý den,
    u nás je to částečně podobně, částečně opačně. Já jsem se jako bezdětná budila vždy s velkým hladem. Co mám děti, tak jsem schopná vydržet až „když je čas“, ale zároveň jsem vypozorovala, že čím později večer jím (i nějaké to zobání), tím spíše se s hladem vzbudím. Syn má chuť na snídani vždy ve vlnách – třeba tři týdny baští krásně (nejen snídaně) a pak třeba zase dva týdny mizerně. Souvislost s časem jsem zatím nevypozorovala, sám se budí v různé časy a většinou potřebuji, aby se nasnídal tak, aby mladší bráška mohl už jít do kočárku spát – tedy okolo 9. Třeba díky Vašemu příspěvku vypozoruji a snáze se pak budeme i vypravovat ven.

  12. U nás brzké snídaně fungují v pohodě. Zřejmě je to tím, že večeříme společně v šest hodin a po večeři už nic nejíme. Takže za těch 13 hodin půstu mám v sedm hodin ráno hlad nejen já, ale i děti (11, 9, 2 roky). Když o víkendu necháme snídani na pozdější dobu, třeba na devátou, děti jsou tak vyhládlé, že mě málem sežerou :-)

  13. My vstáváme každý den kolem šesti hodin, často i o víkendu. Mladší děti (dcera 2 roky a syn 4,5 roku) mají hlad, jen co otevřou oči, nejstarší dcera (7 let) nemá hlad zase vůbec. Během týdne, kdy je potřeba vypravit ty starší do školy a školky hned ráno vařím většinou miso polévku. Dělám ji mixovanou na radu paní dr. Strnadelové, jinak ji nejstarší dcerka vůbec nechce. Většinou do ní dám nějakou uvařenou obilovinu, aby to měli sytější. Tu potom dvě starší děti kolem sedmé hodiny posnídají a pak je tatínek odveze do školy a školky. Tatínek si s sebou veze termosku a snídá v práci a já s nejmladší ji jíme až kolem osmé hodiny. Vím, že by byla nejlepší čerstvá, ale vařit nadvakrát to už bohužel není v mých silách. Nejmladší někdy před polévkou zbaští krajíček kváskového chleba, který tatínek chystá na svačinu do školy té nejstarší. Jak vidí „chebík“, žadoní a žadoní, dokud ho nedostane :-). O víkendu snídáme většinou všichni společně (pokud nenecháme spát tatínka déle :-) ). Kromě mixovaných polévek mají děti rády také obilné kaše se semínky, ale těm starším tam vadí zelenina :-(. Tu většinou na kaši udělám způsobem nishime, s vývarem, po uvaření do ní zamíchám miso pastu a starším dětem pak dám do kaše alespoň tu vodu ze zeleniny. Říkám si, že aspoň něco :-). Svačinky mívají odpoledne i dopoledne, ti dva mladší by mne asi snědli, kdybych jim nic nedala. Hlavně syn mi někdy připadá, jako kdyby měl tasemnici, co všechno dokáže spořádat. Někdy se kvůli toho na něho zlobím a říkám mu, že si jeho bříško musí taky trošku odpočinout, ale stejně to nepomáhá :-(.

  14. Malé bylo 2,5 roku. Jak ráno otevře oči, padají z ní slova – mamino, hlad. Vstává tak kolem 7,30. Asi nic moc, ale dostane trochu rozinek. Pak kolem deváté polévka (nebo polévka s obilím nebo polévka a kaše – podle velikosti hladu a množství pozřených rozinek). Když jsme venku, vydrží do oběda kolem 12. Když jsme v mateřském centru, tak ještě mezitím svačí. Po poledním spánku jí stačí něco menšího. Pak mezi večeří bývá ještě nějaká sváča (pokud je u rodičů na pohlídání, tak s prominutím žere pořád). Večeře bývá kaše, někdy mezi šestou a sedmou. No a přiznávám, že v posteli čteme pohádky a u toho dojíždí ještě kaši z večeře. Jak nejí těsně před spaním, tak se mi uprostřed noci vzbudí se zoufalým křikem, že chce papat.

  15. Zatím jsme v té „žravé“ fázi, ale já osobně to mám nějak přirozeně nastavené tak, že před osmou snídat nedokážu a většinou je to až kolem deváté. Malá to má stejně, někdy mě popohání, aby už byla kašička na stole a s pokřikem ham ham ham se vrhá k židličce, jindy v klidu počká, hraje si a bloumá po bytě, ale zásadně jíme se spolu nabo pokud vařím, abchom stihly včas odejít z domu ještě oběd, snídá aspoň s tátou. Jíst s dítětem je podle mě hodně důležité. Já jsem jako děcko byla na jídlo příšerná, jedla jsem v podstatě jen sladkosti. Jsem přesvědčená, že je to tím, jak k jídlu přistupovala moje máma – hlavně mi něco dát, abych se zaplácla – cokoli, hlavně když to sním a bude klid. Tomu jsem se chtěla vyhnout, takže u nás se zásadně jí u stolu, mimo se výjimečně může jíst svačina (máme jednu během odpoledne a většinou je to jen ovoce) a to z toho udělám velký svátek. Jíme společně a dítě vidí, že se u jídla nedávají nohy na stůl, jídlo se neprská, nepohazuje po okolních stolovnících a neplive zpátky na talíř ani stůl (toto jsou opravdu běžné scénky, které vídám na dětském cvičení u jiných maminek a mrňat). Také očekává, že oběd je prostě polévka a hlavní jídlo. A všechny maminky se diví, že mi malá sní deci a půl i víc polévky a pak ještě 250 ml kelímek s hlavním jídlem. Ony mají problém nacpat do těch svých dětí jednu 200 gr skleničku z krámu a v lepším případě malou mističku domácího jídla. Uznávám, že jsou děti, které prostě nejí, ale rozhodně by to nemusel být tak častý problém, kdyby se maminky víc zamyslely nad tím, co, jak a kdy jí ony samy. Když to tak vidím kolem, jsem přesvědčená, že ve většině rodin dnes vůbec neprobíhá něco jako stolování. To je škoda ne?

  16. Tak já snídám kolem deváté hodiny, někdy i později. Ale to jen proto, že jsem doma. Když jsem chodila do práce, tak to nešlo. Někdy jsem nesnídala vůbec.
    V případě, že mám u sebe 2,5 letou vnučku, snídáme kolem 8 hodiny kaši (vstáváme kolem 6h.) Cca v 10.30 má svačinu – většinou polévku (při obědě by polévku i druhé nedala), oběd kolem 13.h., odpolední svačina – různě – obilný dezert, ovoce…, večeře do 19 hod.
    Malé to takhle vyhovuje. Přestože jí 5x denně váží 11 kg, ale je to čiperka ukecaná.
    Pokud ale musíte ráno budit dítě před 6 hod. ve školce už je v 6,30, vy v práci už před 7 hod., kde se k jídlu dostanete až kolem 11 hod., tak je to jiná. V každém zaměstnání vám nedovolí jíst dříve než po 5 hod. práce – dle ZP.
    Zrovna dnes ráno jsem se podívala z okna a viděla jsem známou paní, jak nastupuje do tramvaje se svým chlapečkem už v 5,30. Ve školce musejí být na 6 hod., aby mladá maminka stíhala dojet ještě do zaměstnání. Ti to určitě nemají jednoduché.

  17. díky, holkám je dva a půl a momentálně o nich dostat něco po ránu je nemožné, ve většině případů začínají- pokračují obědem

  18. Zobrazit všech 31 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekCítím, jak moje tělo jásá (Monika)
Další článekJela jsem na setrvačník, až jsem vyhořela (Radka, 45 let)