Stojí to za to!

Pařízková: Ahoj všichni, jsem ráda, že jsem s jj začala. “Zdravě” jsem jedla celý život, ale když jsem se dozvěděla o pár zdravotních drobnostech, tak to se mnou zacloumalo. A pustila jsem se do toho jinak. Nejdřív podle instruktorky jógy jsem vynechala všechno živočišné. Asi po měsíci přišla hrozná únava. To jsem ještě nevěděla :-) a tak jsem začala přidávat i živočišné. Sice se mi zdraví začalo lepšit, ale po asi půl roce ústupků (a stále častějších :-) se vrátil nedostatek energie, únava a tak. A pak jsem přišla na stránky JJ. Začala jsem zkoušet, zjistila jsem, že mi to chutná a pak jsem šla do podzimního detoxu. To byla šlupka. Vzala jsem to totiž zase zgruntu :-) Po čtrnácti dnech nával emocí, únava. Tady jsem díky Bohu přečetla článek o eliminacích a měla jsem jasno. Nepotřebovala jsem se týrat, tak jsem zařadila na víkendy “obyčejné” jídlo, občas i podle pocitu v týdnu a postupně zjišťuji, že mi víc vyhovuje bez masa i víkend. Emoce se zklidňují, tedy občas to se mnou ještě zamává, ale jak říká Eva, potom je zase o něco líp. Když nestíhám, vím, že pracuji do večera, tak není teplá večeře, nebo si vezmu zbytek od oběda, pokud zrovna je :-) nebo kváskový chleba s něčím. Nejhorší byly asi chutě na sladké. I když jsem nikdy sladkosti moc nejedla, tak odvyknout si bylo dost těžké. Nejdřív jsem si koupila lékořici, jak radí pan Zerzán v Radosti ze zdravých dětí a držela jsem. Povedlo se. Trvalo to poctivě dva měsíce. Teď už vím, že si občas můžu třeba na oslavě kousek něčeho dát, ale většinou mě to ani neláká. Mám štěstí, že pracuji doma, takže můžu vařit denně. A tak mi to vyhovuje. Fandím všem, co to se svým zdravím myslí vážně. Stojí to za to. Konečně se můžu třeba učit italštinu, protože večer nejsem unavená. Děkuju. Teď se těším, až vyzkouším nějaké vánoční cukroví a dnes jsem objevila pohankové perníčky. Tak je zkusím. Držím palce všem, vydržte.