Tradiční italská kuchyně IV.

Milé a milí, obvykle nezbývá čas na psaní komentářů… ale teď musím! Recept na tento ostružinový dortík mi přistál ve schránce právě v době, kdy jsem si umiňovala, že letos už se konečně vypravím na ostružiny do kopců na hranici, kam se chystám dobrých deset let, ne-li více. Pokaždé do toho něco přišlo. Musela jsem se mj. rozvést, abych si splnila toto skromné přání. Tak jsem si našla i tipy na “zavřeniny”, nabalila do batohu sklenice se šroubovacími víčky, posadila do auta psy a vyrazili jsme. Dvě výpravy – meditace v pohybu pouze s pejsky, jedna pak i s letitou kamarádkou. Počasí od zádumčivého chladného, přes silný vítr po teplé babí léto v Beskydech – i s duhou. Samotné sbírání ostružin bylo léčivé, i bez konzumace, ale což teprve s debužírováním! Některé byly přímo obří, nedostižná mnohovrstevnatá chuť a vůně! Asi litr jsem jich pokaždé spořádala za pochodu, další jsem se poctivě do 15 minut snažila zavřít do sklenic. Cestou domů dokoupila agar a mandle a pak během asi 20 minut vyrobila tento snadný a výborný dortík. Největší radost jsem měla z toho, že si ho mohla dát i maminka – diabetička – a táta, který je v poslední době hodně vysazený na sladké, a oběma moc chutnal. I mým konvenčně se stravujícím kamarádkám. Děkuji – jednomu receptu vděčím za tři nezapomenutelné výlety a zásobu ostružin (jsou tak dobré, že ani “zavřené” moc dlouho nevydrží 😋).