Děti se nemusí učit dospívat – 4. díl

Vrcholné fáze růstu

Ze třech procesů zrání, o kterých jsme mluvili v předchozích dílech, jsme již sklidili ovoce z jabloní a došli jsme k pochopení růstu v samostatnou bytost v emergentním procesu. Dneska nás na naší zahradě čekají další ovocné stromy. Hruška, která zastupuje proces přizpůsobení a švestka s procesem integrace. Pojďte se podívat, jak sladké plody čekají ve vrcholných fázích přirozeného zrání. V začátku jen znova připomínám. Stejně jako je tomu v přírodě. Zrání zkrátka není možné urychlit ani naučit. Přichází samo a přirozeně, pokud jsou splněny podmínky pro bezpečný vývoj.

Dovolit plakat znamená dovolit chápat

V předchozích článcích jsme si řekli, jak je to se slzami. Vědci potvrdili, co dávno věděli naši předkové. Uvolňují napětí! Proces adaptace je cesta plná slz. Představme si, jak naše hruška zraje a cestou se setkává se škůdci. Jakmile nemá možnost s nimi něco udělat, adaptuje se. Zvykne si na vetřelce a přizpůsobí se podmínkám tak, aby mohla dál růst a sílit. Právě síla přizpůsobivosti nám byla dána, abychom přežili. A tak se dítě na své cestě k plnému růstu musí setkávat s marností. Pocit marnosti otevírá bránu k slzám. Ty jsou důležitou součástí života. Díky nim dítě dochází k pochopení, a hlavně přijetí situace, kterou nemůže změnit. Vychází z ní silnější a může vidět nové možnosti. Vrcholem zrání v tomto procesu je vnímání možných benefitů v nepřízni osudu či se dokázat oklepat z prožité traumatické události. Ale opravdu šťavnatým ovocem, ke kterému dítě přirozeně zraje je odolnost a vynalézavost! Avšak pozor! Dětské slzy marnosti musí být vždy v bezpečném přijetí blízké osoby. Nejedná se o vyplakání o samotě v pokojíčku.

Jsme přirozeně civilizovaní

Do jisté míry jsme si všichni prošli fází, kdy jsme se domnívali, že dítě je necivilizovaný tvor, něco jako zvíře, které musí být správně socializováno, vzděláno a civilizováno, aby mohlo fungovat v dnešním světě. Jak překvapivé je zjištění, že příroda sama zařídila, aby těchto schopností malý lidský tvor dosáhl. Náš poslední strom, švestka, zraje a její plody jsou opravdu překrásné. Bez nutnosti našeho zásahu, integrační proces na svém vrcholu přináší přirozenou ohleduplnost, vyrovnanost a civilizovanost. A to není zdaleka vše! Patří sem schopnost vidět věci v širším kontextu a sklon k rovnostářským hodnotám. Znova připomínám, že toto jsou schopnosti, ke kterým dítě naprosto přirozeně směřuje, pokud jsou splněny příznivé podmínky pro bezpečný růst. Nikdo nemůže naučit děti těmto atributům. Ani rodiče, ani škola. Dochází k nim přirozeně, ve vývoji k plnému lidskému potenciálu.

Dozrávají všechny plody na stromě?

Možná vidíte děti, které neprošly celým procesem růstu a zasekly se. Možná cítíte, že jste sami v některých směrech nedozráli. Nic není nevratné. Prvotní cesta je přes slzy. Dovolte si plakat, dovolte plakat svým dětem. Dovolte přijmout věci tak, jak jsou. Pokud nemůžete věci změnit, plačte. Otevře se vám nový prostor k pochopení. Podpořte děti v pláči, aby byly schopné strávit svůj den. Kanadský vývojový psycholog Dr. Neufeld ve svém studijním programu Intensive I navrhuje, abychom si každý den vyhradili několik minut pro pláč, a tak došli k přijetí a pokračovali na cestě plného růstu. Plačte, stojí to za to! 😊