Příběh s dobrým koncem

K napsání tohoto článku mě inspirovala Karolína svými komentáři pod našimi články. Mimo jiné napsala, že jí rady a principy, o kterých píšeme, znějí logicky a že něco z toho vyzkouší. Že sice nemá problém s luštěninou a obilovinou, ale že má zásadní problém se zeleninou a zda to jde nějak obejít. Jsem vyléčený zeleninový odpůrce. Jako dítě bych nepozřela dušenou mrkev, smažený květák či lečo. Proto si umím velmi dobře představit, co někteří z vás prožívají při pohledu na teplou zeleninu a co asi prožívají maminky dětí, které zeleninu sabotují jako kdysi já. Dobrá zpráva je, že to tak nemusí zůstat navěky! My máme dnes doma zeleninu někdy i 5x denně převážně v teplé podobě.

Jedla jsem jen brambory

Jako dítě jsem bojkotovala jakoukoli formu tepelně upravené zeleniny. Syrová nebyl problém. Ale vařenou či dušenou jsem nepozřela.  Jediná teplá zelenina, kterou jsem byla ochotná spolknout, byla brambora. Dokonce ani hranolky mi nechutnaly! Ještě tak ta venkovní část, křupavá a slaná, ale ten měkký vnitřek, fuuuj. Moje maminka vyráběla miniaturní kousíčky zeleniny, aby se mi je nepodařilo vyfiltrovat z polévky. Dokud tedy byla mrkev a petržel nastrouhaná, občas mi do krku něco proklouzlo. Jakmile to ale byly kostičky, neměly šanci. Velmi záhy jsem se naučila se lžící manipulovat tak, abych do úst donesla jen vodu, případně nudle a nic z té ošklivé měkké zeleniny…Pokud bylo k jídlu lečo, hovězí s dušenou mrkví,

květákový mozeček nebo třeba smažený květák, raději jsem nejedla. Z květáku jsem oloupala a snědla strouhanku, snědla tatarku a brambory a hotovo.  Paradoxem je, že dnes brambory doma vůbec nejíme, protože už víme…(viz článek o bramborách).

Nešlo to překonat

Trápila jsem tím maminku, babičku, zkrátka všechny dospělé v rodině. Ale nemohla jsem si pomoci. Pořád jsem poslouchala, že nevím, co je pro mě dobré. Že zelenina je zdravá, že jsou v ní vitamíny. Ale nešlo to. Když už jsem trochu rozum brala, bylo mi samotné líto, že to nejím. Byl to problém na návštěvách, ve školní jídelně (tam naštěstí zelenina moc nebyla), zkrátka všude. Byla jsem za ostudu, a čím jsem byla starší, tím víc jsem se styděla. Takže jednou, když nebyl nikdo v kuchyni, stála jsem nad hrncem s dušenou mrkví a pokoušela se přesvědčit, že to je lahůdka. Vždyť to doma všichni jedí, tváří se, že je to moc dobré, tak proč já nemůžu??? Jako dnes vidím, jak si dávám kolečko mrkve do pusy a jak se snažím…. Skončilo ve dřezu. Ani na druhý a třetí pokus to nešlo. Neobjevila jsem kouzlo, které ostatním umožňovalo tu šílenou hmotu pozřít.

Kde vznikl ten odpor?

Dodnes nevím, jestli to bylo tím, že jsem za první rok života dostala možná víc živin kapačkou do žíly než lžičkou do pusy. Nebo tím, že jsem od miminka byla na prášcích a měla jsem zkaženou chuť. Možná jsem to jako dítě na rodiče nějakým způsobem nahrála tak dobře, až jsem si to sama zošklivila. Nebo to byl nějaký psychický blok, bůh ví. Každopádně vím, že jsem milovala sladká jídla, mohla se ujíst piškot rozmáčených v kakau, upít mléka (4 litry mléka v plastových pytlících na víkend čekalo jen na mě), denně jsem se dožadovala k večeři krupicové kaše s grankem, až mě ji maminka naučila vařit, abych jí s tím dala pokoj. Souviselo to s tím, že mi pak zelenina nechutnala? Nevím. Mimochodem, ta kaše mi vydržela až do 31 let. Trvalo asi rok, než jsem se zbavila závislosti na sladkém a na mléce…. Důležité je, že dnes tepelně upravenou zeleninu miluji a máme ji doma k jídlu někdy i 5x denně.

Zlomilo se to ve 14 letech

Když mi bylo čtrnáct, jela jsem s kamarádkou a její rodinou k nim na chalupu. Její maminka, neznalá mých zeleninových manýrů, vařila, jak byla zvyklá. A tak jsme hned první den dostaly k obědu smažené celerové placičky. Vyděsila jsem se. Neznám hnusnější chuť než celer. Když ho dá máma do polévky, nemůžu jí vůbec jíst! Co budu dělat? To zase bude trapas, až řeknu, že tohle já nejím. Snad z toho strachu, snad ze zvědavosti, jsem se pustila do jídla, a k velkému překvapení zjistila, že je to strašně dobré! Zbaštila jsem toho hromadu a nešetřila chválou. Kamarádky maminka nám takhle týden vyvařovala a já snědla úplně všechno, co bylo na talíři. A zelenina byla pořád, však jim tam také rostla přímo na záhoncích. Něco se zlomilo, sama to nechápu. Že by jiná kuchyně? Jiný způsob úpravy? Nebo že bych to doma dělala rodičům natruc a tady nebylo pro koho? Sama nevím.

Teta vařila jinak

Pravda je, že zelenina od „tety“ byla křupavá, někdy orestovaná, někdy v těstíčku, nebyla to taková ta teplá rozvařená hmota. Dělala úplně jiná jídla než jsem znala z domova. Ani jsem se nemohla doma přiznat, tušila jsem, že to mojí mamince bude líto. Všichni její jídla jedli, jen já ne. Takže určitě nebyla špatná kuchařka. Navíc jsem zeleninu nejedla ani u babičky nebo vlastní tety. Ale od té chalupy jsem zeleninu prostě vzala na milost. Časem prošel smažený květák a dušená mrkev. Moc jsem si nepochutnala na květákovém mozečku, leču a podobných záležitostech, ale už to nebyla totální sabotáž.  Příbuzenstvo nechápavě kroutilo hlavou, co se to s tou holkou děje. Že snad konečně dostala rozum nebo co.

Příběh jiného mlsala, co nerad zeleninku

Mám teď docela čerstvou zkušenost z léta s jedním malým „zeleninovým sabotérem“, kterého se podařilo trošku napravit. Byly jsme s Helčou a kamarádkou Marcelou na chalupě. Měly jsme s sebou děti, naše dvouleté a Marcela měla s sebou tříletého Jeníka. O tom se vědělo, že zeleninku v kusech nepapá a že je od babičky zvyklý na sladké. K naší radosti se celý týden dařilo držet Jeníka na zdravých sladkostech, které jsme denně připravovaly a úplně si zamiloval naše ovocné agarové dortíčky. Ale co víc, dostaly jsme do něj denně hromadu zeleniny, jen jsme se musela mixovat ponorným mixérem. A když viděl ty dvouleté děti, které se byly schopné poprat o kousek brokolice, začal pomalounku zeleninu v různých formách na talíři také ochutnávat. Také tomu pomohlo, že jsme na talířích měli všichni to samé jídlo a jedli to s nadšením. A nejlépe jedl, když u toho nebyla jeho maminka, že by už to byl první bojkot? Teď je potřeba postupně méně a méně mixovat, nechat ho zvykat na kousky. Tenhle postup nám koneckonců potvrdily i jiné maminky, které bojovaly se svými dětmi nad jakoukoli zeleninou.

Nejen děti vzdorují

Na odpor k zelenině občas narazíme i u dospělých. Zdá se, že problém je často ve špatných stravovacích zvycích rodiny už kdysi dávno v dětství “postižených”. Potíž je většinou i v samotné úpravě zeleniny v našich kuchyních. Komu chutná rozvařená zelenina, kde jen stěží rozeznáte jednotlivé druhy? A komu naopak nechutná pečená dýně, dobrá krémová zeleninová polévka, zeleninové placičky s hraškou? Další problém je v tom, že ve většině rodin se jídlo ohřívá od oběda k večeři nebo i další den, a to včetně zeleniny. Jednak to není zdravé, jednak to není vůbec dobré. Ale to si přečtěte v předchozím článku. Sepsala jsem tipy, jak zeleninu do dětí i dospělých dostat. Kdy a jak začít a na co dát pozor, aby nám zelenina sloužila a neškodila.

Zelenina v mém životě dnes

Mám za sebou několik let velmi zeleninového období, když jsem se snažila zhubnout. Cpala jsem se velkými zeleninovými saláty, ale k úbytku váhy to nevedlo. Dnes už vím, že syrová zelenina je těžce stravitelná, nadýmá a stačí ji jen trošku. U nás doma je dnes teplá zelenina na talíři někdy až 5x denně. Ráno ve formě polévky, někdy i dušená či restovaná na obilné kaši. K obědu opět zeleninová polévka, hlavní jídlo s porcí tepelně upravené zeleniny a večer obilovina, luštěnina a teplá zelenina. Dvě polévky a  tři jídla se zeleninou v teplém provedení. Když jsme v restauraci a součástí jídla není nějaká zelenina, jsem celá nesvá, něco mi v jídle prostě chybí. K houbovému rizotu či těstovinám si tedy obvykle vyprosím porci dušené či grilované zeleniny navíc. Pak teprve mám pocit, že je jídlo kompletní. A jak jste na tom se zeleninou vy?

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

26 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Díky za odpověď. Vstávám po páté, abych byla v 7 v práci a doma ani snídat nestihnu, v práci kaše, chleba, koláč… Dřív už vstávat nezvládám, i tak mi připadá, že vstávám v noci 🙁 , takže vaření polévky nee, to bych radši nejedla vůbec 🙂

    • To chápu, opravdu vstáváte v noci! Jejda, takže co s Vámi? Pak snad uvařit si to do termosky večer. Nebo si alespoň dopřát opravdu dobrou večeři, aby se tím nahradily ty snídaně a obědy, které asi nebudou úplně optimální. Doufám, že se tedy alespoň nevracíte z práce v osm večer, když jste tam tak časně 🙂

      • Souhlasím s Evkou a dělám to stejně. Vaříme kompletní večeře, protože to vstávání v půl 6 dá jednomu zabrat. Většinou snídám obilné kaše až v práci kolem 9 hodiny (protože ani pečivo v dnešní době není košér – větčna chlebů vedle kvásku ani neležela, nemluvě o rohlících, přeslazených koláčích atd.) A nebo udělám večer zeleninový vývar, zeleninu scedím a tím se stává vývar stabilním až do následujícího rána a v práci ho jen ohřeju, hodím do něj rýžové nudle například, tročku misa a sojovky (protože vývar se vaří bez soli takže je planý) a je to. Taky mám pak v bříšku teploučko jako po kašičce.

        • No, Eliško, myslím, že jsi právě vzala výmluvu Janě i dalším, protože vstáváš taky v noci 🙂 a jde to i se zdravou výživou!

          • To je jasné, je to o prioritách. Když Eliška ví, že je díky stravování zdravá jako rybka, tak si prostě polévku uvaří i v noci 😀 Dcera má bezlepkovou dietu a kdo bezlepkově nevaří, tak mě lituje, jak to musí být složité. A ono není. Někdy je to pracnější, ale protože prostě musím, tak to neřeším a funguje to (teď už, ze začátku to bylo strašné). Najdu pro ni vhodné jídlo i na dovolené, kdekoliv. Prostě musím. No a i z toho důvodu nakukuju i sem, jsou tu dobré recepty, které jí “pašuju” do toho jejího “klasického” jídelníčku, ale je to těžké, většinou trvá na klasice 😀 Takže já podle Vás jedu jen někdy, občas se mi zadaří vyvážené jídlo, ale vlastně stejně ne, protože ho zkazím ohřívanou zeleninou 🙂 No ale protože je mi fajn, tak to příliš neřeším. Těším se na další recepty!

            • Tak to je závazek 🙂 Další bezlepkové recepty jsou nafocené a vyzkoušené, jen je přepsat na web 🙂 Zachovejte námpřízeň, třeba i dcera vezme naši “zdravou výživu” namilost. Vynasnažíme se předkládat opravdové mňamky, aby ji chutnalo 🙂

  2. Teplou zeleninu mám ráda odjakživa. Ohřívaná možná není zdravá, ale není pravda, že není dobrá, resp. že nemůže někomu chutnat. Třeba smažený květák sice mám ráda čerstvý, křupavý, ale manžel ho má zase nejraději studený. Na dušené mrkvi si pochutnáme i druhý den. Rovněž polévky se zeleninou – druhý den jsou některé chuťově lepší než čerstvě uvařené (třeba aktuální dýňová). Při normálním fungování rodiny a běžné pracovní době je velice náročné ještě 2 hodiny vařit. A to vařím ráda. Znám docela dost lidí, kteří si etapou “jiného” stravování prošli nebo procházejí, ale neznám nikoho, kdo by to vydržel celý život a zemřel díky tomu zdravější než jeho vrstevníci. Naopak, všichni “dlouhověkové” přiznávají maso, panáčka něčeho ostřejšího a řadu dalších “strašně nezdravých potravin”. Ale inspirace je na stránkách opravdu velká, recepty výborné, díky Vám zařazuji suroviny, které jsem ani neznala. Takže velký dík!

    • Ano, souhlasím, že některá zelenina je lepší až v hnilobném procesu. 😀 Já sama mám taky raději smažený květák až studený :-). Ale vím, že to není zdravé, tak se snažím vařit. Měla jsem zdravotní potíže, kterých jsme se díky “jiné stravě” zbavila a proto je pro mě každodenní vaření asi mnohem přijatelnější a tím i automatické, než pro lidi, kteří jsou zdraví. Samozřejmě ne vždy, se můžu najíst, jak potřebuji (hlavně při cestování do ciziny občas nastane malý problém), ale důležitá je pro mě celá filozofie tohoto stravování a zatím nemyslím, že od ní ustoupím a to hlavně k vůli dětem. A občas si taky dopřeji ty 2 decky červeného a kousek sýra nebo ryby. Masou jednou týdně tolik neškodí. Bohužel, dnešní doba kvalitní maso neposkytuje a pokud není možnost domácího, tak než dávat blízkým řízky plné antibiotik, raději sáhnu po cizrně 🙂 Hlavní je vědět, jak tělíčko funguje a čím člověk může nejrůznější neduhy jak sebe, tak blízkých zahnat. Takže Evi…také velký dík!

      • Prosím tedy o radu. Jaký je Váš postup, když oběd na druhý den vaříte den předem a součástí oběda je tepelně upravená zelenina? Lidí, kteří si mohou v práci uvařit (ne jen ohřát) čerstvý oběd moc není.

        • Já jsem se zeptala zaměstnavatele a kolegů, jestli by nevadilo obstarat si do práce plotýnku na uvaření zeleniny (trvá to 10 minut takže nebyl problém). Pro případy, kdy tohle možné není, je lepší dát si na oběd pouze obilovinu s luštěninou a tzv. kompletní talíř (obilovina, luštěnina, vařená zelenina, trocha kvašené a trocha čerstvé zeleniny) jíst na večeři. Také je nejlepší zeleninovou polévku snídat. Ale proto že vstávám v půl 6, abych byla na 7 v práci, nestíhám to a snídám obilné kaše. Ze začátku to bylo pro mne také časově náročné, ale teď už vůbec ne. Už mám svůj harmonogram 🙂

        • Ještě je jeden způsob, který jsme nejprve praktikovali jen na cesty a delší výlety bez možnosti se někde dobře najíst. Poslední dobou je z toho rutina. Vaříme totiž dětem do školky obědy. Oběd je teplý a je kompletní, to znamená, že je v něm i obilovina, i luštěnina, i zelenina. Aby se zabránilo oxidaci a tedy hnilobnému procesu a překyselujícím účinkům, dáváme jídlo hned po uvaření do termosek, naplníme po okraj, aby tam nemohl vzduch a zavíráme. Děti mají jídlo připravené společně se snídaní na oběd ještě horké a dobré i chuťově. Je lepší, pokud zelenina není v termosce společně s obilovinou, proto doporučujeme termosku z několika mističek. A jak ušetřit čas? Když vaříte snídaňovou polévku, udělejte ji o trochu více a máte polévku na oběd. Můžete ji obměnit – přidat obilovinu, nudle, řasy, rozmixovat, cokoli, pokud nechcete mít tu úplně stejnou. My ještě s sebou bereme zvlášť nasekanou čerstvou petrželku, jarní cibulku nebo pražená semínka a polévku tak vylepšujeme. Obilovinu použijeme stejnou jako je na kaši a zeleniny uděláme víc na kaši a máme rovnou zeleninu i na oběd. Pokud ráno nemáte moc času, doporučuji nachystat večer co nejvíc věcí na ráno. Nakrájet mističku zeleniny na polévku, mističku zeleniny na přílohu k obědu, navařit si obilovinu a luštěninu a ráno to jen naházet do hrnce a jít se umýt a oblékat 🙂

          • Hezký den, jen jsem se chtěla zeptat na doporučení na kvalitní a více nádobkové termosky na jídlo? Jinak moc děkuji za spoustu inspirace na vašich stránkách. Jídlo a jiný způsob stravování jsem začala řešit kvůli vysokému cholesterolu, tak doufám, že se brzy zajedu do kolejí, kdy budu zvládat vstávat, vše si připravovat a odolávat všem těm navyklým pochutinám. Zatím jsem na začátku cesty a doufám, že se brzy přidám k těm, kteří se najednou cítí plní energie. Díky za inspiraci.

            • Lucie, vydržte, energie doběhne. Mě největší “nálet” překvapil až po delším vysazení masa, když jsem si myslela, že lépe už mi ani být nemůže a bylo! Není to lék pro každého a ne každý je toho schopen. Ale s Vaším cholesterolem máte o důvod víc. Tak to můžete zkusit. Termosky jsme našly pod značkou Ferina v horolezeckých potřebách, také se dají koupit v různých eshopech. Nejlepší jsou ale ty, které nám kamarád sehnal na ebay z Japonska. Mají tři přihrádky, dlouho vydrží teplé. Když najdete nějaké dobré v ČR, budeme rádi za info.

      • Já jsem tedy vždycky (když už jsem náááhodou něco uvařilo) schovávala zbytky, že to dojíme třeba k večeři. Ale nikdy jsem už neměla chuť to znovu jíst, pokaždé to skončilo v koši nebo tím třeba nepohrdl můj muž. Mě to vždycky nějak vadilo, aniž jsem tušila, že u zeleniny je to problém. Slavit se musí, Eliško, Ty jsi navíc taková hvězda poctivá, že Ti to určitě neuškodé! Moooc děkuju za hezkou zprávičku, Eliško!

    • Jedna zelenina, které ohřívání nevadí, je zelí. Ono samo o sobě totiž poměrně kyselé a ohřátím druhý den už není horší 🙂 Ale dušenou mrkev druhý den, to tedy klobouk dolů, to bych nemohla 🙂 Jinak, jestli chcete seznámit s nějakými dlouhověkými zdravvějšími, pojeďte s námi na nějaký seminář, to je teprve motivace, když vidíte lidi ve vysokém věku a jejich energii, duševní pohodu a fyziskou svěžest. Já to mám asi jako Eliška. Zdraví mě donutilo jíst, myslet a chovat se jinak, cítím na sobě okamžitě všechny nepravosti. To jednoho “vyléčí” z hříšků 🙂 Ten rozdíl, když je mi dobře a když mi zas tak dobře není, to vážně stojí za to vybírat si to lepší. Ale chápu, že kdo to nemá takhle HNED a je mu v podstatě dobře, nemusí chápat horlivost nás “vyléčených”. Kdo má lepší kořínek, genetickou výbavu a mladé tělo, může si zvesela hřešit. Já nemůžu. Hned se osypu, bolí mě břicho, záda, píská mi v uchu, jsem unavená a protivná. Nepoznala bych ten rozdíl, kdybych se nedostala do stavu, kdy tohle všechno pominulo. Kdo nezažil, nepochopí, což dovedu pochopit 🙂 Díky za vaše díky, Jano!

      • Vy jste na to zase kápla! U mě to totiž žádný rozdíl není, jestli si dám vločkovou (rýžovou) kaši a zelený čaj nebo buchtu s tvarohem a kafe, je mi stejně dobře. Ještě před několika lety jsem měla alergii a kýchala celé jaro a léto, ale “zbyla” jen alergie na některé ovoce a jen někdy. Celkem v pohodě jsem nedávno zhubla jen díky běhání, změna jídelníčku skoro nebyla. Ale ta “Vaše” jídla mi chutnají, jen jsem líná promýšlet co s čím a kdy a každý den vařit. Seminář mě láká, občas čtu u “Helyovečky” jak se na ně připravuje a hlavně ty dezerty – mňam 🙂 Navíc mi je sympatické, že nejste ortodoxní a obdivuji to nasazení, s kterým se do toho pouštíte 🙂

        • Tak to jsme moc rády, že Vám naše jídla chutnají, to je velká pocta! 🙂 Navíc jste nám zalichotila, že nejsme ortodoxní, to by měli slyšet někteří naši příbuzní :-))) Jinak k tomu jídelníčku, hubnutí a tak. Netuším, Jano, kolik Vám je, ale asi to taky hraje roli. Mě to totiž zhruba do 30 let fungovalo taky. Když jsem trochu nabrala, stačilo se omezit ve sladkém, šlápout víc do cvičení a ono se to vyběhalo 🙂 Jenže po třicítce (a ještě hůř po porodu) už to přestalo fungovat. Mohla jsem se ucvičit (rok jsem byla 5x týdně cvičit), držet se na uzdě a na dietě a kila se mě držela, ať jsem kojila nebo nekojila, nic na mě neplatilo, za rok dřiny a odříkání jsem zhubla kilo a pořád byla jako slon. Teď jím zvesela s chutí naše dobroty, cvičím tak 3x týdně a už žádné velké výkony, ale jen v klídku jóga a pilates a hle, mám krásných 57 kg jako kdysi dávno na střední škole 🙂 A to nejcenější je ten dobrý pocit na těle i na duši, který jsem nikdy předtím neměla, i když jsem si myslela, že jsem ok. Teď teprve vím, co to je, když je člověku dobře. A tam se přesně bere to nasazení, přesvědčení a je na to všechno najednou i energie.

          • Jak jsem si tak znovu četla, co jste všechno překonala za nemoci, tak se ani nedivím, že jste ráda, že je Vám dobře. Bohudíky takové zkušenosti za sebou nemám a i když je mi přes 40 a děti mám dvě a velké, asi jsem zdědila dobré geny, protože cvičit 3x týdně by mě nejspíš zabilo 🙂 U mě hodně nedobrého bylo způsobeno hormonální antikoncepcí, kterou jsem ale před rokem přestala brát a od té doby mi přestaly migrény, špatná nálada, tloustnutí, vysoký tlak, prostě je ze mě jiný člověk. Váhu mám nižší než na střední škole, krásných 57 kg asi o 5 kg převyšuji, ale vzhledem k výšce si vůbec nestěžuji 🙂 Ale nemusí být všechno pořád takové, nastanou další hormonální změny a můžu se jít klouzat 🙂 No a potom se mi bude hodit všechno, co tady načtu 😀

            • No tak teď jste mě, Jano, překvapila. Podle toho elánu a dobré kondice jsem tipovala tak na dvacet! 🙂 Dobré geny jsou veeeelká výhoda. Ovšem o hormonální antikoncepci bychom si mohly povídat asi taky pěkně dlouho. Lékaři mi předepsali antikoncepci jako báječnou pomůcku pro zlepšní pravidelné menstruace po první gynekologické operaci ve 13ti letech. A od té doby jsem baštila pilulky pořád. Bez nich mi to totiž věle moc nefungovalo. Ani mi už pak nebrali krev kvůli játrům, i když jsem pořád říkala, že jsem po mononukleóze a že by se mi to mělo hlídat. Antikoncepce měla pro mě výhodu v tom, že jsem měla menstruaci přesnou jak hodinky a měla jsem docela klid od akné, které mě jinak sužovalo celý život od puberty do nedávna. Ale všechny ty ostatní “vedlejší účinky” moc dobře znám a ještě bych jich mohla pár připsat 🙂 Vrcholem bylo (po 10ti letech užívání), že jsem skončila s kyslíkem v nose a bandážích na nohách v nemocnici, kde mi denně horečnatě ředili krev. Dostala jsem totiž plicní embolii. A jak jsem časem díky tomu zjistila, je nás v ČR pěkná řádka, co jsme nebyly tlusté, nekouřily, nepily alkohol a poměrně sportovaly, přesto se nám udělala trombóza a embolie nás ochromila… Díky svým dosavadním zkušenostem se zdraví a energiemi jsem se z toho dostala zázračně rychle a bez následků, dokonce neberu ani žádný varfarin (ťuky, ťuk). Ale viděla jsem mnoho holek, co jim zůstaly oteklé a modré nohy, co sotva chodí a do smrti si budu ředit krev. Přede mnou zemřela v nemocnici 18tiletá zdravotní sestřička se stejnou diagnózou. Braly jsme stejné pilulky… Takže rozumím, velice rozmím tom, jak jiný člověk je, když nebaští hormonální antikoncepci. Moc děkuji za Vaše příspěvky a otevřenost, Jano!

              • Rada bych navazala na tema hormonalni antikoncepce, s kterou take nemam dobre zkusenosti po temer 10 letech uzivani. A kdo ma, ze? Take jsem mela 3 roky Implanon (plastova tycinka zavedena v podpazi), coz je ve sve podstate to same jako denni brani tabletek, jen je to vice pohodlnejsi, protoze hormony se uvolnuji postupne samy. Chtela bys znat Vas nazor, co tedy v dnesni dobe pouzivat. Vim, ze moznosti je cela rada, ale s cim mate nejlepsi zkusenost? Jedna o pomerne citlive tema, ktere sem az tak nepatri, ale nedalo mi to, se nezeptat. 😉 Predem dekuji za Vase nazory. 🙂

                • Milá Jano. Antikoncepci i stolici probíráme na našich seminářích, protože to prostě k životu také patří, takže nám už to tak citlivé ani nepřijde :-).
                  Po našich osobních zkušenostech a studování tohoto tématu antikoncepci rozhodně nemůžeme doporučit. Ale to by bylo opět na dlouhý článek, tak jen ty naše osobní zkušenosti.
                  Já jsem antikoncepci brala několik let a po jejím vysazení jsem úplně přišla o menstruaci. Začali mě tedy léčit hormony, ale nějak intuitivně jsem po měsíci léčbu ukončila i s hrozbou, že nikdy nebudu mít děti, pokud nebudu jíst další hormony. Na menstruaci jsem si počkala víc jak 2 roky, přišla sama, až když se zblblé tělo srovnalo od umělých hormonů. Po letech, když jsem si dítě už přála, jsem otěhotněla na první pokus. V mezidobí jsem se chránila pomocí kondomů a v bezpečných dnech (neplodných) jsme si jen dávali pozor. Po porodu jsme si s manželem vystačili jen s dáváním si pozor, občas kondom, ale protože druhé dítě chceme, nebyli jsme už tak opatrní. Doufám, že budeme mít ještě druhé dítě a pak asi znovu sáhneme po kondomu, určitě v plodné dny.
                  Eva má mnohem horší zkušenost, ta po antikoncepci málem umřela na plicní embólii, takže už jí také léta nebere. A jak to po miminku budou řešit nevím, ale určitě nějakou přírodní cestou.

                • Helco, dekuji Vam za uprimnou odpoved.
                  Ja jsem antikoncepci prestala brat v srpnu 2011, protoze jsem se prestehovala do zahranici (manzel je prozatim v CR) a menstruace se mi od te doby zatim nedostavila. 🙁 Mistni lekar mi doporucil pul roku pockat (pry to neni az tak neobvykle v pripade zmeny lokality, prace, atd.), pak bych mela jit na krevni testy kvuli syndromu polycystickych vajecniku. Mam z toho prirozene docela strach, ale tabletky jiz brat nechci, po tolika letech uzivani… Jiz mesic praktikuji “Vasi stravu” a nemuzu si to vynachvalit – zlepsila se mi plet, zazivani a celkove mam pozitivni pohled na svet; jen manzel tomu neni zatim moc nakloneny. Doufam, ze se mi menstruace brzy sama vrati bez nutnosti podstupovani nejakych lekarskych zakroku ci leku, protoze mimco bychom do budoucna mit chteli.
                  Jeste jednou diky za nazor a tesim se na seminar v unoru. 🙂

                • Změna prostředí může také menstruaci ovlivnit, ale může to také být přemíra hormonů, kterých se tělo musí nejdřív zbavit. Na vyšetření si asi raději zajděte, tedy, vůbec netuším, co to obnáší, ale pokud budete zdravá, rozhodně si nenechte menstruaci vyvolávat dalšími hormony, to je pak začarovaný kruh a pokud na miminko nespěcháte, může nějakou dobu trvat, než menstruace sama přijde. Však se doporučuje těhotnět až alespoň rok po vysazení antikoncepce, kvůli zdravému prostředí pro dítě.

  3. ahoj, naprosto souhlasim. vim co mas na mysli. ja zeleninu take nemela rada. myslim ze to bylo tim ze se nam nabizela rozvarena a bez chuti a my preci jako deti mely mlsne jazycky nachystane na sladke. kdyby nam tu mrkev jen naparili co? 😉 jsem moc rada ze jsem si od tebe evi koupila chytre knizky pro sebe i ditko a mela tim padem moznost zmenit jidelnicek jiz v tehotenstvi. miminku je ted 9 mesicu a rodina naopak krouti hlavou jak se Mia zeleninkou primo cpe. jsem rada a ostatnim maminkam mohu poradit toto: maminky, necekejte od ditka to, ze si bude davat zeleninku kdyz vy budete mit na taliri gulasek ci hranolky!jdete prikladem. ja sama pokud me mimco zrovna nad necim ohrnuje nos, tak NIKDY nenutim. proste si treba brokolici z misticky dam k sobe na okraj talire a necham je jen sedet v zidlicce a sama se pustim do sve zeleniny. to byste koukaly jak se najednou po te brokolici vrha kdyz ji znovu ze sveho talire nabidnu a sama si dam a delam mnam mnat to to mam ale dobre 😉 zadruhe, zvykejte rychle mimca od kasicek na vidlickou rozmackane zeleninky a zaroven je nechavejte at se krmi samy. naparte na paracku brokolici, mrkev a petrzel a nakrajejte na velikost hranolku. moje ditko obcas zeleninovou kasi odmitne a proste se dnes chce krmit sama. je to bordel ale uci je to si vybirat a tim jim to vic chutna. za treti: do jidla nenutte. nikdy! to si myslim muze mit prave ted vysledek ze to diteti uplne zhnusite. Jezte spolu cela rodina. do jidla muzete pak pridavat bylinky pro krasnou vuni i vyzivu…a naposledy. deti maji od narozeni sladky jazycek a proto pokud je zacnete “odmenovat” preslazenymi pickotky a susenkami tak se nedivte ze vam nebudou jist mene sladkou mrkvicku 😉 deti sladke potrebuji ale takova naparena petrzel nebo rozvarene jablickou jsou pro ne lahudka. tak na to pamatujte 😉 doporucuji si poridit nejakou knihu kde se dovite vice. ja ji mam tady od Evika a nemohu si vynachvalit. sonia

    • Soníku, bereme Tě do party, chystáme přednášky pro maminky miminek, půjdeš nám tam za vzor! 🙂 Já jsem taky moc ráda, že jsi spokojená a že Mia tak krásně papá. Ale nezapomeň, že první kdo mi dohlížel na výživu v kanceláři, jsi byla tak před 15ti lety Ty! Nosila jsi mi vodu, že málo piju 🙂 Takže Ti jen oplácím služby :-o)

  4. Zobrazit všech 26 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekJak dostat tepelně upravenou zeleninu (nejen) do dětí
Další článekŠpenát s mandlovou nebo ovesnou smetanou a kukuřičnými těstovinami