Metafora

Všechno je, jak má být

Předem varuji, že to není nic světoborného, nového či dechberoucího, a přesto mě to přirovnání celkem dostalo.
Příroda je trpělivá, laskavá a moudrá, to víme všichni, že jo. Takže nepřemlouvá třeba tu vojtěšku, ať je rukolou, že by pak byla výraznější. Stejně tak, když semínka klíčí, některá si dávají na čas, jiná se ženou vpřed rychlostí blesku, další jsou tak někde mezi, ale všechna vědí, co dělají, nesrovnávají se s druhými semínky. Vědí kam směřují a vůbec o sobě nepochybují. Všechno je zkrátka tak, jak má být.
Asi už tušíte, kam tím směřuji. My všichni to v sobě máme taky – všechnu tu vnitřní moudrost, trpělivost a laskavost. ❤

Miluju nás všechny

A tím zase neříkám, že bych nechtěla být krásná a odvážná jako moje ségra, pomoci tolika lidem jako náš Evík, běhat a otužovat se jako Péťa, být andělem pro druhé jako Irma a Marta, mít andělskou tvář a umět pěstovat zeleninu jako Janča, nebát se fyziky, chemie a vypadat skvěle v modré jako Lenka, nestydět se a být slunce jasné jako Pavla, být laskavá k sobě i druhým jako Věrka, rozumět pejskům a být přátelská jako Martina, být citlivá a empatická k lidské duši jako Zuzzi, mít dar vytvářet krásné věci jako Dášik, být pozitivní a milá jako ZuzkaF, být uvědomělá, silná a odvážná jako Jíťa, být vtipná, pohotová a usměvavá jako Michaela, umět kreslit a  být chytrá, upřímná a zábavná jako Lůca Makropes, být otevřená, citlivá a umět EFT jako Lída, být čistá, vtipná a pohodová jako Naděnka (ne já 😂), umět pomáhat druhým jako Monča, být hrdinka numero uno jako Zdeňka, Kattynka (a dalších x desítek – či stovek? z nás), mít plochý břicho jako Kristý, být empatická a trpělivá jako Vladěnka, působit vymeditovaně a cvičit jako bůh, jak umí Ivča..
Ježíš, holky, do čeho jsem se to pustila! Jestli jsem teď na některou zapomněla, tak se strašně omlouvám, dělala jsem, co jsem mohla, je nás jak psů :-) A normálně se sem dopište, resp. pod můj článek, díky moc!

Srovnávání je blbost

Ale co jsem tím vlastně chtěla říct:
Srovnávání je blbost! To si zapišme za (d)uši :-) A tak nás prosím, nedělejme (si) to. Tím ovšem neříkám, abychom se nechválily – sebe i navzájem, to zase joo, teda ne, chápete prostě že jo, já se občas do téhle záporných vět strašně zamotám.
Každá z nás je na cestě, ať už si to uvědomujeme nebo ne. A narozdíl od mých -náctých let, kdy jsem v ženách (tenkrát vlastně spíš holkách) viděla buď kamarádky nebo rivalky (nic mezi :-D), které mi chtějí přebrat toho největšího sígra v okolí, kterého jsem samozřejmě musela “klofnout” já (joo i “tahle etapa” byla bohužel součástí mého vývoje), tak teď nás všechny holky bez rozdílu miluju. Všechny jsme tak krásné, boží, chytré, vtipné, okouzlující, výjimečné a jedinečné. A co mě fakt bere, je ta naše ženská energie, která má (aspoň podle mě) takovou sílu, že by mohla skály lámat. Takže za to vám všem opravdu ze srdce děkuju ❤❤❤❤

Už to je dlouhý, co? Budu končit, slibuju. 😂

Jen pro jistotu naposledy opakuju i pro slečnu v páté řadě 😉, miluju nás, ať jsme, kde jsme, či co jsme, jsme tím i tam, kde máme být. Fakt jo!

Vaše Naďa