Poslední komentáře
Ufff… Tak tohle fakt nechci. Co z toho, že budu mít takto “zdravé” tělo, když nebudu mít Život? Každý den podle protokolu a pravidel… Děkuji. Ne, to není nic pro mě. 🙈😁
Souhlasím s názorem, že jeho posedlost dlouhověkostí bude maska na zakrytí nějakého vnitřního konfliktu či traumatu a považuji za dost pravděpodobné, že s tím traumatem souvisí i to autoimunitní onemocnění žaludku.
Moc hezký článek. Inspirující.
Jani, gratuluji a rozumím… ✌️
svobodný Bob
A odkaz jsem teď dala přímo i do článku. Taky mě to mohlo napadnout rovnou 🙂🙈
Krásná proměna! A pro mě velká inspirace, neb si procházím podobnými změnami. Děkuji
Souhlasím s odpovědí Petrushe JaněM. Ten člověk žil jedním extrémem – vystresovaný z práce, z náboženství…., což ho dokázalo po padnutí na dno (myšlenky na smrt) nakopnout k životní změně. Ale ta jeho změna na mne působí také bolestivě – vlastně šel z jednoho extrému do druhého. Působí to na mne, že úplně upozadil normální život v radosti a je doslova a do písmene posedlý myšlenkou nezemřít. A tělo už zareagovalo – opět se objevily zdravotní potíže. Ten pán by měl hlavně pracovat ne na svém fyzičnu, ale hlavně na své psychice a uzdravit svou duši. Smířit se se smrtelností a žít, ne přežívat. Žít plný život v radosti a spokojenosti, ve společnosti lidí, s kterými je mu dobře, umí ho rozesmát, obejmout, v těžkých chvílích ho podpoří a budou stát při něm.
