Rýžové vafle

Děkuji Františku, na zahradě jsem často, někdy jen tak, koukat jak to roste. Každý rok je zahrada jiná. Pěstují se stálice,ale i nové odrůdy jinak by to byla nuda . Napsal si krásnou věc, ten výchovný charakter pro vnoučata. To je k nezaplacení. Můj vnuk bydlí o patro výš, mám ho tudíž denně. Je mu sice jen 8 měsíců,ale už teď mu na zahradě ukazují květy, rostliny, zvířata. Už se těším až bude moct vnímat to víc a jak píšeš ty, nenásilně učit lásku k přírodě.

Tedy Vierko, to je paráda. Takhle vyšperkovanou zahradu nemáme. Ty musíš na té zahradě snad být pořád. My máme zahradní plochy sice plochou větší, ale pěstujeme jen tolik, co stíháme. Občas vyzkoušíme nové odrůdy, ale stabilně jsou to jen ty, které rovnou spotřebujeme. A hlavně bylinky. Zbytek jsou trávníky a okrasné keře a květiny.
Kdysi jsme také hodně zavařovali, nakládali, ale dnes, kdy můžeme mít bio zeleninu a ovoce kdykoliv k dostání, tak nám to stačí. I když, uznávám, domácí je prostě domácí.
U nás to pěstování má, částečně, výchovný charakter pro městská vnoučata. Nenásilně se učí lásce k přírodě, poznávání rostlin a bylin a celému tomu pěstitelskému procesu.

Ahoj, ano dávám v celku a pak to lovim a vyndám jako ty. Porce asi tak dvě.