Sladkosti už mi nechutnají

Věříte, že tohle všechno tedka žiji? Na Kostarice – v části, kde žiji, na jižní části – poloostrov Osa, je místo, kde se zastavil čas. Lidé mají jednoduché přístřešky s plechovou střechou, elektřina tu taktéž vypadáva každou chvíli, voda teče přímo z “hor” , když prší, tak je špinavá, ale lidé jsou tu spojení s přírodou, šťastní, vděční za to, co mají. Je to komunita, která si pomáhá. Když se vracím do ČR, je mi smutno z toho, kam se tohle všechno u nás ztratilo..
A co se týče Nového roku, tak mám přesně pocit, že přichází něco velkého, cítím touhu vyčistit vztahy a cítím větší odvahu vzít zodpovědnost za sebe a své pocity a opravdu si vzít život do svých rukou ❤️
Děkuji Jíme Jinak, je to jeden dílek mého puzzle, který jsem v poslední době změnila a dává mi smysl 🍀

Proč proplachovat vroucí vodou? U jahel se to obecně taky říká, ale tam taky stačí přece studená. Hořké jáhly jsem měla jen když byly staré špatné. Hořkou quinou jsem neměla nikdy…

Moc hezky a hlavně poučně, řečeno. Žijeme v blahobytu a moc si toho nevážíme. To pravé, upřímné, přátelství nám také chybí. Evi s Romanem přál bych Vám a ostatně nám všem, aby ten nastupující rok byl zase o kousek lepší, než byl ten minulý. Aby už konečně vítězila pravda a láska, nad lží a nenávistí, jak si přál Václav Havel.