Týden se zdravou stravou v Brdech 19.-26.7.2020

Krásný článek Evi. Já už po těch letech s JJ vím, že na sebe nelze tlačit. Ted v lednu jsem taky začala pomalu, jen ranní polévky a postupně jsem přidávala a zároveň ubírala, kde jsem cítila, že je to potřeba, že to už zvládnu, že dokážu bez tohoto typu jídla být, že už mi nebude chybět a nebude mě stresovat, že si něco nemohu dát. Je fakt důležité nepřepálit začátek. Chuťové bunky se velmi rychle čistí a čím víc postupně sní člověk jídla dle JJ, tak se začne na to zdravé těšit. Ted ujíždím na kroupách – bože jak ty jsou sladoučké, to by jeden neřekl. Tohle všechno se zjistí až po pár týdnech. Dnes se mě zrovna kolega ptal, co jím, když jdu s kámošku do kavárny. Řekla jsem mu, že si úplně v klidu dám kávu a nějaký zákusek – snažím se vybrat “zdravější” verzi, ale když není, klidně si pochutnám na tom co mají. A nevyčítám si to. Vždyt je to proboha 1x za měsíc, tak proč bych se měla bát si ho dát? To mi přeci nijak neublíží – horší by byl ten stres z toho, že jsem selhala. Vždyť přeci další jídlo bude zase podle JJ, tak se není proč stresovat. Taky už se snažím nestresovat váhou, jde mi to velmi pomalu dolů, ale nač se budu trápit? Ted mám na prvním místě zdraví a hubnutí je jen příjemný bonus. A že někdo hubne rychleji? No a co? Copak máme stejné tělo? Že někdo zvládá vařit líp? A mám já stejné podmínky jako ten druhý? Tohle si už všechno dokážu uvědomit,ale trvalo to spoustu let, v podstatě do doby, než jsem objevila JJ. Až s JJ přišlo spousta AHA momentů, některé třeba až po měsících, dokonce letech. Ale důležité je, že přišly. Navíc kolektiv je tu strašně prima, cítím se tu jako doma, je podporující, pozitivní. Takže se opravdu nikdo nemusí bát vstoupit jak do klubu nebo i jen kurzu. A každé dobré jídlo se počítá.🌸🌸🌸

Kačenko, díky za tvoje sdílení. Takový žen jen mnoho. Vlastně bych po těch letech řekla, že většina. Jsme na sebe taaaak přísné, pořád chceme někomu něco dokazovat a jsme taaak odpojené od sebe sama…..
Jenže hlavní princip a letité heslo, které bylo dřív i součástí loga je” Jíme Jinak – tak, aby nám bylo dobře”, což pro každého je trošku jiné. Někdo v akutní fázi histaminové intolerance prostě nemůže kvašenou zeleninu, i když je zdravá a my ji jíme denně. Člověk s alergií na ořechy prostě nemůže nás ořechový dezert, protože by ho vezli po prvním soustu. Proto si musíme vzít ty principy a pak je aplikovat podle svých možností zdravotních, časových, psychických… a to je to hlavní, co vás učíme: znát svoje potřeby, svoje možnosti, svoje hranice. A ty jsou vždycky v pořádku! Protože se prostě nemůžeme srovnávat s nikým druhým. Nikdy. Každý jsme unikát, i když se problémy opakují a příčiny bývají podobné.
A pak je potřeba si taky říct “Kde bych byla, kdybych byla nic nezměnila?” Já si třeba myslím, že bych možná byla i mrtvá. No rozhodně bych se necítila před padesátkou líp než ve dvaceti, rozhodně bych měla za sebou další operace a zákroky a brala další a další léky. A mě to stačí ke štěstí a vím, že je to vývoj v letech, že se to nestalo ze dne na den. Ale mohla bych taky klidně naříkat, že nezvládám posilovat, že neuběhnu maraton, že nemám pleť jako naše holky, že mám hnusné jizvy, že nemám hřívu jako lev, že budu asi časem potřebova brýle…. 😁 Takže buďme rády, že jsme živé, relativně zdravé a v klidu si to svoje zdravíčko a tělíčko hýčkejme a uzdravujme fyzično i dušičku, ať se nám žije lépe a lehčeji každý den. A k tomu nám dopomáhej dobrý jídelníček a podpora lidí, kteří se taky snaží pro sebe něco udělat. Dala bych srdíčko, ale došel asi limit na znaky :-))

krásný článek 💚
sem taky lapená 🙈 – ne jen teď, ale všeobecně.
Můj kamarád masér mi při každé návštěvě říká – nebuď na sebe tak tvrdá🤷🙈
léta se snažím naučit se mít ráda – tak třeba s tím letos konečně trochu pohnu 🙏
díky za tvoji přirozenost a otevřenost, když se dívám na tvoje videa zjišťuju, že mám na tváři vždycky úsměv! :)