Taky jsme zeleninu, tedy hlavně dýně, skladovali na chodbě a další zeleninu měli v garáži, kde měla tolik tepla, že dlouho nevydržela. Tento stav nebyl dlouho udržitelný, a tak jsme si naplánovali stavbu sklepa na naší zahradě u domu. Ano, čtete správně. Teď, kdy všechen stavební materiál šel cenově prudce nahoru a nejen to, některé zboží je ve stavebninách nedostatkové. Není a není a není.
Bagrista
Máme to štěstí, že náš děda byl stavbyvedoucí a postavil toho v životě opravdu mnoho, a tak máme rádce i pomocníka. Dědovo heslo zní jasně:,,To půjde.“ Anebo: ,,To je dobré.“.
Objednali jsme si tedy mini bagr, větší se k nám totiž nedostane, a snažili se sehnat bagristu. Jenže… Máme prostě štěstí. Bagrista nemá čas, ani jeden. A tak nezbylo nic jiného než, aby se manžel naučil bagrovat. Musím říct, že mu to šlo vážně skvěle, naučil se to opravdu rychle, jakoby to dělal odjakživa. Bagroval od rána do večera, pomocníci odváželi kolečka s hlínou do kontejnerů v těch největších vedrech, ano měli toho opravdu plné kecky a já jim vyvařovala jako o duši.
Naši kluci byli nadšení, bagr na zahradě, no to je přece paráda. Samozřejmě také běhali s malými kolečky a pletli se pod nohama dospělým.
Tak a máme na zahradě obrovskou jámu
Všude hromady hlíny na zasypání. Nelze se dostat ke keříkům s rybízy ani k ostatnímu ovoci. Pes nám pravidelně padá do jámy, ale očividně mu to vůbec nevadí, protože už se z toho stala každodenní sportovní aktivita. Děti nám naštěstí do jámy zatím nepadají.
A co teď? 
Ztracené bednění není k dostání, další materiál je tak drahý, že nevíme, zda ho koupit nebo počkat. To jsou záležitosti pro ženu jaksi nepodstatné. Důležitá je estetika celého projektu. Vnitřní i vnější, a tak se neustále dohadujeme, jak že to nakonec bude vypadat? Nějaký projekt máme, ale to je pro mne jen hrubý náčrt. Moje představy jsou jako živé, reálné a praktické a taky estetické. Muž má prostě mužské představy, nevidí už okolo ty nádherně rozkvetlé kytičky, sklípek jako z románu Pilchnerové, obezděný kamenem, s břečťanem pnoucím se po stěnách sklípku a růžemi šplhajícími k výškám se svými poutavými květy plnými včel. Jen to mužské „ aby to už stálo a chladilo se pivo“. A vůbec, co do toho ta ženská pořád kecá?
Život, jako z románu
Kde je ta spolupráce, komunikace s notnou dávkou empatie, respekt vůči druhému a vůbec, žena přece tvoří to pohodlí a teplo domova, a tak má do estetična co mluvit, no nemyslíte ženy?
Zatím to, ale stejně vypadá, že budeme mít zřejmě místo sklepa bazén. Kdoví, jak to celé dopadne.
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
A střecha jako zahrádka? To je super! Ale to jste strop sklepa museli dost armovat, ne?
Sklipek jsme postavili jako první, pak přišel na radu dům😆 Sice manžel říká, ze levnější by byla lednice, ale udelal mi tu radost. Za kopcem máme lom, tak nejlevnější varianta byla postavit ho z těch kamenů.