Děláme sklep na zahradě

Taky jsme zeleninu, tedy hlavně dýně, skladovali na chodbě a další zeleninu měli v garáži, kde měla tolik tepla, že dlouho nevydržela. Tento stav nebyl dlouho udržitelný, a tak jsme si naplánovali stavbu sklepa na naší zahradě u domu. Ano, čtete správně. Teď, kdy všechen stavební materiál šel cenově prudce nahoru a nejen to, některé zboží je ve stavebninách nedostatkové. Není a není a není.

Bagrista

Máme to štěstí, že náš děda byl stavbyvedoucí a postavil toho v životě opravdu mnoho, a tak máme rádce i pomocníka. Dědovo heslo zní jasně:,,To půjde.“ Anebo: ,,To je dobré.“.
Objednali jsme si tedy mini bagr, větší se k nám totiž nedostane, a snažili se sehnat bagristu. Jenže… Máme prostě štěstí. Bagrista nemá čas, ani jeden. A tak nezbylo nic jiného než, aby se manžel naučil bagrovat. Musím říct, že mu to šlo vážně skvěle, naučil se to opravdu rychle, jakoby to dělal odjakživa. Bagroval od rána do večera, pomocníci odváželi kolečka s hlínou do kontejnerů v těch největších vedrech, ano měli toho opravdu plné kecky a já jim vyvařovala jako o duši.
Naši kluci byli nadšení, bagr na zahradě, no to je přece paráda. Samozřejmě také běhali s malými kolečky a pletli se pod nohama dospělým. 

Tak a máme na zahradě obrovskou jámu

Všude hromady hlíny na zasypání. Nelze se dostat ke keříkům s rybízy ani k ostatnímu ovoci. Pes nám pravidelně padá do jámy, ale očividně mu to vůbec nevadí, protože už se z toho stala každodenní sportovní aktivita. Děti nám naštěstí do jámy zatím nepadají.

Poslední den oslav - co ještě stihnešO půlnoci končí všechny narozeninové nabídky: návrat do Klubu za 1 500 Kč, Klub s Podzimním detoxem zdarma, slevy u partnerů i soutěž o nejkrásnější příběh.

Využít!

A co teď?

Ztracené bednění není k dostání, další materiál je tak drahý, že nevíme, zda ho koupit nebo počkat. To jsou záležitosti pro ženu jaksi nepodstatné. Důležitá je estetika celého projektu. Vnitřní i vnější, a tak se neustále dohadujeme, jak že to nakonec bude vypadat? Nějaký projekt máme, ale to je pro mne jen hrubý náčrt. Moje představy jsou jako živé, reálné a praktické a taky estetické. Muž má prostě mužské představy, nevidí už okolo ty nádherně rozkvetlé kytičky, sklípek jako z románu Pilchnerové, obezděný kamenem, s břečťanem pnoucím se po stěnách sklípku a růžemi šplhajícími k výškám se svými poutavými květy plnými včel. Jen to mužské „ aby to už stálo a chladilo se pivo“. A vůbec, co do toho ta ženská pořád kecá?

Život, jako z románu

Kde je ta spolupráce, komunikace s notnou dávkou empatie, respekt vůči druhému a vůbec, žena přece tvoří to pohodlí a teplo domova, a tak má do estetična co mluvit, no nemyslíte ženy?

Zatím to, ale stejně vypadá, že budeme mít zřejmě místo sklepa bazén. Kdoví, jak to celé dopadne.