Italská kuchyně a já

Cesta od diet k vědomému stravování

Do Itálie jsem přijela v roce 1988 se svými 60 kily a 160 cm výškou. Ovšem toto období trvalo krátce. Nadšená novou, neznámou a hlavně vynikající stravou jsem ztloustla a vyšplhala jsem se na hrozných 77 kg. Následovaly diety, které chvíli fungovaly a pak zase kila šla nahoru. Tenkrát mě vůbec strava nezajímala, prostě jsem jedla v domnění, že jím dobře, jen to přeháním s kvantitou… Až když jsem se začala stravovat vegansky (psal se rok 2014), jsem se o jídlo začala opravdu zajímat.

DETOX SADA NA PODZIM
Jak se zbavit únavy, vyhnout rýmám a na podzim neztloustnout.
Stáhni si ZDARMA

Rolnická tradice italské kuchyně

Dnešní italská kuchyně se dost liší od té staré. To je asi stejné i u vás. Z vyprávění mojí tchýně bylo maso snad jen o svátcích jako vánoce, velikonoce či nějaké svatby. Samozřejmě strava bohatých ve městech bylo určitě jiná, ale ta na venkově, ta rolnická, chudá a přitom zdravá, se hodně lišila. Starověká italská kuchyně je zakořeněná v tradicích starověkého Říma a v cyklu středomořských ročních období. Je hymnou na jednoduchost a štědrost matky Země.

Po staletí venkované, rolníci, proměňovali rostlinné ingredience ve výživná a chutná jídla. Z vyprávění rodičů mého manžela si pamatuji na to, jak obiloviny, těstoviny a luštěniny byly základem jídelníčku. K tomu samozřejmě zelenina, která “nerostla” v obchodech, ale na polích a zahradách. Zelenina, luštěniny, obiloviny, aromatické bylinky, tvořily pilíř tradiční středomořské stravy. Bez masa nebo mléčných výrobků se nám odhalí kuchyně sice chudá, ale bohatá na chutě, ovlivněné mírným podnebím a úrodnými půdami. Luštěniny, pěstované již od etruské doby, byly masem chudých. Fazole a cizrna se vařily a dochucovaly extra panenským olivovým olejem, octem a oregánem. Ve starověkém Římě se rolnická strava točila kolem dostupných rostlinných produktů. Hrubá kaše z ječmene nebo ovesná kaše byla každodenním chlebem plebejů, vařená ve vodě s divokými bylinkami poskytovala energii pro práci na polích.

Sezónnost

Různorodé italské klima podporovalo množství zeleniny, sbírané v rodinných zahradách a sdílených polích. Bylinky jako divoký fenykl a mentuccia z Říma, dochucovaly polévky z ječmene, zatímco petržel a bazalka  dochucovaly saláty z čekanky a rukoly.  Na podzim přicházelo na řadu sušené ovoce a ořechy – mandle, vlašské ořechy a sušené fíky. Rolnické sladkosti bez vajec a másla, byly z mouky z kaštanů. Na castagnaccio z Toskánska, máte recept i zde na stránkách. Tato chudá kuchyně mě inspiruje dodnes. Proto najdete i zde spousty receptů, které jsem nasdílela s nadšením a cílem ukázat vám italskou tradiční kuchyni soucitně, prostě veganskou.

Jednoduchost, která prodlužuje život

Dnes je veganská kuchyně považována za módní záležitost, ovšem není tomu tak. Je to spíš takový návrat do minulosti, kdy rostlinná strava nebyla jen nutnost, ale i filozofie. Používalo se to, co země nabízela, neplýtvalo se, podporovala se tím i biodiverzita. Tato strava byla prostě jiná a zdravá, bohatá na vlákninu, antioxidanty a zdravé tuky z olivového oleje, to vše pro předcházení chronickým onemocněním. Nedávný výzkum ukázal, že dodržování veganské verze středomořské diety může prodloužit délku života až o 10 let díky svému protizánětlivému účinku a podpoře střevního mikrobiomu. V Itálii, na ostrově Sardinie – který patří mezi modré zóny světa – stojí za dlouhověkostí místních i jednoduchá rolnická, rostlinná jídla. Tato starověká italská rostlinná strava nás učí, že skutečná chuť spočívá v jednoduchosti: semínka, listy, ořechy živí naše tělo i zemi. Zkusíme se k ní znovu přiblížit s bio lokálními ingrediencemi a možná pocítíme ozvěnu rolníků z dávných dob. Mnoho italských receptů už bylo publikováno, pamatujete na farinata, panzanella, panissa a spoustu dalších?

Transformace na talíři i v životě

I moje cesta od začátku veganství se hodně změnila . Když se podívám zpět, na staré recepty a mé začátky, postupně se uvědomuji si, že i moje vaření se v průběhu času změnilo. Změnilo se s mým uvědoměním a vývojem, s mým „probuzením“ a transformací. Ve starých receptech mám i mouku typu 0, kterou už vůbec nekupuji. Výrazně jsem snížila příjem cukru a doufám, že ho jednou úplně a nadobro vyloučím. Vybírám si kvalitní produkty. Produkty, které kupuji v obchodech, jsou všechny organické, nepatří velkým nadnárodním korporacím, které se snažím bojkotovat, nekupuji je, i když nyní (kvůli čirému zisku) začaly prodávat veganské produkty. I já mám před sebou ještě dlouhou cestu, zlepšovat se, učit se, žít lépe, aniž bych škodila této zničené planetě, ponižované a zneužívané lidskou rasou. Malá gesta, která můžeme udělat, abychom přispěli k lepší budoucnosti pro všechny.

Opravdové jídlo versus rychlá pohodlnost

I když mě moc zajímá a baví asijská kuchyně, pro mnoho lidí bude ta italská přístupnější. Bohužel dnešní italská moderní kuchyně je hodně jiná, k vaření mají lidé skoro odpor. Výmluvou je nedostatek času, ale spíš, jak to vidím já, je to spíš to pohodlí a zvyk nic nedělat. Polotovary, mražená strava, uvařená strava připravená jen k ohřátí v mikrovlnce. V supermarketech se prodává jídlo již uvařené, stačí jen dát na talíř a ohřát. Saláty umyté v sáčcích, ovoce nakrájené na kostičky ve vaničkách i se lžičkou. A nejsmutnější jsou pak ty reklamy v televizi na tato jídla, na slazené nápoje, na balené svačinky. To vše je  asi velmi pohodlné a velmi rychlé, ale bohužel dříve nebo později se nám to vrátí jak boomerang v podobě nemocí. Dnešní moderní doba nabízí hojnost a pohodlí, ale za jakou cenu? Já se snažím, jak jen můžu, vrátit se trochu do minulosti, oprášit tradiční recepty a upravit si je do mé veganské podoby. Nejen, že mě to baví, ale dělá mi to dobře.

Učíme se a rosteme spolu

Všechno, co se naučím, sdílím s vámi zde na stránkách, doufám, že ty recepty a články i někomu z vás přinesou užitek a že možná poznáte i novou zeleninu, se kterou se člověk třeba až tak často nesetká a třeba si jí i sami budete chtít vypěstovat. Italské podnebí, strava i zvyky jsou jiné, ale vše můžeme propojit a použít k budování našeho zdraví. To je můj cíl.