O učení a hledání životní cesty

Evi, krásný článek, moc za něj děkuji. Je krásné vidět, že i člověk, který téměř nevěří, “že může být líp” nakonec najde tak úžasného parťáka a oporu. Moc vám gratuluji k výročí ❤️

Nádherné a dojímavé čtení. Děkuji.❤️

Bobe, tak to já nebudu tentokrát plakat, když se neobejmeme osobně 😂 Užijte si překrásně den s matičkou, my už maminky nemáme, takže víme, jak je to vzácné ❤ Zapaříme i za tebe 😍

Moc děkujeme, Oldřiško ❤

Liduško, děkujeme! ❤️🙏 Krásný den a krásné dny ti přejeme 🍀

Díky za zprávičku Zito. To je skvělé, když člověk nezahořkne a poučí se a pokusí se to dělat lépe než co sám dostal. Někdy je to teda výzva 🙈Ona ta naše generace to celkově neměla jednoduché už od porodu (oddělení od matek v porodnicích, řízené kojení, jesličky, školky…), ale generace našich rodičů to měla ještě horší a jejich rodiče zažili válku, takže se vlastně vůbec nemůžeme divit, že to bylo jak to bylo. Dneska už si nestěžuju, dneska už to přijímám a chápu. Škoda, že dnešní děti to nemají s čím posoudit, že i pro naše děti tohle byl standard a mají výhrady a chtěly by spoustu věcí jinak. Asi každý by to chtěl jinak, než to měl a nikdo nemůže žít dva životy najedou, aby to mohl porovnat. Tak jsem vděčná, že to je jak to je a že Roman je tak skvělý táta pro naše holky. Pevně věřím, že to s léty ocení i ony ❤️