Anglie: Den devátý – Kenilworth castle

Poklidné ráno

Dnes si můžeme pospat, máme naplánovanou cestu na hrad a autobus do Coventry jede až v 11:18 hodin.
Obvyklé ranní kolečko – cvičení, ostropestřec, kafe a polévka včetně termosek. Dnes volím mrkev, brokolici, květák, řapík, červenou řepu strouhám nahrubo, přihazuji včerejší zbytek večeře – červená čočka a rýže a zahušťuji ještě vločkami. Koření dávám italské plus tymián a bazalku. Na talíři sypeme semínky a jarní cibulkou. Máme čas, dáváme si ještě buchtu. Na to, že je od oka, je výborná. Kávička nesmí chybět.

Cesta na hrad Kenilworth

Jdeme o něco dřív, aby Daneček usnul v kočárku, stavíme se ještě v supermarketu na svačinu a pak už čekáme na zastávce na bus. Trasa vede přes malé krásné dědinky. Chvílemi máme pocit, že nás řidič ukradl a autobus se v příští zatáčce rozpadne. Nerozpadl. Bravurně přesedáme do druhého autobusu směr Lemington. Jedeme poschoďovým autobusem, jdu si sednout nahoru a sleduju cestu, jak v prvním vagónku horské dráhy. Mám pocit, že každou chvíli zachytí o značku nebo najede na patník. Všechno zvládá skvěle a my po 40 minutách dojíždíme do cíle, kterým je hrad Kenilworth.
Cestu k pokladnám volíme přes park a louku, kolem ostružin a jezírka s kačenami.

Setkání 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi potkat a pobavit! Potvrď do neděle 20.9., prosím.

Co tam bude?

Atmosféra starých časů

Po vstupu je už čas oběda, tak sedáme na trávu a jako první vytahujeme oběd v termosce. Janča už tu byla, tak jí necháváme odpočívat a jdeme s Luci a Danečkem na prohlídku hradních pozůstatků. Jsme mile překvapené, jak je rozsáhlý. Všechny bývalé místnosti jsou nazvány podle královny. Jako mladá zde často pobývala. Přeje nám počasí, svítí sluníčko, chvílemi přijde mráček a ty jsou tak nádherné, že dělají fotky s mnohem lepším pozadím než vymetená azurová obloha. Nasáváme atmosféru starých časů a snažíme se unavit prcka. Lidí je málo. Jak malý usne, dáváme si kávičku a koláček v místní kavárně.

V Čechách jsme už navštívili hodně hradů a zámků, řekla bych, že naše země je tím vyhlášená. Mám ráda tu atmosféru, ale bohužel si z výkladu málo pamatuju. Obdivuju spíš hradby a jejích zvláštnosti. Spojím si jej většinou s událostí toho dne. Co jsme začali chodit na výšlapy s naší partou, hodněkrát už se stalo, že právě na hradě jsme slavili narozeniny jednoho z nás. Tento hrad byl jiný, právě v jiném stylu, ale moc pěkný.

Zdravá rychlovečeře a příjemný večer

Zpátky máme odvoz od souseda autem až přímo před vchod. Jsme tu za 35 minut. Paráda. V pohodě uvařím rychlovečeři – cizrna ala kuře na paprice a kukuřičné těstoviny. Umyjeme nádobí, pověsíme prádlo, no, Pavel se má, tři baby mu tady už týden hospodaří.
Večer sedáme k zvláštním, jednoporcově baleným už namíchaným drinkům , které stačí nalít do skleničky s ledem. Výběr veliký a nálada stoupá. Dokonce se nám povedl vypukat popcorn od Country Life, na pánvičce s trochu ghí a soli. Doporučuji. Večer ale ukončíme dříve, abychom ráno vstali. Čeká nás náročný den v Londýně.

Paprsky do zásoby

Sluníčko je tu vzácné. Ne nadarmo je většina Britů bílých jak sýr. Pokud nepracují venku nebo na své zahrádce, nemají šanci při svém pracovním vytížení se opálit ani při cestě z práce. Přitom sluneční paprsky nám dělají lepší pocit tam uvnitř a ten se pak odráží navenek. Nabraly jsme si dnes do zásoby. Alespoň doufám.