I sestřička v nemocnici si všimla, že jím zdravě

Chvála jaru🍀

Heli, to je právě ono, teď se dostáváme k podstatě – starým, hlubokým emočním zraněním, která vznikla v době od našeho početí do prvních třech let. Extrémně citlivé období, kdy se formují naše vzorce myšlení, chování, reakce na stres a strach…. Táta chtěl syna, ty se podvědomě honíš a snažíš splnit něčí očekávání….to je vyčerpávající a nikdy to nebude “hotové”, protože tuhle ránu nejde jen tak ucpat. Takovéhle věci je potřeba přijmout, odpustit sobě i rodičům, že to tak bylo, že dělali, co uměli a víc nechtít, uznat své vnitřní dítě, že má nárok se takto cítit a dát mu šanci dozrát a cítit se vyspěle, samostatně a nezávisle i s touhle zátěží z minula. No je to proces vlastně na celý život, ale vyplatí se s ním začít, žije se pak podstatně lépe. Osobní zkušenost – celá rodina chtěla syna, nositele příjmení, sázelo se na mě jako na jednu z posledních možností a skoro se to povedlo, jak jsem psala předtím – “nebude holka,nebudou děti, nedožije se..” Bylo toho víc, je to námět spíš na román, ale takové podobné věci si neseme všechny, protože prostě nebyly informace, nebyly možnosti, nebyla terapie na tyhle potíže. Dnes žijeme v době, kdy už víme a můžeme leccos změnit – pracovat na sebepřijetí, chodit na terapie a protižkové semináře, odžít si staré bolesti, propustit je z těla….a postupně najednou přijde lehkost a radost do života ❤
Do Klubu se můžeš přidat kdykoli, za zvýhdněnou cenu pouze do konce očisty, tedy do konce května.
Těším se na zprávy od tebe ❤

vyborna polevka, prvni polevka s repou, prijemna zmena diky za inspiraci :)