Poprvé na běžkách
Napadl sníh a já se vydala se starším synem na běžky. Pro mého syna to byla premiéra a tak jsem byla zvědavá, jak to zvládne. Sněhu bylo spoustu a stále padal další. Syn se snažil, i když mu to moc nešlo a stále padal. Byl ale velmi statečný, nestěžoval si, vždy znovu vstal a šel. To vstávání muselo být pro něj vysilující úplně stejně, jako pro mě to stálé čekání na něj. Po čase, kdy už jsme za sebou měli asi 10 km, si začal stěžovat na hlad. Samozřejmě jsme měli s sebou svačinu, ale protože jsme byli už celkem blízko hospody, kterou jsem znala, přesvědčila jsem ho, ať vydrží. A jako motivaci jsem mu slíbila, že si k obědu může dát co chce.
Během chvíle došlo všechno jídlo
Jaké bylo naše překvapení, když jsme se přiblížili k hospodě a fronta k samoobslužnému pultu, se táhla až ven. Bylo vidět, že většina lidí měla stejný nápad jako my, akorát přijeli evidentně dřív. Co dělat, postavili jsme se do fronty a trpělivě se pomalu posouvali ke kuchaři, který vydával pokrmy. V nabídce bylo asi osm druhů jídel, tak jsem byla v klidu, že něco vybereme i pro nás. Než jsme se ale dostali na řadu, došlo téměř všechno. Měla jsem zálusk na zeleninové rizoto, kterého jediného měli dost. Kuchař prohlásil, že už nic k jídlu nemá a vyřešil to tím, že odešel do mrazáku. Přinesl dvě obří krabice hranolek a smaženého sýra a už se psal na tabuli nový pokrm.
Poptala jsem se ještě na rizoto, kterého byl plný hrnec, ale bylo mi řečeno, že už bohužel nemá sýr, tak mi ho nemůže dát. Ujistila jsem ho, že sýr mi rozhodně nebude chybět a byla šťastná, že jídlo, na které jsem měla chuť a o které nebyl zájem, ještě mají. Kuchař se několikrát ujišťoval, zda mi opravdu nevadí, že nemám sýr a jako satisfakci jsem dostala několik okurek navíc.
Smažák s hranolky
Překvapilo mě, jak se ve frontě výrazně zvedla nálada, když se začala chystat fritéza na smažení hranolek a sýra. Dokonce někteří lidé, kteří měli ještě vařené, domácí jídlo, byli zklamaní, že hranolky se smažákem nebyly v tu dobu v nabídce. Přiznám se, že tomu úplně nerozumím. Nechtěla bych jíst jídlo, které někdo někdy dřív napůl uvařil a pak hluboce zmrazil a následně usmažil v přepáleném tuku. Navíc tito lidé byli na běžkách a vypadali spíše na sportovce, kteří dbají na zdravý životní styl. Čekala bych, že jejich přání bude přeci jen vyšší než smažák s hranolkami. Přitom dobrého, domácího rizota tam bylo pořád ještě dost.
Nám se rizotem v břiše šlapalo na běžkách skvěle a ani nám nevadilo, že k autu jsme dojížděli až za tmy. Přeci jen ujet víc jak 16 km s 8-letým začátečníkem zabere nějaký čas.
Spokojíme se s málem
Často se divíme, proč kvalita jídel v českých restauracích je většinou mizerná. Proč se používají chemické náhražky, vývary z kostky a další divná dochucovadla. Jenže je to o nás, o spotřebitelích. Je to o tom, co chceme a za co jsme ochotni zaplatit. V Itálii je například zakázáno nabízet v menu mražené jídlo, pokud není zřetelně označené, že pochází z mrazáku. Dokonce už tam padl rozsudek a trest za to, že inspekce našla v restauraci plné mrazáky zmraženého jídla. Restaurace v menu jaksi zapomněla zmínit, odkud jídlo pochází.
A jak to máte s mraženým jídlem a vůbec s jídlem na cestách vy? Co jste ještě ochotní zkousnout a co už je i na vás moc?
Zdroj fotky sýra: receptyonline.cz
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Taky bych si radši dala rizoto. Smažák nejím už od těhotenství a to už je bezmála skoro 30 let ( zvedal se mi žaludek, jen jsem šla kolem 😀 ) Hranolky bych si možná dala, ale za chvilku bych měla po nich stejně hlad, takže rizoto by vyhrálo 🙂
Tak musím říct, že tomu já zas moc dobře rozumím. Taky bych si tam dala ty hranolky z fritézy, jak jsou čerstvě udělané, je to lahůdka. Lidi si zeleninové rizoto třeba uvaří doma a ví, co do toho dali a mají to po své chuti, kdežto ty hranolky, takové ty z ulice, ty asi jen tak ne a ono je to fakt dobré. Myslím, že pokud se to jí jen občasně po vícekilometrovém běhu na běžkách, tak to nemůže přece zas tak uškodit a mnohým to blaho převýší tu újmu. Prostě je to taková vyjímečná lahůdka, co se setřepe. Osobně jsem nikdy nejedla moc často hranolky, a už vůbec ne smažený sýr, i když vím, že je velmi oblíbený, nějak mě to nikdy nelákalo, jen občasně, vyjímečně, a pak jsem si to užila. Zdravotně mi to nic nedělá a myslím, že tělo to jednou za čas zvládne a duše rozkvete. To je má filozofie, ale každý jak mu to vyhovuje. Co se týče iluzí o sportovcích, jak jedí, ty tedy taky dávno nemám a navíc vím, že zeleninové rizoto je pro většinu lidí jedno z nejméně přitažlivých jídel. Já bych si ho dala v restauraci jen kdyby byla nouze, vím, že i to se často vaří ze zmražené zeleniny s gumovou mrkví a nestojí za to.
Zklamání z mraženého jídla chápu. Už je to asi sto let, ale dodnes si pamatuju, jak jsme kdesi na výletě obědvali a dali si tenkrát každý jiné jídlo,a všichni jsme to měli z mrazáku do fritézy, a pěkně hnusné. Taky souhlas, že by to mělo být jasně označené. Asi je opravdu nejlepší jistota si vzít s sebou svoje. My jsme poslední roky hodně omezili restaurace i proto, že si doma vaříme výborně a pak se nám zdálo (???), že se všude strašně pohoršili, o ceně ani nemluvím.
Jinak hranolky si doma děláme třeba celerové, v troubě, ty jsou jednoduché a taky výborné.