No zřejmě ne, protože první Karolínčina otázka byla, zda si může dát nějaké perníčky, jak ona říká všemu vánočnímu cukroví. “Už jste je všechny s Markétkou snědly,” říkám, “ale mám uvařenou polévku, dáš si?”
Jenže to už se Markétka hrnula ven ze dveří, že prý hezky svítí sluníčko a jde si hrát se sousedkou. Nabídla jsem: “Holky, je snídaně, pojďte se nejdřív najíst, ať nemáte hlad.” A Markétka na to: “Jasně mami, nejdřív se trochu proběhneme, a pak přijdeme na polívku.” A už se všechny tři hrnuly ven. Tak fajn, pomyslela jsem si, a nechala je běhat venku. Podotýkám, že bylo po deváté, když vyběhly.
Koukám pak z okna, kdeže jsou a vidím, že vzaly vozík a jdou na dříví. No fajn, bude na topení. Přihřála jsem polévku. Vrátily se vymrzlé, protože venku sice svítilo, ale zároveň bylo těsně nad nulou. Napily se čaje a šly si hrát do pokojíčku. Na snídani jsem je neutáhla. Neměly čas.
V půl jedné už mě samotnou dohnal hlad a pustila jsem se do vaření oběda. V jednu holky dorazily, že prý si jdou dát tu snídani :-)
Tak jsem se opět utvrdila v tom, že to na mě s těmi svačinami jenom hrají a že není problém, aby si dali v šest večer večeři a pak druhý den v jednu oběd. Jestli dobře počítám, tak je to 18 hodin bez jídla. Když je venku hezky a je co dělat, jíst nepotřebují :-)
A zřejmě není nutné dodávat, že jim oběd moc chutnal a hezky jedly všechny tři. Když je dobře vytráveno….
Chybí ti parťák na zdravé vaření? Tady jsme!
25. dubna otevíráme živé vaření ve Dobrouči. Ochutnej, přivoň si, potkej se lidmi a zeptej se lektora na cokoliv! Jen 12 míst, tak pospěš. Zjistit více
Komentáře
Už dýl nad tím dumám. Po JJ jídle, i když si pochutnám a teoreticky se najím do sytosti, mám velikánskou chuť na sladké. A nejlépe tak na “nezdravé”. Za hodinku už jsem schopná skoro šílet a pro cukr skoro někdy vraždit.;-) A asi tak 2 nebo 2,5 hodiny po jídle myslím na další a mám pocit, že mám hlad. Jím jinak (docela vzorně až na oblíbené kafé latté s kamarádkama) 3-tím rokem, ale klasických cukrovinek jsem se po mnoha pokusech na víc než týden nedokázala vzdát. Proč to? Ani naše sladkosti, ani vývar ze sladkých zelenin, ani víc pít mi zatím nepomohlo. Kde může být zakopaný pes?
Když jsem skokem přešla na stravu podle jíme jinak, byla jsem překvapená, že mi většinou stačilo jíst jen 3 krát denně a vůbec jsem mezitím neměla hlad. Bohužel jsem začala hubnout a dost jsem se toho lekla, protože naposled, když jsem zhubla na tuto váhu, začla jsem mít velké zdravotní komplikace.
Jsem 2,5 měsíce na Jj a pořád hubnu, i když se snažím jíst co největší porce a aspoň 5 krát denně nejmíň, váha jde stále dolů. Po pravdě, mám z toho strach. Vždycky jsem lehce tloustla a bojovala s přírůstky váhy, ale nikdy bych neřekla, že budu mít opačný problém.
Máte s tím někdo zkušenosti?