Byl to vážně masakr (Michal, 34 let)

Jedl jsem všechno

Od dětství jsem jedl úplně všechno. A nikdy jsem v tom neshledával žádný problém. A proč taky, všichni kolem mě takhle jedli.

Nějakou dobu po tom, co jsme se se Šárinkou seznámili a začali spolu bydlet, jsme spolu byli nakupovat nějaké „zásoby“ domů. Při její žádosti o koupi několika müsli tyčinek jsem stál bezradně před regálem a nechápal, co že to mám do toho košíku dát. :-) Tehdy by mě ani nenapadlo, že jednou budu jíst vločkové kaše, kroupové rizoto nebo polentový knedlík.

Začátky byly hrozné

Nebudu tady něco nalhávat – začátky byly hrozné. Snažil jsem se Šárinku podporovat, nejprve s BIO výrobky a posléze i s jídelníčkem založeným na úplně jiné stravě než jsme byli zvyklí. Ale ty první pokusy, to byl vážně masakr. Sice to nechutnalo nijak valně, ale zato to vypadalo opravdu … hrozně :-)

Hledali jsme kompromis

Šárinka tomu věnovala spoustu času, na můj vkus až příliš, byla často unavená a všichni jsme měli pocit, že je pořád v kuchyni. Hledali jsme nějaký „kompromis“ a myslím, že právě v té době se nějak dostala k Jíme Jinak.

Myslím si, že jsme za jedno v tom, že nám to dost pomohlo. Uvědomili jsme si, že nemusíme jíst striktně makrobioticky (na což bych já ani tak pevnou vůli neměl), ale že bychom se měli zaměřit na to, co jíme a co bychom naopak jíst neměli nebo nemuseli.

Zapojil jsem se po svém

V tu dobu to pro mě teprve začalo být zajímavé, protože od dětství rád vařím a peču a tak přišla má chvíle :-)

Svým způsobem jsme si to se Šárinkou doma rozdělili. Ona vaří jako správná hospodyňka, takže téměř všechno a pořád, a já, jako chlap v kuchyni, když se mi chce a po svém :-) Takže se snažím zkoušet různé zdravé placičky, lívance, palačinky a peču převážně zdravé dezerty (koláče, bábovky, sušenky, cukroví – sladoví :-))

Vařím jako Jamie Oliver

A co bylo pro mě úplně nejdůležitější – začal jsem znovu v kuchyni experimentovat. Má oblíbená jídla jsem začal obměňovat tak, aby si zachovala co možná nejvíce chuti a podoby, ale ze správných surovin, takže se mnou bude jíst celá rodina. Možná se budete divit, ale i recepty Jamieho Olivera jdou udělat ze surovin jako je tempeh, tofu,… a ani zarputilý masožravec a odpůrce zdravé stravy to nepozná.

Neříkám, že doma čas od času neudělám „babiččiny“ palačinky, neupeču linecký koláč nebo si na Vánoce nenapeču „nezdravé“ cukroví, které nadevše zbožňuji. Ale o tom to právě je.

Je to moje rozhodnutí

To, že budu s rodinou jíst lépe, alespoň příležitostně, je moje rozhodnutí. Nikomu se nezodpovídám víc, než sobě. A tak, když mám na něco chuť, tak si to prostě dám. Nejím zrovna vzorově, jak už jsem napsal, ale dřív jsme holdovali jogurtům, uzeninám, sýrů, knedlíkům, sušenkám,…

A dnes – i když jsem v naší čtveřici ten, který to dodržuje nejméně – servírujeme na Štědrý večer bramborový salát bez brambor se smaženým tofu a když nás honí mlsná, máme napečeno několik druhů zdravého cukroví.

A nejlepší na tom je, že to nejím z donucení, ale že mi to – ve většině případů :-) –  opravdu chutná.