Makrobiotický cestopis

Evi, moc děkuji za Vás s Romanem. Jste skvělí nejen komunitou JJ, ale i svou lidskostí, laskavostí, ochotou být tu pro druhé… S neskutečným obdivem jsem si přečetla Váš příběh s lidmi bez domova. Já sama jsem se s nimi setkala krátce po revoluci, když jsem studovala v Olomouci. Tehdy jsem jim ještě neuměla pomocí jinak, než občas dát ze svých studentských úspor pár korun, nebo se naivně rozdělit se svou svačinou na celý den ( často skončila v koši, když jsem zašla za roh:-( Po státnicích jsem šla ještě studovat dál. Tentokrát do Bratislavy. Tam bylo lidí bez domova nepočítaně. Jednou jsem našla na nástěnce fakulty lístek, že sestry Matky Terezy hledají dobrovolníky pro práci s lidmi bez domova. Jela jsem se tam podívat a už jsem tam zůstala jako pravidelná pomoc téměř 5 let. Pomáhala jsem vařit o víkendech obědy, stříhala jsem jim vlasy, pomáhala vybírat oblečení z charitního šatníku, doprovázela některé v týdnu na pohovory na práci…bylo toho moc, co se dalo udělat. Byla nás tam brzy skupinka více dobrovolníků. Byl to pro mě správně využitý čas a smysluplná pomoc. Jen mé spolužačky se mnou nechtěly jezdit do města, protože mě tam poznávali bezdomovci a nadšeně se hlásili🙂. Díky Evi za Vaše dobré srdce.

Děkuji za tip! Ráda vyzkouším. A měla bych, prosím, ještě jednu otázku. Tyká se zeleniny. Dcerka občas sní například půl porce (polévka,zelenina s obilninou), a zbytek pak během hodiny. Po půl hod už ale zelenina začíná oxidovat. Tak již nedávat,..či pomůže jídlo v mističce udržet teplé např. ve vodní lázni? Předem děkuji.

Je to přesně tak, Jani, I tyhle příběhy jsme tam vyslechli. Zdravotní problémy dostaly do téhle situace nejednoho z nich. Diky ❤️🙏

Ahoj Luci, kotník se lepší. Je pravda, že se léčím sama-namažu, obvážu. A musím s ním normálně fungovat. Jsem ve všem pomalá, ale ten úraz mi dal jasně najevo, že je čas zpomalit. A děkuji za zájem😊