Pondělní očistný rýžový den

Po víkendu na Moravě bylo potřeba v těle trochu uklidit

Jak jsem si po víkendu na Moravě slíbila, tak jsem v pondělí udělala. Sluníčko mě probudilo v 6:30, tak jsem vyskočila a vzala to z gruntu. Manžel i dcerka spali, takže mě nikdo nerušil. Do papiňáku jsem dala vařit rýži podle čínského způsobu (viz čínská rýžová kaše). Standardně se totiž vaří 4 hodiny, ale v papiňáku je dostatečně rozvařená i ta naturální už za 2 hodiny.

Pět Tibeťanů vystřídaly Pozdravy slunce

Pak hurá na rozcvičku. Oprášila jsem PětTibeťanů a zacvičila si celou sestavu. Následovalo několik pozdravů slunce z jógy a kdyby mě DVD poslechlo, tak i orgánová sestava podle Vlaďky Strnadelové. Ale technika se se mnou nekamarádila, takže jsem docvičila a pokračovala v očistě vodou.

Zásaditá koupel plná zpěvu

Když jsem si napouštěla vanu se zásaditou minerální solí, abych si udělala „odkyselovací koupel“,  vzbudila se dcerka a chtěla ke mně do vany. Tak jsem ji alespoň zaměstnala drbáním mých zad kartáčem. Když už se totiž koupete v zásadité vodě, chce to co chvíli drbat pokožku, aby se tělo pěkně vyčistilo, kyselost šla ven a minerály dovnitř. Bylo mi po tom hezkém startu tak dobře, že jsem si začala ve vaně zpívat. Markétka samozřejmě nechtěla píseň od Garshwina tolerovat. Musela jsem tedy nasadit Holku modrookou, Skákal pes přes oves a podobné hity. I tak to ale bylo príma a hezky jsme se po ránu rozdýchaly. Nakonec se mi podařilo si s ní dokonce zapět dvojhlasné ooooom, které jsme trénovaly celý pobyt na Morávce. Byl to totiž jediný způsob, jak jí a Helčina synka odvést od ultrazvukového pištění, které si naše děti tolik oblíbily a nejraději ho předváděly u jídla při společném stolování.

Jde se vařit

Takto dobře naladěná, rozhýbaná, vykoupaná a vyzpívaná  jsem dcerce a manželovi připravila snídani (zeleninová polévka a kukuřičná kaše s dušenou zeleninou) a sama se s chutí vrhla na rýžovou „kejdu“. K obědu jsem Markétce uvařila zeleninovou polévku s troškou rýže, červenou čočku a polentu se zeleninou. Samozřejmě nechyběl kus kvašené a kus syrové zeleniny, i pražená semínka tam měla. S radostí jsem koukala, jak to do sebe cpe a sama jsem si dala druhou porci rýžové kaše. Když šla Markétka po obědě spát, vrhla jsem se na vaření a nachystala věci na úterní malý kurzík pro pokročilé. Měla přijít děvčata, co už základy znají, něco trošku vaří, a chtějí ochutnat další věci. Připravila jsem proto kukuřičnou polentu do srnčího hřbetu, abychom ji mohly s Helčou druhý den ogrilovat, namočila fazolky mungo a uvařila meruňkový pudink. Samozřejmě bez cukru a bez mléka (viz recept na meruňkový pudink).  Zvláštní je, že kdykoli se postím, tak s chutí vařím. Jako bych se tím i najedla a vůbec mi nevadí koukat, jak to pak druzí jedí. Jenom se vždycky bojím, aby jim to chutnalo, protože sama ani neochutnávám.

S rýží až do večera

Přes všechna ta lákadla a pokušení, co mi za ten den prošla rukama, jsem si nedala nic než rýži a zase rýži. K večeři jsem udělala rodině zeleninové rizoto s čočkovou omáčkou (protože té čočky jsem na oběd navařila nějak mnoho) a sobě jsem přihřála další porci rýžové kaše.

Sova nesova, jdu spát

Aby to bylo úplně dokonalé, šla jsem spát v deset večer. To není jen tak, že to píšu. My jsme totiž s Helčou obě hrozné sovy, jedna větší než druhá. Takže jít spát v deset, to je pro nás  kus sebezapření.

Druhý den

Spala jsem jak zabitá a ráno v šest jsem se sama probudila. Bylo mi dobře na těle i na duchu a nebýt v úterý kurzík pro holky, dala bych si klidně ještě jeden rýžový den. Ale bylo mi lito s nimi neochutnat ten pudink, co jsem pro ně v pondělí navařila :-)