Vcházím jako muž, vycházím jako dáma

První jarní osvěžení

Krátce po rozloučení se zimou a koupáním v ledu se odhodlávám k prvnímu jarnímu osvěžení. Nasedám na kolo, na zádech malý batůžek s plavkami, ručníkem a mikinou navíc. Cesta mi nezabere ani půlhodinku. Dobře mě to zahřeje a připraví na vodu. Jsem docela rád, že už tu led není. Je to jednodušší. Lámat zkřehlýma rukama led na hladině není úplně příjemné. Ostré hrany ledu jsou na zmrzlé pokožce silně cítit. Řežou do rukou i do stehen. U vody je spousta lidí. Aby ne, když je tak hezky. Sluníčko svítí, ptáci mají jarní koncert a to přímo zve vyrazit do přírody. Sedí tu tři rybáři, támhle přijela nějaká holka na kole, máčí si nohy ve vodě. Naproti vidím kolegu otužilce, který už se zahřívá na břehu. Červený je jak rak. O kus dál si prožívá svůj románek zamilovaný pár. Myslím, že ani nepostřehli, že jsem těsně kolem nich právě prošel. Snad se tu ještě někde vejdu. Na mém oblíbeném místě však nikdo není. Dneska to bez plavek rozhodně pokoušet nebudu. Ještě bych mohl někoho pohoršit. Kolo mi skvěle poslouží i jako věšák. Už jsme sehraní. Rozvěsím věci i po větvích stromu, o které je opřené. Oblékání je pak mnohem jednodušší.

Minuty plné euforie

Připraven v plavkách stojím na břehu. Dívám se na vodu a s pokorou jí žádám, aby mi laskavě dovolila s ní na pár minut splynout. Jakmile vycítím, že jsme oba připraveni, klidným krokem a s vírou v srdci vstupuji do studeného jezera. Voda nic neztratila ze své síly. Ponořím se pod hladinu a dopřávám si své tři minutky naprosté blaženosti. Z hlavy jsou v tu ránu vymeteny všechny myšlenky. Zůstaly jen ty o vodě, chladu a přírodě kolem mě. Ten kratičký čas mi přivodí tolik potěšení. Tohle jarní koupání je vážně plné euforie. Můj čas se ale naplnil a tak vystupuji na břeh. Sluší se poděkovat. Děkuji za tvou přívětivost. Setřesu ze sebe kapky vody a chvíli jen tak stojím, užívám si sluníčka a koukám na tu scenérii kolem sebe. Vím, že času nazbyt není. Musím se osušit, obléknout a proběhnout, protože jinak se začnu třást zimou.

Dáma na břehu

Sundám si mokré plavky, osuším se a ještě se kochám nahý na sluníčku. V tom zaslechnu nějaké zvuky z lesa. Zní to, jako by běžel kůň. Kůň? Tady? Skutečně jsem zahlédl, jak po pěšince běží kůň a na svém hřbetu nese mladou ženu. Na nic nečekám a chopím se obléci si spodky. Jak mám ještě zkřehlé prsty, oblékání se mi nedaří moc rychle. Mladá žena projela asi metr ode mě. S těma spodkama jsem to asi úplně nestihnul 😁. Že by to byl důvod, proč tak rychle upalovala pryč?
Jeden zkušený otužilecký matador radil na FB jedné začátečnici:,,Dášo, do vody musíš vstupovat jako dáma. No a vystoupit musíš rovněž jako dáma“. Dělám to podobně. Vstupuji do vody jako muž a vystupuji jako dáma. Muži mi jistě rozumí 😁. Co tu mladou ženu mohlo tak poplašit?

Setkání 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi potkat a pobavit! Potvrď do neděle 20.9., prosím.

Co tam bude?

Pokud se vám povídání líbilo, budu se těšit s vámi u příští epizody. Společně prolomíme jedno Tabu.

Přeji vám hodně lásky a přívětivou náruč jarního otužování. 

Chladu ZDAR!!! a slunce na talíři 

Martin Rychlý