Všímavost aneb dopřeju si teplé obědy!

Rozvod, covid, stěhování a jiné peripetie

Je mi 45, už 15 let se živím jako lektorka jógy. Mám tedy dost smysluplného pohybu a poměrně slušné znalosti o zdravém životním stylu od jídla přes tělo až po relaxační nebo dechové techniky.
Před pár lety jsem se ale rozvedla. Předcházelo několik bolavých let šíleného váhání, pak covid, rozvod, stěhování, vztahové peripetie, které by i Bridget Jones záviděla (kdyby někdo chtěl sepsat nebo zfilmovat, budete unešeni :o)), realizace pidi domečku a vše kolem něj a já z toho všeho i přes vlídné cvičení a meditace téměř zkolabovala.

Sdílení jako motivace

A pak mi přichází do cesty roční škola Ajurvédy a zároveň zájem Jímejinak.cz o rozšíření spolupráce nad rámec cvičících videí k jejich programům. A tak tu jsem pro vás, s otevřeným srdcem i myslí a budu s vámi sdílet své poznatky a aha momenty a překroky i úspěchy a reporty o tom, co mi funguje a co ne. A třeba vás to bude motivovat, abyste i vy o sebe pečovali, i když času a třeba i energie a nebo financí není nadbytek.

Jak jsem to měla s jídlem

Vaření mě fakt nebaví, nějak mě vyčerpal kolotoč přípravy miliardy jídel pro děti, když byly malé – snídaně, svačiny, obědy, svačiny, večeře, celý rok, pořád. Bydlím v pidi domečku na konci malé vesnice naprosto mimo jakékoli restaurace. V čase mimo své lekce jógy a jejich přípravu a administrativu se upřímně radši proběhnu se psem, projedu na svém koni a nebo si dám meditaci.  A pak v poledne, hladová jak vlk, sáhnu po chlebu (kupuju si žitný kvasový) s máslem. A světe div se, nedává mi to moc energie, vrásky se prohlubují a já cítím potřebu svému tělu a své duši dopřát lepší péči, aby to se mnou ještě chvilku vydržely.

První AHA moment ohledně stravy a první předsevzetí

V poledne je náš trávicí oheň, naše schopnost vzít si z jídla to nejdůležitější, na nejvyšší úrovni. A pokud dodám tělu k obědu jen chleba s máslem, vezme si pramálo živin. Takže pokud někdy pořádné jídlo, pak rozhodně oběd! Vždycky je lepší jít po reálných krůčcích, než si naplánovat tisíce změn a pak zbaběle couvnout, protože prostě nemáme šanci je zrealizovat. A já začínám předsevzetím vařit si teplé obědy. 

Jak to mám teď aktuálně?

Ano, trošku musím plánovat.  Mít alespoň nějaké zásoby. Ale zjišťuji, že zatím bohatě stačí základní zelenina a nějaké “obilí”. Uvařím rýži a nebo jáhly, pohanku, rýžové nudle. A k tomu na cibulce udělám zeleninu – mrkev, petržel, pórek, cokoli .. přihodím luštěniny. Vznikne buď zeleninový krém (stačí rozmixovat a přidat smetanu – zatím dávám jakoukoli a nebo třeba mandlové/kokosové mléko) a nebo rizoto apod. Přihodím lžičku pickles (kupuji online) a teď na jaře jakékoli zelené lupení, které najdu při venčení psa v lese – kozlík, lístky pampelišky apod. A je to skvělá teplá dobrota a v mém břiše je úplně jinačí pocit a energie vydrží mnohem déle! A když se občas dostanu do města, zajdu si na jakýkoli teplý oběd, který mi udělá dobře.

Resumé

Prostě jsem si všimla, že studené obědy jsou něco, co mi dělá největší paseku v životě, v mé energii a rozhodla jsem se to změnit. A budu si všímat dál .. 

A jak to máte s obědy vy?

Co vnímáte, že vám nedělá dobře? Co by šlo relativně snadno změnit? A dokážete si vůbec všímat? Podělte se o svoje zkušenosti, ať vím, že v tom nejsem sama. ;-)