Další kurz v Brně – a zase jsme odjížděly s pocitem, že to stálo za to ❤️

Přijela jsem vařit. Odjížděla jsem s mnohem víc.

Máme za sebou další kurz v Brně.
A já si vždycky říkám: Co budu o každém kurzu psát? Vždyť to bude pořád stejné… A kdo to vlastně bude číst?
Přečte si to někdo, kdo na kurzu byl a bude zvědavý, jak jsem celé odpoledne popsala a jestli si náhodou něco nevymýšlím? 😁
Nebo to čte někdo, kdo se na kurz teprve chystá a říká si:
„Tak se radši podívám, jak to ty holky dělají. Jestli to náhodou nejsou vyhozené peníze…“
Netušila jsem, jestli moje psaní má vůbec nějaký dosah. Ale vždycky jsem se snažila psát přesně tak, jak jsem kurz prožila já. Pravdivě, podle svého vnímání a bez přikrášlování.
Protože ano – naše kurzy jsou pro nás náročné. Ale zároveň nám neskutečně moc dávají.
A tenhle brněnský kurz mi dal možná ještě o něco víc než obvykle.

Pár dní před ním mi tragicky zemřela moje pětiletá kočička, kterou jsem bezmezně milovala. Do toho jsem se ještě léčila z boreliózy a nebyla jsem úplně ve své kondici. Ale řekla jsem si, že do kurzu dám všechno, co mám.
A tehdy jsem ještě netušila, jakou další bolest za pár dní zažiju…
Ale dost o mně. 😊 Tohle je článek o vás a o kurzu.

Jen jsem chtěla říct, že naše společná osobní setkání, vaření, povídání, vaše otázky a zpětná vazba nám nejen potvrzují, že naše práce má smysl. Ono nám to někdy pomáhá zvládat i naše vlastní smutky.

My dvě Hujerky aneb čím vám zase udělat radost 😁

Já i Péťa jsme totiž takové Hujerky.
Rády děláme radost. A ještě raději přemýšlíme, čím vám udělat radost příště.
Takže jsem se rozhodla smutek zahnat prací.
Připravila jsem odvar z jablek jako základ na welcome drink, potom dezert do pohárku s čokoládovou pěnou a vrstvou ovocného rozvaru. Upekla jsem také mini dortíčky s batátovým krémem.
A samozřejmě nemohly chybět moje obvyklé chlebové placky. Ty už mají na kurzech skoro vlastní fanouškovskou základnu. 😁 Vždycky překvapí svou chutí a většina z vás se do nich zamiluje hned na první kousnutí.
Všechno jsem zabalila, naskládala a čekala už jen na Péťu, až mě vyzvedne před domem.
A světe div se – cesta tentokrát proběhla bez problémů a dokonce jsme na nic nezapomněly!
Takže myslím, že časem to dotáhneme k úplné dokonalosti. 😂

Tentokrát to bylo trochu jiné

Na tomto kurzu se objevilo několik maličkostí, které ho odlišovaly od těch předchozích.
Třeba tři muži.
Ano, čtete správně.
Do našeho tradičního ženského kruhu se vlomil mužský element. A rovnou třikrát. 😁
Pro nás to byla hlavně výzva, abychom vás všechny automaticky neoslovovaly „děvčata“ a abychom si nemohly stěžovat, jak to „ti chlapi mají jednoduché“. 😂

Další novinkou byly zástěry. Měli jsme je tentokrát pro všechny připravené k zapůjčení. A musím říct, že vám to v nich opravdu moc slušelo.
A pak přišlo představování.
A s ním několik šoků.

Třeba z jaké dálky za námi jezdíte.
Z polského Těšína. Z Jihlavy. A pak Maruška od Ústí – a teď pozor – Ústí, které je asi 80 kilometrů od Prahy, kde kurzy také pořádáme.
Jenže Maruška jela přes celou republiku právě za námi.
Kvůli kurzu, který dělám já s Péťou.
To mě opravdu dostalo.
A zároveň dojalo.
Protože si člověk říká, že snad dělá něco dobře… ale když pak někdo opravdu sedne do auta a jede takovou dálku, protože chce být právě na vašem kurzu, najednou to dostane úplně jiný rozměr.

A pak přišlo ještě jedno překvapení…

Zjistila jsem, že ty moje články skutečně čtete.
A že se vám dokonce líbí!
Tak to mě teda dostalo úplně. 😁

Protože přesně tohle je ten motor, který nás žene dál. Díky tomu máme chuť pořád vymýšlet nové věci, připravovat pro vás další překvapení a být na každý kurz připravené na 100 %.

Chceme vám předat co nejvíc zkušeností, rad a inspirace, ale zároveň chceme, aby vám s námi bylo dobře.
A ono to funguje.
Přicházíte k nám z blízka i z dálky. Jste rozdílní věkem, temperamentem i povoláním.
Ale něco vás spojuje.
Přemýšlíte o tom, co jíte a proč to jíte.
A možná právě proto už máte trochu podobně nastavené i přemýšlení o dalších věcech.

Je to vlastně takový přirozený filtr. A díky němu se nám na kurzech od začátku potkávají lidé, mezi kterými to prostě funguje. Je tam krásná energie, pohoda a taková ta zvláštní bezprostřednost, kterou mám na našich kurzech nejraději.
Milujeme ten moment, kdy přicházíte, usmíváte se, vezmete si welcome drink, který jsme pro vás zase vymyslely trochu jinak…
A zatímco čekáme na ostatní, vy se sami začnete mezi sebou seznamovat a povídat si.
A my jen stojíme opodál a říkáme si:
Jo. Tohle je přesně ono.

A tentokrát s námi byla i Katka

Velkou radost jsem měla také z toho, že se k nám tentokrát přidala naše nová lektorka Katka.
Přijela se podívat, jak to s Péťou vedeme, protože bude mít na starosti naše kurzy v Olomouci.
A evidentně jsme ji neodradily. 😂
Takže už se na vás těší 12. září v Olomouci, kdy bude mít svůj první kurz.
A já ji přijedu podpořit.
Takže tentokrát bude olomoucký kurz i s mojí účastí – a samozřejmě i s mými bonusy, které na kurzy vozím. 😊
Katce ale zároveň moc děkuji za pomoc.
Díky ní jsem se mohla mnohem víc věnovat vám a nemusela jsem neustále pobíhat s nádobím do myčky. A moje ještě trochu unavené tělo, které se pořád vzpamatovávalo z boreliózy, mi za to rozhodně poděkovalo. ❤️

A pak už se vařilo

Celé vaření probíhalo bez jediného zaškobrtnutí.
Péťa je zkušený profesionál a vždycky dokáže poradit, odpovědět na vaše otázky a pomoct, když si s něčím nevíte rady.
A samozřejmě nechyběl smích.
Naše kurzy se bez něj snad ani neumějí obejít. 😁
Tentokrát jste si navíc pochutnali na řepovém cappuccinu.
Je to trochu nezvyklý nápoj, ale podle vašich reakcí a hodnocení může být skvělou alternativou právě pro chvíle, kdy máte chuť na to svoje „kafíčko a povídání s přáteli“, ale nechcete klasickou ani obilnou kávu.
A musím se také pochlubit, že zmizely dortíčky i čokoládová pěna.
Takže předpokládám, že prošly kontrolou. 😁

A pak už byl konec…

Nedokážu sem napsat všechno, co jsme spolu během toho odpoledne zažili.
Ani by se to sem nevešlo.
Ale pamatuji si vás.
Vaše tváře. Vaše reakce. Vaše otázky. Vaše úsměvy.
A troufám si říct, že kdybych vás někde znovu potkala, poznám vás.
A pak se zase stalo to, co se děje po každém našem kurzu.
Zavřely se dveře za posledním z vás.
My jsme ještě stály s plnýma rukama nádobí, podívaly se na sebe s Péťou a řekly:
„To byl skvělý kurz.“
„Všichni byli úžasní.“
„To byla prostě parádní jízda.“
Sbalíme poslední tašky, všechno nataháme do auta a vydáme se na hodinu a půl dlouhou cestu domů.
Usínáme pozdě.
Jsme unavené.
Ale šťastné. ❤️
Protože zase jednou víme, proč to všechno děláme.
A díky vám víme, že to smysl má.

A kdo nás chce vidět naživo a přesvědčit se, že to všechno, co tady píšu, je opravdu pravda, tomu nezbývá nic jiného než se za námi přijít podívat. 😁

Další brněnský kurz je už 22. 9. 2026 – tak přijďte zjistit, jestli si to všechno nevymýšlím! 😉

Živý kurz vaření v Brně 22. 9. 2026