Z výčitek ke svobodě aneb Každý den nemusí být dokonalý (Katka, 47 let)

Už netoužím po dokonalosti

Na webu Jíme jinak se pohybuji už několik let, tuším, že od roku 2019. Za tu dobu jsem ušla velkou cestu. Pamatuji si na tu vystresovanou holku, co za každou cenu chtěla být hubená, protože měla pocit, že jen tak může být šťastná. Byl to velký omyl. Když jsem naskočila do tohohle vlaku, začala jsem si uvědomovat spoustu věcí. Byla to dlouhá cesta, ale každý jeden den byl pro mě školou. Mnohokrát poslechnutá videa, několik kurzů, klub, parta lidí, z toho všeho jsem se učila. Něco mi trvalo déle, něco neumím stále. Ale všechno má svůj čas.

Nicméně už netoužím po dokonalosti. Protože co je dokonalost? Kdo to definoval? Není to pro každou z nás něco jiného?

Každá jsme jiná

Když jsem na sebe přestala tolik tlačit, že musím být hubená, tak se mi ulevilo. Uvědomila jsem si, že myslet si, že štíhlost všechno vyřeší, je hloupost. Porovnávat se s někým? Proč? Copak ta druhá má stejné tělo, dispozice, startovní čáru jako já? Jde jí to lépe a mě teď váha stojí? No a co? Všechno má svůj čas. Nejím stoprocentně a jiné ano? A mám já stejné podmínky jako ostatní? Někdy umí hezky zdobit talíře – i tato dovednost mě minula – hlavně že chutná, tak se jen kochám šikovností jiných.

Dříve mě to velmi stresovalo. Dnes mě to už nechává klidnou – však nejsme stejné, každá máme jiný život, dovednosti, podmínky. Spousta z vás jste tu pro mě inspirací, když si něco vzít chci, tak si vezmu, když vím, že mi to nepůjde, zůstávám u obdivu, a třeba někdy časem, za měsíc, rok…kdo ví? Nemusím všechno zvládnout najednou.

Důležitý je celek, ne jeden zákusek

Dříve pro mě bylo každé „hříšné“ sousto peklem. Sváděla jsem boj se svou hlavou, kdykoliv jsem sešla z cesty, nervy byly na pochodu, výčitky mi nedaly spát. Za každé špatné sousto jsem se bičovala. Dnes nad tím kroutím hlavou. Tuhle se mě kolega v práci zeptal, když zjistil, že jdu s kamarádkou do kavárny, co si tam dám. S klidem jsem mu odpověděla, že kávu a zákusek. Snažím se vždy vybrat zdravější verzi, ale když není, dám si, co mají a vychutnám si to a užiji. Stres mě dávno přešel. Co by mi mohl jeden zákusek za měsíc až dva udělat? Zbortit celou mou snahu? Vůbec ne, je důležité to, jak jím většinu času. Každé dobré, zdravé a vyvážené jídlo se počítá. 

Tohle není soutěž, je to čirá radost!

Nyní jsem zase v Jarní očistě, loni to úplně neklaplo, ale letos to vypadá nadějně. Momentálně se mi po pár dnech tak úžasně pročistily chuťové pohárky, že ujíždím na kroupách. Víte o tom, že jsou neskutečně slaďoučké?Když jsem jedla běžná jídla, tak mi kroupy přišly fádní až nedobré.  Jak málo stačí k tomu, aby se tělo uzdravilo a vše fungovalo, jak má?

Jen pár dní, pomalou nenásilnou formou, nepřepálit začátek. Tělo si samo řekne, sami budete cítit, čeho se je lehké vzdát, co už ve svém životě nepotřebujete, nechcete, co nahradíte čím. Přijde to samo, nenásilně, nebude to boj. Někomu to může trvat chvíli, někomu déle, ale proč se tím trápit?

Za těch několik let, co tu jsem, jsem nebyla vždy vzorná, měla jsem vlny, kdy jsem jedla hodně dobře, ale i vlny kdy, jsem jedla špatně. Považuji za důležité, že se nakonec vždy vrátím, protože vím, co mi dělá dobře.

Až skončí Jarní očista, tak odjíždíme na dovolenou – těším se moc, ochutnám místní speciality a hodlám si to užít. Vím totiž, že až se vrátím, ráda se zase chopím vařečky a budu těšit sebe i svoje tělo dobrotami z Jíme jinak.

Katka