Tak tomuhle velmi fandím. I když dnes už naboso moc chodit nemohu, ale všem okolo to radím. Doma máme malou bosostezku, ale nic drastického. Nejostřejší jsou borové šišky, to ostatní je máček …..
V dětství jsem jinak, než na boso, nechodil. Dokonce i do místní obecné školy. Tehdy to bylo normální. Boty jsme začali nosit až když jsme postoupili do měšťanky v sousedním městečku. Byla to doba, ze které si nepamatuji že by někdo z naší dětské party měl chřipku, ani rýmu a kašel.
Chození na boso jsme naučili naše vnoučata. Nebylo to jednoduché. Když je jejich pražské maminky viděly, jak děti vesele běhají po zahradě i kamenité cestičce, tak šli málem do vrtule. Hned došlo k podrobnému prohlížení chodidel, zda nedošlo k nějaké újmě. Nakonec to požehnaly a udělaly dobře. Ostatně už není nutné chodit po zahradě a okolí, kam že to ta banda zase pohodila ponožky a boty.
Největší problém jsou spadané třešně a na nich si hodující vosy. Tak že pár žihadel také bylo. Naštěstí jsou, v tomto směru, odolné.
Chození na boso moc doporučuji.

Naložila jsem květák spolu s ředkvičkami. Dnes hotovo. Je to naprosto výtečné :). Chutná celé rodině

Moc dobrá a rychlá omáčka, v našem případě s pečeným květákem a rýží 🙂

4 babičky opět zdraví, letos podeváté jsme skončily po cca 60 km na lesním hřbitově v Hradci Králové. Krásné místo, příští rok asi Říp!