Nehoní mě “mlsná” a nějaké kilčo je dole (Iva)

Dobrý den. Váš příběh mě velice silně zasáhl. Dojal. Cítím tam něco společného. Jsem na cestě sebepoznání, léčení mého traumatu z dětství, a když jste psala, že si s rakovinou povídate jako s kamarádkou, tak to se mnou souzní. Pozoruji své bolesti na těle a vždy se snažím naslouchat a přijít na to, co mi chtějí říct. Ne jít s tím k doktorovi. A pak, když jste cítila, jakoby vám někdo zemřel, tak mě to zasáhlo, protože jsem si uvědomila, že se stále bojím postavit na svoje nohy a jakoby moje štěstí zaviselo na ostatních. A že je tam furt něco, co nechci nechat jít. Nedokážu se s tím rozloučit.. Bolí to..

Mnaaaaaaaaaaaaaam ♥️
Příště asi namocim rozmixovaný mák

Mnaaaaaaaaaaaaaam ♥️

Mám to taky tak, namočené přes noc, zalité teplou vodou a lehce přikryté, nechané na lince, jsou pro moje bříško úplná slast. Naopak z vařených jsem nafouklá. Používám velmi občas, ne jako snídani, ale když se nemám kde rozumně naobědvat. S namočenými oříšky, semínky a rozinkami. Je tedy fakt, že ty vařená jsem předtím tuším nenamáčela.
Tento fermentovaný postup mám zase z knihy o józe, tam tedy radí takto fermentovat přímo namletou ovesnou mouku.