Hubnutí do plavek mě nastartovalo

Naďa se od dětství léčila s revmatoidní artritidou a trpěla na bolesti, otoky, záněty a ztuhlost kloubů. Bez léků na bolest se obešla málokdy. Navíc její nadváha tomu také moc nepřispívala.

Do kurzu Hubnutí do plavek se vrhla naplno

Naďa měla štěstí v tom, že když vloni vstoupila do kurzu hubnutí do plavek, podpořila ji její 16-letá dcera a svoje normální jídla si vařila zvlášť. I když začátky vaření pro zkušenou kuchařku Naďu nebyly úplně jednoduché, rychle se do toho dostala a doporučeného jídelníčku se držela skoro 100%. Snídala miso polévky, večeři dojídala vždy do 18:00. V průběhu kurzu se k Nadě přidala nejlepší kamarádka Marcela a „jely v tom“ spolu.

Ač se Naďa moc nehýbala, výsledky byly neuvěřitelné

Moc pohybu s revma Naďa neměla, ale snažila se se chodit alespoň pěšky. Když se na konci kurzu po 14 dnech změřila a zvážila, nevěřila vlastním očím. Za 14 dní měla Naďa o 5,5 kila méně! V pase, přes prsa, pas, břicho a boky ubyly 4 cm. To nejlepší ale bylo, že se cítila skvěle. Klouby bolely méně, neměla oteklé lokty a prsty na rukou. Cítila se klidnější a lépe spala. Začala se jí vypínat pleť na obličeji, zmenšila se, ale zpevnila prsa, přestávaly padat vlasy.

Po kurzu pokračuje dál

Po kurzu Naďa jedla Jinak dál. Využívala recepty z kurzu, ale i z našeho webu a už vymýšlela vlastní recepty. 1x týdně si zavedla půst. Její plán byl ztratit ještě 6-7 kg, jíst na 90% podle Jíme Jinak a hlavně cítit se dobře a nemuset užívat žádná antirevmatika.

A jak to bylo dál?

Po půl roce nám Naďa napsala:

Zdravím všechny „jiné jedlíky“… rozhodla jsem se po delší době napsat o tom, jak pokračuji dál. Po kurzu Hubneme do plavek, který jsem absolvovala s kamarádkou, jsme pokračovaly dál. Teď jedeme podle kurzu Vánoce Jinak a jako, odvážím se říct už zkušené, si to pořád užíváme… Pečlivě čteme všechny články, které nás nikdy nepřestanou zajímat, obohacovat a bavit. Sem tam zhřešíme, ale vždy se těšíme na to „naše“.

Když se podívám zpět a uvědomím si, že to ještě nejsou ani 4 měsíce a já jsem, jak mi řeklo hodně lidí, nový člověk. Je mi báječně, mám energii, zvládám víc věcí, méně věci mě vytáčí, moje revma mě nechává žít, antirevmatika už skoro neberu. Změnila jsem účes a nakoupila nový šatník – no ono to ani jinak nešlo.

Zhubla jsem 11,5 kg… věříte tomu? Kamarádka Marcela 10,5 kg. A jde to opravdu samo. Kdybychom nebyly dvě, skoro bych se bála, že je něco špatně :-). Nikdy nepřestanu být vděčná za to všechno, co jsem díky JJ získala a hlavně čeho jsem se zbavila.

A jak je na tom Naďa dnes?

Poprosila jsem Naďu, aby nám napsala, jak zvládla zimu, jestli si váhu přes zimu udržela a jestli stále jí Jinak :-).

Naďa napsala: Je jaro a já vstupuju do nové fáze JJ … všechno je JINAK. Každou zimu se těším na jaro. Klouby budou bolet méně, bude teplo, svítit sluníčko. Letos jsem se na jaro těšila ještě JINAK. „Nebudu se cítit nepříjemně, až sundám zimní bundu a vytáhnu svoji novou koženku o 2 velikosti menší než před rokem. Letos mě bude bavit nakupovat na léto. Ta zrcadla v obchodech jsou nějaká lepší… jsem spokojena s tím odrazem…

Bolavé klouby? Nevím o čem je řeč, tak proč nemyslet na nakupování, na to až vytáhnu kolo a vyrazím na vyjížďku bez předchozího dopinku antirevmatiky“.

Opravdu je to tak… všechno je jinak. Já jsem jiná. Mám dole celkem 12kg, o 12cm méně v pase a o 11 cm přes břicho. Přes Vánoce byly nějaké ty hříšky, ale když vím, že mám to svoje a mám se kam vrátit, tak mě to netrápí. Vůbec jsem se nebála stoupnout na váhu. Sice jsem přes zimu nedala ani deko dolů, ale váhu si skvěle držím. Teď na jaře se možná číslo na váze posune směrem dolů. Ne možná, určitě.

Ani nepamatuju, kdy naposled jsem si musela vzít antirevmatika. Se svojí kamarádkou Marcelou, kterou už jsme tu zmiňovala, sbíráme další postřehy, vaříme podle zásad JJ, tvoříme si vlastní recepty, zkoušíme nové a nové věci… Už nás nenapadne jen tak něco vložit do úst.

Marcela před tím, než jsme začaly JJ trpěla silnými migrénami, bez několika léků ve dnech migrény, nemohla fungovat. Teď žádné léky nepotřebuje. Nemáme rády, když se nás lidi ptají, jestli jsme ještě na té dietě. Nadechnu se a chci říct: „to není dieta, to je trvalá změna a k lepšímu…

Když někdo říká, že život je krátký na to, aby nejedl maso, a ke snídani si dá jogurt z lednice a do něj nakrájí pomeranč a má pocit, že jí zdravě, tak nemá smysl ztrácet energii… Stačilo se prostě rozhodnout, zkusit to, pár dnů vydržet, zjistit že to vlastně jde samo a je vyhráno…

Díky Naďa