Nákupní seznam při zátěži na lepek

Skvělý recept! Dělala jsem s tofu místo seitanu a s kopečky quinoy. Moc jsem si pochutnala! 😋

Ostatně nejen chutě, ale i vůně a vlastně i předměty někdy vrací do dětství. Pro někoho možná obyčejná hlína, ale pokud v ní byly pěstovány brambory, tak jsem zase zpět ve škole, kdy jsme je povinně chodili sbírat. Tehdy to bylo spojenou s jednou mojí “prvních” láskou, copatou černovláskou. Paradoxem je, že stejnou vůni jsem ucítil třeba, když jsem byl v USA. A přitom to bylo v místech, kde jsem žádné bramborové neviděl.
Pak jsou i věci, které vrací do dětství. Hodně dávno, ještě jako špunt, jsem na jedné cestě našel starý klíč. Měl zvláštní tvar. Trochu rezatý, ale něčím byl podivný. Nikdy jsem podobný neviděl. Chvilku jsem přemýšlel, k čemu asi je a kdo jej mohl vytratit. Nic na něm napsáno nebylo, tak jsem jej strčil do kapsy s tím, že jej doma vyčistím a budu pátrat dál. Klíč jsem doma nakonec strčil do šuflete u starého stolu a tím mé pátrání na dlouho skončilo.
Mnohem později jsem likvidoval starý stůl a náhodou onen klíč objevil. Přitom jsem poslouchal své oblíbené Country rádio. Zrovna, když jsem měl klíč v ruce, tak Michal Tučný zpíval písničku, kde zazněla slova o hledání klíče od dveří do dětství. V tom mě to napadlo. Co když ten klíč je právě od nějakých dveří do dětství? Každý z nás má v sobě uzamčené vzpomínky z mládí. Nějakou tu třináctou komnatu, jak se dnes moderně říká. Klíč jsem vyčistil a bylo jisté, že musí být, přinejmenším, z doby mého dětství. Neboť podobné se patrně dnes již nedělají.
Ten zvláštní klenot jsem strčil do kapsy a sedl si do zahradního křesla, abych si odpočinul. Asi jsem usnul a přitom se mi zdál sen. I když, možná to nebyl sen, ale že jsem opravdu našel dveře do mého dětství. Po jejich odemčení jsem najednou viděl, jak si hraji s kamarádem Jirkou, kolem jezdí starší pán s koňským povozem, všude hejna husí, slepice a občas je prohání nějaký pes …..
No nic, o Vánocích není špatné se zastavit, zavzpomínat. Ostatně nám, starým kmetům, je to prý povoleno …. 🙂