Rozhovor s Alexem Jackem

Krásný článek, děkuju. Mám k němu jeden osobní postřeh: na konci teď už loňského podzimního detoxu mě Eva přenesla v imaginaci ke stolu, u něhož slavím své stodvacáté narozeniny, obklopená…. A tady to začalo. Kým vlastně? V mé nejbližší rodině jím jinak jen já a nejmladší čtyřletý syn. Jsem celkově dlouhodobě zdravější než ostatní, a mně najednou docvaklo, kdo se mnou u toho slavnostního stolu bude, respektive nebude sedět. Tak možná osmdesátiletý ten nejmladší. A padla z toho na mě úzkost jako už mnoho desítek let ne. Odvrácená strana zdravého životního stylu. Nějak si neumím představit, že mi budou vnoučata a praprapra…vnoučata stejně blízcí jako vlastní děti a manžel, vrstevnice kamarádky.
Nerada se ale bojím, takže jsem se rychle hodila do klidu (tohle stejně nemám ve své moci) a jedu dál tady a teď. Ale byl to velmi zajímavý vjem, o který jsem měla chuť se podělit v souvislosti s tématem článku. Bez dalších závěrů, bez vývodů, jen ten milý, milovaný jin jang všeho.

TVL (pardon), už zase. “Žijeme v divokém světě, kde nemáme čas.” A jako kdy jindy máte pocit, že jsme ten čas měli?? Nebo ještě lépe, kdy ho bylo dokonce víc?? Už mám keců tohoto druhu fakt plné zuby. NIKDY v historii lidské jsme se neměli tak dobře, jako se máme teď. Po youtube koluje video jednoho maníka, který mimo jiné říká něco ve smyslu “Žijeme v nejúžasnější době v lidské historii a nikdo není spokojený. Tahle doba připadla na generaci těch nejrozmazlenějších idiotů.” Uff. Jak já s ním v takovýchto chvílích kruci fagot souhlasím.

Studovala jsem mezinárodní vztahy, ve volném čase se s manželem intenzivně věnujeme living history – oživování historie, hlavně 10. – 12. století. Několik týdnů v roce strávíme v kostýmech v historické vesničce ve srubu, bez tekoucí vody, se suchými záchody. A chodí nám tam lidé a tu a tam si nějaký trouba povzdechne: “To byl život.” A já na to odpovídám: “Co jako? Nesvoboda pohybu, vyznání, myšlení? Umírání dětí v kojeneckém věku? Neustálé války po celém světě? Nebo později otroctví, upalování čarodějnic, nemožnost žen studovat, předsudky, nemoci, hladomory, hloupost lidská pramenící z naprosté neznalosti čehokoli?

Prosím, prosím, prosím, šlo by tyhle hloupé věty z duchovních textů konečně vypustit? Jediné, k čemu vedou, je ta pozice chudáčka, oběti šílené doby, kdy se nemůžeme zastavit, abychom slyšely vlastní nitro, protože… protože proč? Absolutně nic nám nestojí v cestě. Ne tady, v České republice, ne teď, v únoru 2025. A už dost dlouhé roky…

A mimochodem, pocity jsou nástroj naší mysli, kterým nás umně manipuluje tam, kde nás chce mít (mrk mrk).

Výborné, jasmínová rýže + beluga+ cuketa + kysané zelí. děkuji

Františku, vygoogli si Marcelu z hor. Její nahrávky by ti měly pomoct najít směr, kudy dál.

Že bych byla za ty dva roky nějak víc sebevědomá…? V tom, co momentálně dělám asi jo 💪🏻. Mateřství, zdravé vaření, díky tomu už tolik neřeším, co si o mně kdo myslí. Jak jsme se sem přestěhovali, “každá babka” mě zkoumala, někdo jen pohledem, někdo se i zeptal… která že to jsem a co si vezu v kočáru, z kterého baráku jsem… já to strašně nesnášela. Ne že bych ty pocity teď úplně odbourala, ale už ty ostatní tolik neřeším. Takže jo, jsem (trochu) sebevědomější 🙂

Vyborne