Balancování na hraně “Smrti” (1. díl)

“Smrt”

Přišla jsi nepozvána
i přesto jsi vítána.
Chvilku můžeme popovídat spolu,
pak vrátím se ke své rodině tam dolu.

Vše začalo v úterý 23. 7. 2024

Po návratu z krátkého výletu v Polsku se cítím nějaký rozhicovaný. Vezmu si teploměr a zjišťuji, že moje teplota je 39,3°C. Ihned si beru paralen. V noci se budím a teplota je opět přes 39°C. Beru si další paralen. Takhle to jde až do čtvrtečního večera, kdy se mi daří dostat teplotu stabilně kolem 37°C. Přidává se i bolest v krku, takže je rozhodnuto. Zítra navštívím praktického lékaře.

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Pátek 26. 7. 2024

Ráno se probouzím, krk je velmi bolestivě opuchlý, přestávají mi fungovat nohy. Nějak se došourám do koupelny, následně se obléknu. Vše trvá nekonečně dlouhé minuty. Na nohách již téměř nejde stát, velmi pomalu se dostanu do kuchyně.
Náhle to přichází, jsem opřený o kuchyňskou linku, řinou se ze mě proudy ledového potu. Začíná mi hučet v uších a točí se se mnou celá kuchyň. Neváhám ani minutu, jen zavolám na ženu, která v té době ještě spí: “Volám si záchranku.” Ženu to samozřejmě vyděsí. Dostanu se na židli a volám na záchrannou linku.
Do 14 minut je na místě celý tým. Ptají se: “Co máte za potíže?” Odpovídám: “Nemohu dýchat a neudržím se na nohách.” “Vždyť máte saturaci 98.” “To sice ano, ale jsem velmi dušný.” Ptají se, jestli to zvládnu. Nezvládnu. Tak jdou pro vozík a těch 59 schodů mě stahují dolu k sanitce.

Jedeme na urgentní příjem interní ambulance. Tam se snaží zjistit co mi je. Dostávám první infuze, dělají mi testy na covid i chřipku, vše je negativní. Lékař mi doporučí hospitalizaci, souhlasím. Na všech místech mě musí překládat, nohy mě neudrží. Nejdříve jsem na lůžkovém oddělení interny. Dostanu 1 litr čaje, protože potřebují, abych se vyčůral. Vše jsem vypil a nečůralo mi to. V té chvíli jsem nevěděl, že mě již selhávají ledviny…

Přichází primář, ihned mě převážejí na JIP. Začíná boj o můj život, v jedné chvíli mi kape snad 6 infuzí. Po pár hodinách se lékařům, daří mě stabilizovat. Následuje rentgen plic a CT celého těla. Naštěstí se nikde nic nenašlo.
Těsně před vyšetřením CT, mě na chodbě stihnou pozdravit dva členové klubu Metujských tygrů. Slávek a Petra, od Petry dostanu dárek, který na mě má dávat pozor, pojmenuju ho Bubo.

K večeru mi pan primář oznámí, že se jedná pravděpodobně o leptospirózu, kterou jsem asi chytil při plavání v řece Metuji. Vysvětlí mi, že je to velmi vážné a že došlo k otravě celého těla s postupným selháváním ledvin a jater. Takže jsem byl na hranci smrti a oni mi dokázali zachránit život.

Přichází moje žena a přináší mi vody na pití, místní čaj v takovém množství, co musím vypít, bych nezvládl.