Nebojte se vařit podle sebe
Dnes chci jednou provždy vyjasnit jednu věc, kterou opakuji už roky: já skoro nic nevážím.
Není to lenost, není to lajdáctví. Je to prostě způsob, jakým jsem vždycky vařila, ten, který jsem se naučila a který skvěle funguje pro drtivou většinu každodenních receptů.
Řídím se počtem strávníků, podívám se do hrnce, ochutnám a upravím. Hotovo.
A přesto se pod recepty občas objevuje osudová otázka:
„Kolik citrónové šťávy mám dát?“
„Kolik gramů soli?“
“Kolik je hrnek?”
„Ale kolik je to ‚špetka‘?“
“Čajová lžička je stejná jako ta moje?”
A já bych s veškerou láskou na světě ráda odpověděla: Záleží!
Záleží na tvé chuti, na citrónech, které máš (jestli jsou víc nebo míň kyselé), na tom, jak velký je hrnec, na tom, kolik lidí jí, na tom, jak moc ten chuťový profil miluješ… zkrátka, záleží na tvé hlavě a tvém jazýčku.
Vím, vím. Žijeme v době posedlé přesností: váhy na 0,01 g, aplikace, které počítají kalorie na miligram a tutoriály, které ti říkají přesně „47 g něčeho“.
Ale skutečné vaření doma není jako chemická laboratoř. U omáčky, rizota, pánvičky zeleniny je zdravý rozum hlavní ingrediencí. Nechci být protivná, přísahám. Ale občas se mi chce smát (a trochu zoufat). Jediná výjimka, kterou bez diskuze uznávám, jsou moučníky a cukrářské výrobky. Tam ano, přesnost je posvátná.
U všeho ostatního? Kolik stačí. Od oka. Podle chuti.
Jak píšu recepty na blogu
Právě proto v mých receptech často najdete:
- orientační množství pro 1-2 osoby (nebo kolik potřebujete vy)
- „sůl podle chuti“ nebo „olej kolik stačí“
- „pepř podle chuti“
- „jeden citrón, nebo půl, pokud je velký“
Ne proto, že jsem vágní, ale proto, že podle mě takto se člověk naučí vařit, ne slepě následovat instrukce jako roboti.
I pokud jste začátečníci, nebojte se experimentovat. Krása vaření je přesně v tomhle: udělat chybu, opravit ji a udělat recept „svůj“. Navíc do receptů na Jíme Jinak si můžete psát poznámky typu “příště víc octa” apod., vytvářet si vlastní seznamy ověřených receptů, vlastní kuchařku oblíbených jídel online.
Obměny surovin?
A pak přijde druhá oblíbená série otázek:
„Můžu použít bezlepkovou mouku?“
„Můžu dát jiné koření?“
„Můžu vyměnit tohle za tohle?“
Odpověď je skoro vždy stejná: ano, můžeš… ale s rozumem.
Vaření je živé umění, ne pevně daný recept z laboratoře. Většinu surovin lze vyměnit, ale výsledek už nemusí být úplně stejný jako v originále. A to je v pořádku!
Pár praktických rad, jak na to:
Mouka – Bezlepkovou mouku ano, ale výsledná textura bude jiná (často hutnější nebo křehčí).
Koření a bylinky – Klidně vyměň. Nemáš rozmarýn? Dej tymián nebo majoránku. Nemáš kurkumu? Zkus šafrán. Chuť bude trochu jiná, ale pořád dobrá. Jen pozor na intenzitu – některé koření je výraznější než jiné.
Moje pravidlo je jednoduché:
Pokud chceš experimentovat, udělej to. Ale poprvé dodrž recept aspoň z 80 % a pak upravuj podle sebe. Tak se naučíš, co funguje a co ne.
Tak. Jsme u konce. Takto se rodí recepty v mé kuchyni. Snažím se doprovázet recept fotografiemi krok za krokem. Myslím, že je to funkční. No a pak se občas stane, že při psaní něco vypadne…Za to se moc omlouvám, čtu to po sobě, ale prostě někdy i já přehlédnu chyby. Děkuji za pochopení.
Závěr s láskou
Takže, milí čtenáři, kteří se mě ptáte „kolik citrónové šťávy?“, mám vás ráda stejně.
Ale vrhám vám malou výzvu: příště, až budete vařit podle mého receptu, zkuste použít selský rozum místo váhy (kromě moučníků, prosím!).
Váš jazýček vám poděkuje a zjistíte, že vaření je mnohem zábavnější, když přestanete být otroky gramů.
A vy? Patříte do týmu „vážím všechno“ nebo do týmu „od oka jako já“?
PS: Slavíme 15 let! Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat.
Bude velká párty 25. 9. v Praze. Mrkni, co jsme nachystali. Zjistit více
Buďte první, kdo napíše komentář