Hlavní ingrediencí byla radost (Monika)

Těšila jsem se, až bude vařit někdo pro mě

Nejvíc jsem se těšila na jednu věc. Po dlouhé době bude vařit někdo pro mě. A já si to jen vychutnám.
Už několik let vařím podle Jíme Jinak, takže recepty znám. Na kurz vaření ve Zlíně jsem jela hlavně ze zvědavosti. Chtěla jsem zažít, jak to celé probíhá. A taky jsem si už dlouho přála poznat někoho z mého okolí, kdo takto vaří a je na podobné cestě jako já.

To přání se začalo plnit ještě dřív, než jsem na kurz vůbec přijela. Přes jiný projekt jsem se seznámila s paní Růženkou, vlastně pár týdnů před kurzem. Když zjistila, že vařím podle Jíme Jinak, napadlo ji: „Nepojedeme na kurz spolu? Aspoň se uvidíme i živě.“ No… na to se přece neříká ne.  Obzvlášť, když jsem na tuto chvíli dlouho čekala. Sice jsem do poslední chvíle nevěděla, jestli kurz opravdu bude, ale někde uvnitř jsem cítila, že se všechno krásně poskládá. A taky že ano.

Pár hodin, na které nezapomenu

Úžasné lektorky vedly kurz skvěle. Peťa se do toho pustila naplno. Všechno vysvětlila, ukázala a nechala nás zapojit. Což je mimochodem paráda, protože člověk si všechno rovnou vyzkouší.

Ale stejně mám podezření, že hlavní ingrediencí toho dne nebyla rýže ani miso. Byla to RADOST.

Po celou dobu se smálo, povídalo a ochutnávalo výborné jídlo. Během pár hodin jsme se z úplně cizích lidí stali skupinou, která spolu sdílela své příběhy. Byla cítit otevřenost, pochopení a spousta laskavosti a nikomu se nechtělo domů.

Někdo už podle Jíme Jinak vařil několik let, někdo byl úplně na začátku. A vlastně na tom vůbec nezáleželo. Spojovalo nás něco mnohem důležitějšího – zájem o zdraví, chuť pečovat o sebe i své blízké s láskou a objevovat nové chutě i nové možnosti.

Z lektorek bylo cítit, že vaří srdcem. A právě to dělá Jíme Jinak podle mě výjimečným. Není to jen o receptech nebo o tom, co dát na talíř. Je to o souvislostech, vzájemné podpoře a o lidech, se kterými je vám prostě skvěle.

A pak přišla chvíle, kdy jsme se smáli úplně všichni. Gabča zrovna vyprávěla, že se na kurzech často stává, že se tam potkají lidé z jednoho města nebo vesnice, kteří se do té doby vůbec neznají. Jenže sotva to dořekla, zjistila, že na kurzu sedí její sousedka… a ani jedna o té druhé nevěděla! 

Síla společné cesty

Po kurzu jsme se s paní Růženkou propojily ještě víc. Inspirujeme se, sdílíme zkušenosti a podporujeme se na naší cestě. A nejen s ní. Znovu jsem si uvědomila, že sdílená radost je ještě větší radost.

Takže… myslela jsem, že jedu na kurz vaření.
Odjížděla jsem ale s novými přátelstvími, spoustou smíchu, krásnými zážitky, podporou a ještě větší chutí tvořit. Navíc dárečkem, který moc potěšil.;-)

Moc děkuji za výjimečný den.

A mimochodem… už teď se těším na další kurz. Protože to prostě stojí za to. 

Monika