Sedm statečných a jeden chybějící
Týden před kurzem jsme měli přihlášených sedm účastníků.
Sedm.
Krásné číslo. Sedm divů světa. Sedm statečných. Sedm trpaslíků.
Jenže minimální počet pro konání kurzu je osm.
A ten osmý člověk nikde.
Každé ráno jsem otevírala administraci s nadějí, že tam na mě vyskočí nová objednávka.
Nevyskočila.
Pořád sedm.
S lektorkou Peťou jsme se domluvily, že budeme čekat co nejdéle. Kurz měl být v sobotu a stanovily jsme si definitivní termín rozhodnutí na pátek v 10 hodin.
Když organizátor panikaří a internet si jede po svém
Ve čtvrtek večer jsem už byla lehce nervózní.
Dobře, hodně nervózní.
Dobře, byla jsem ve stavu, kdy jsem každých deset minut kontrolovala e-mail a přemýšlela, jestli bych náhodou neměla přihlásit sama sebe pod falešným jménem.
Nakonec jsem napsala všem přihlášeným účastníkům, že děláme všechno pro to, aby kurz proběhl, ale že existuje možnost jeho zrušení.
Pak jsem šla spát s pocitem, že jsem udělala maximum.
Ráno jsem zjistila, že vesmír má smysl pro humor.
Náš automatický systém totiž přesně den před kurzem rozeslal všem účastníkům e-mail:
„Moc se na vás těšíme. Zítra v 15 hodin na viděnou ve Zlíně-Malenovicích!“
Ráno, kdy mě polilo horko
V tu chvíli mě polilo takové horko, že jsem nepotřebovala ani ranní čaj.
Přede mnou ležel vytištěný seznam účastníků, protože jsem se právě chystala všem telefonovat, že kurz nebude.
A do toho mi v e-mailu přistála zpráva od jedné kurzistky:
„Prosím o vysvětlení. Kurz je, nebo není? Už jsem trochu zmatená.“
Trochu zmatená?
Paní byla zmatená a já se jí vůbec nedivila.
Já jsem byla jeden krok od toho schovat se pod stůl a předstírat, že neexistuji.
Operace: Obvolat všechny
Nebylo ale zbytí.
Vzala jsem telefon a začala obvolávat účastníky.
Jako první jsem volala paní Helence.
Naštěstí byla velmi milá, klidná a chápavá. Informaci přijala s pochopením, i když ji samozřejmě nepotěšila.
Další účastnice mi telefon nebraly, takže jsem se dovolala až čtvrté v pořadí.
I ta situaci pochopila.
Všechny ženy byly neuvěřitelně vstřícné.
A mně bylo čím dál hůř, protože jsem věděla, jak moc se na kurz těšily.
Příjmení, které jsem nechtěla zkomolit
Pak jsem vytočila číslo paní Jitky.
U jejího příjmení jsem několik vteřin přemýšlela, jak se vlastně vyslovuje.
Vypadalo trochu polsky.
Říkala jsem si, že po tom všem už mi chybí jen zkomolit něčí jméno.
Kupodivu jsem ho vyslovila správně hned napoprvé.
Na druhé straně se ozval příjemný hlas.
A pak věta:
„To snad nemyslíte vážně.“
V tu chvíli jsem začala chrlit omluvy rychlostí kulometu.
Vysvětlovala jsem náklady, minimální počet účastníků, ekonomiku kurzu i to, jak strašně moc nás celá situace mrzí.
Manžel v pozadí nevěstil nic dobrého
Paní Jitka byla překvapivě chápavá.
Dokonce mi řekla, že sama pořádá kurzy, takže situaci rozumí.
Jenže pak dodala, že se s manželem na kurz strašně těšili a že v nejbližší době už žádný společný volný termín nemají.
A tehdy jsem v telefonu poprvé zaslechla mužský hlas v pozadí.
Brblání.
Takové to brblání, které nevěstí nic dobrého.
V hlavě jsem okamžitě rozjela katastrofický scénář.
„Tak je to tady,“ říkala jsem si.
„Manžel byl na kurz určitě přemluven. Vzal si volno. Zrušil plány. Teď zjistil, kolik kurz stojí, a za chvíli mě seřve.“
Jenže skutečnost byla úplně jiná.
Muž, který odmítl přijmout zrušení kurzu
Paní Jitka se střídavě bavila se mnou a s manželem.
Já nerozuměla ani polovině rozhovoru.
Pak jsem zaslechla něco, čemu jsem nejdřív nemohla uvěřit.
Její manžel totiž prohlásil, že za toho osmého účastníka klidně zaplatí.
Jen aby se kurz uskutečnil.
Myslela jsem, že jsem přeslechla.
Nepřeslechla.
Když mu manželka vysvětlila, že to nejsou drobné na rohlíky, přišel s dalším plánem.
Že se všichni účastníci složí.
To jsem okamžitě zamítla.
To opravdu nebyla cesta.
Načež oznámil, že někoho sežene.
Dvě hodiny naděje
Paní Jitka mě požádala, ať jim dám dvě hodiny.
Prý ho znám jen chvíli, ale ona ví, že když si něco vezme do hlavy, tak to dotáhne.
Souhlasila jsem.
A zároveň jsem se rozhodla, že kurz nezruším ani kdyby nikoho nesehnali.
Protože jestli jsou lidé ochotni zachraňovat kurz ve svém volném čase, zaslouží si ho.
Král z Pyšné princezny
Jenže mě čekala ještě jedna lahůdka.
Musela jsem znovu zavolat těm ženám, kterým jsem před chvílí oznámila, že kurz nebude.
A vysvětlit jim, že zase bude.
Připadala jsem si jako král z Pyšné princezny.
Slibuji, co jsem slíbil, a odvolávám, co jsem odvolal.
V duchu jsem jen doufala, že si zatím žádná z nich nenaplánovala víkendový zájezd do Tater nebo generální úklid půdy.
A pak zazvonil telefon
Asi za tři minuty mi zazvonil telefon.
Na displeji svítil Vladislav.
„Mám účastnici.“
Nevím, jak to udělal.
Dodnes nevím.
Možná má tajnou databázi lidí připravených vyrazit na kurz vaření do dvaceti minut.
Možná má vlastní krizový štáb.
Možná je to prostě Vladislav.
Každopádně mi poslal kontakt.
Osmý člověk existuje!
Zavolala jsem nové zájemkyni, vysvětlila situaci a během několika minut přistála v systému zaplacená objednávka.
Bylo nás osm.
Osm!
Po dvou dnech nervů jsem najednou měla chuť obejmout počítač, telefon, platební bránu i náhodné kolemjdoucí.
Kurz se koná!
Lektorka, která to věděla celou dobu
S úlevou jsem volala Peti.
„Tak kurz nakonec bude.“
Čekala jsem podobný výbuch radosti, jaký jsem právě prožívala já.
Místo toho se ozvalo:
„Já jsem to věděla.“
„Co?“
„Že ten kurz bude.“ Ona je totiž věčná optimistka a nic pesimistického si nepřipouští. Zajímalo by mě, co by řekla, kdybych ji oznámila, že kurz nebude.
No každopádně to se nestalo, došlo na její předtuchu a proto to řekla s takovým klidem, jako by oznamovala, že zítra vyjde slunce.
Zatímco já jsem posledních 24 hodin strávila ve stavu mezi krizovým manažerem, věštkyní a přetopeným papiňákem.
Poučení pro příště
Kdyby mi někdo ve čtvrtek večer řekl, že o den později budu děkovat člověku, kterého jsem nikdy neviděla, za záchranu kurzu vaření, asi bych mu doporučila méně kávy a více spánku.
Jenže přesně to se stalo.
A tak jsem si z celé akce odnesla jedno důležité ponaučení.
Příště, až bude týden před kurzem chybět jeden jediný účastník, nebudu panikařit.
Nebudu si představovat katastrofické scénáře.
Nebudu hypnotizovat administraci objednávek.
Nebudu rušit kurz.
Nejdřív zavolám Vladislavovi.
Protože některé kurzy mají svůj osud.
A některé mají Vladislava.
PS: Letní hubnutí? Zkus to jinak!
Stáhni si zdarma kompletního průvodce pro letní hubnutí. Zjistit více
Buďte první, kdo napíše komentář