Bedýnka se doma ukázala bednou a kromě několika kilo různé zeleniny v ní byl i velký meloun. Mňam. Nejen že jsem nemusela na nákup, ale mám určitě týden z čeho vařit.
Stejně je to legrace, jak se okolí nějak nenápadně pomalu mění. Vidím to hlavně u mého muže. V půlce týdne mi poslal fotku s rýží a zeleninou se zprávou, že to je jeho snídaně. Když jsem pak s ním mluvila, měl miso polévku, kaši a zeleninu, s ironickou poznámkou, kam to tedy už dopracoval, když tohle teď snídá.
Což o to, on si to s námi poslední půl rok ráno rád dá, když přijde k hotovému, ale aby si to jen sám pro sebe uvařil, když si může teď, co nejsme doma dát k snídani cokoliv, mě opravdu překvapilo. Sice jsem pak zjistila, že to nebylo tím, že by mu došel chleba, ale že na něj něco leze. I tak to ale považuji za velký posun. Nějak začíná sám cítit, že když mu není dobře, tohle jídlo mu může pomoci.
Včera si chystal svíčkovou. Klasickou, s naložením masa a zeleniny dopředu a dal si s tím práci. Jenže trochu podcenil mojí himalájskou sůl a celé si to přesolil. To jak s tím poradil mi vyrazilo dech. Nedal tam víc smetany, ani mouky, ale rozmixoval do svíčkové uvařenou rýži. :-)
PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?
Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !
Komentáře
Heli, ta poslední věta je krásná, asi si ji napíšu a dám na ledničku.
KatkoV, jsem na tom v tuto chvíli podobně a mám pocit, že s tím nejde moc dělat. Vařit jinak se snažím cca pouhé 2 měsíce, ale úzkost z toho, čím se cpe můj 4letý syn u babiček, je těžko překonatelná. Navíc máme doma divné napětí – je to i tím jídlem, i tím, že jsem skoro pořád v kuchyni a manžel hlídá víc děti. Nějak to na mě padá a nevím, jestli to ustojím – a když jo, tak jak:-O Zítra manžel odjíždí jako voják na cvičení a poprvé po X letech se tam těší! Snad to se mnou ustojí i on. Navíc je jeho maminka učitelka ve škole a tuhle mi chtěla dát přečíst článek o tom, jak je čokoláda zdravá. Rozčílilo jí, že jsem synovi povolila jen jednu Kinderčokoládku. Ta až se doví, jak doma vaříme – no to bude pořádnej šrumec. Moje mamka tuhle nějak nechápala, proč jsem si nedala řízek a prý nás už na oběd zvát nebude(v mezičase, kdy šla uspat vnoučka, jsem si totiž uvařila svoje, ale to ona neviděla:-), ale ta to nějak přežije. Vzpomene si, že díky mě zhubla 9kilo a třeba začne po těch letech ve svých 65letech taky vařit jinak. Kdo ví… Jen mám obavu ze školky a z blížící se zimy. Kašle, rýmy apod. Poslední zima byla katastrofická pro celou rodinu – do toho jsem porodila druhého syna v době, kdy ten první byl těsně po zápalu plic, mimi mělo od tří týdnů neustále rýmu… Celý život NĚCO hledám (možná sama sebe) a jdu stále hlouběji a hlouběji, až jsem přišla na to, že musím začít u jídla. Žádné předražené potravinové doplňky, ale u lednice se musí začít. Včera jsem koukala u tchýně na chlebíček, který do sebe syn cpal a v duchu jsem si říkala: “No fuj, co to tam všechno dávaj” a za chvíli jsem si uvědomila, že ještě nedávno bych byla ráda, kdyby se takhle ten můj synek nacpával. Od té doby, co jsem začla vařit jinak, začal víc jíst. Sice ho stále moc bolej ručičky, takže musíme téměř 4leté dítě čas od času nakrmit, ale změny se nedějí ze dne na den. Když já bych tak mooooóc chtěla všecko a hned!!!!! :o)) Takže KatkoV a ostatní – držím pěsti a vidíte, že jsme na tom všechny podobně né-li stejně. Nejhorší je takové to procitnutí – jak se na světě vaří, z čeho, že to vede lidstvo do záhuby, kdo všechno to jí a že to jí všichni a že nás bude jen pár kteří jíme jinak nebo se o to snažíme.