Odložila jsem nejen kila, ale i léky na vysoký tlak, cholesterol a dokonce antidepresiva (Dagmar)

No samozřejmě, že jsem se s tím setkala. Nejsem žádný hubeňour, při výšce 168 cm a věku 66 let vážím asi 62 kg. Ráda bych to ubrala na 58 kg, ale ono mi to pak už nesluší v obličeji. Sousedky na chalupě, s kterými se kamarádím od dětství, kdy jsme byly všechny hubené nohaté holky, o mne prohlašují, že chrastím kostmi, že jsem vyzáblá, ať se pořádně najím… Obě jsou víc než kypré. Další věc je, že mě by nikdy nenapadlo, když s takovými lidmi mluvím, vysmívat se jim za to, co jedí. Žádné: “Jé vy jíte maso a ještě k tomu vepřové, no fůůůj! A ty buchty z bílé mouky, to bych teda nevzala do pusy…🤮” Ale od jiných běžně poslouchám děsně vtipné: “Ještě jíš ty kořínky? 🤣 Furt jíš to zrní? Haha, jáhly, to jsme dávali kuřatům…🤣”. Naprostá většina těchto vtipálků má nadváhu, vysoký tlak nebo cukr a “léků” si nosí domů plnou tašku. Už to ani nekomentuju.🥰

A nenapíšete potom prosím článek s hodnocením a dojmy?

Ahoj Evi naprosto s tebou souhlasím! Občas mám pocit, že se svět zbláznil?!? Je nám vnucovano, že obezita je normální a to klidně i u malých dětí 😵a hlavně se neopovažujte na to někoho upozornit! Je mi smutno, když vidím co jedí kamarádi mých děti.

Ahoj Evi, naprosto s tebou souhlasím! Občas mám pocit, že se svět zbláznil!? Začíná se nám vnucovat, že být obézní a to klidně i v dětském věku!je naprosto normální 🙄a hlavně, to nekomentoval! Když vidím, co jedí kamarádi mých děti, je mi s toho smutno 🫤.