Vzpomínka na setkání v Brně

Poprvé živé setkání v Brně

Protože přes den učím a večer dělám na stránkách Jíme Jinak, nezbývá mi moc času navíc, abych někam odjela. A tak osobní setkání, kde se musí hledat místo, domlouvat kuchyň, vybírat a platit zálohy atd. stále odkládám na dobu, až děti povyrostou a nebudu za paní učitelku a budu je moci nechat večer doma samotné. Naštěstí se toho Martina chopila a celou akci zorganizovala. Díky, Martino!

Mělo to být komorní setkání

Myslely jsme si, že se nás potká 10, maximálně 20 u jednoho velkého stolu. Pojíme, popovídáme a půjdeme domů. Jenže Brňáků se hlásilo mnohem víc, až jsme musely vyhlásit stop stav, protože bychom se do salonku už nevešli. Přijely totiž holky i ze Zlína nebo Kroměříže! Nacpalo se nás tam něco přes 40. Děkuji všem, co jste přišli, omlouvám se za stísněné podmínky, takovou účast jsme s Martinou opravdu nečekaly. A moc mě mrzí, že jsme některé z vás museli odmítnout, ale už skutečně nebylo kam vás posadit.

Prima akce

Po skvělé bezlepkové večeři a bezlepkovém dezertu jsme se nasoukali do salonku. Stará partička z Adršpachu si stihla ještě dát veganský vaječňák. Dostala jsem od Dany ochutnat a jak nepiju, tak tohle bych mohla :-) Navzdory stísněným podmínkám se snad akce povedla. Tedy alespoň podle toho, co jste říkali, když jste odcházeli. Probrali jsme všechno možné a když docházely dotazy, byl akorát čas opustit jídelnu.

Jsem moc ráda, že jsem konečně poznala některé z vás osobně

Znám vaše jména a nicky jen z komentářů v Klubu a kurzech, ale teď už znám i tváře, hurá!

Nejvíc mě překvapila Miluška, která přijela z Kroměříže vlakem, vypadala na padesát, ale přiznala, že ji táhne na sedmdesátku. Klobouk dolů! Takhle pěkná a vitální bych chtěla v jejích letech být. Cestuje, jí jinak už roky, vypadá výborně. Vítala se i loučila slovy: “Miluju Jíme Jinak.” Díky, Miluško, díky všem a někdy zase někde na viděnou!