Když vidím tyhle svoje staré fotky, kde jsem silnější, nemocná a unavená, nemůžu ani uvěřit, že jsem takhle dokázala žít tolik let. Konečně si léto užívám. Nebolí mě hlava z vedra, vydržím na sluníčku, neteče mi z nosu ani odjinud a nestydím se vyrazit mezi lidi. Je tu další léto, kdy se jen neschovávám ve stínu a netrpím na záněty. Ať žije léto jinak!
Kamarádky v tričkách, já ve dvou mikinách
Kamarádky v tričkách, já ve dvou mikinách

Tenhle článek jsem napsala v momentě, kdy jsem si uvědomila, že léto je pro mě konečně super období. A od té doby každý rok si s vděčností léto užívám jako nikdy předtím.

I v létě jsem byla zrmzlá

Vždycky jsem se moc těšila na jaro a ještě víc na léto. Ať jsem byla zrovna štíhlá nebo tlustá, vždycky mě zábly nohy a chodila jsem oproti kamarádům mnohem víc oblečená. Přítelkyně si ze mě dělaly legraci, že prý léto se pozná podle toho, že Eva sundá ponožky. No jo, já opravdu i v letních měsících nosila ponožky a tílko pod tričkem. Částečně to asi byla vypěstovaná péče o vlastní zdraví z dob dětství, kdy jsem si po všech těch operacích ledvin a močových cest musela dávat pozor, abych neprochladla. Ale věřte mi, že kdyby mi bylo horko, že bych je ráda sundala. Na všechny výlety a různé večírky jsem vždycky měla v zásobě kalhoty s dlouhými nohavicemi, svetřík, někdy i bundu a rozhodně ponožky. Nevyrážela jsem jen tak s kabelkou, ale s brašnou a zásobou oblečení a dalších nezbytných propriet.

Všichni v tričku, já v mikině

Nemohla jsem vystát chlad a kdykoli jsem zafrajeřila a zůstala jako ostatní jen v šortkách a tričku, druhý den mě bolel močák a opět jsem léčila akutní zánět. Na dovolenou strávenou někde, kde je opravdu teplo a kde nebudu potřebovat ani večer ponožky, jsem se proto vždycky moc těšila. Krom faktu, že budu mít konečně chvíli volna od věčné práce, samozřejmě.

Ani nemocná, ani zdravá

Celá natěšená jsem vždycky nabalila ty lehké letní věci a vyrazila někam do tepla. Jenže většinou už druhý den mi nebylo úplně valně. Takové ani dobře, ani úplně špatně. Ani přímo nemocná, ale rozhodně ne zcela zdravá. Z tepla mě tak nějak divně pobolívala hlava a měla jsem pocit, že mám oteklý nos a plné dutiny. Většinou mi nešlo smrkat, ale přitom bylo v nose plno. Takže jsem tak různě huhňala a v noci se mi špatně spalo, chrápala jsem, dýchala pusou a budil mě promáčený polštář. K tomu se přidával palčivý pocit na nosní sliznici, který trochu splýval s ušima. Jako kdyby i v uších to trochu pálilo. Kdo nezažil, myslí si teď, že píšu sci-fi, ale možná jste to někdo míval nebo máte podobné zkušenosti a přesně víte, o čem je řeč. Ten pocit pak přecházel do zátylku a za uši. Měla jsem dojem, že mám zvětšené uzliny, ale posunuté kamsi dozadu. Zkrátka byl to takový pocit jako před chřipkou.

Odpočívat se nevyplatí

Je červenec a já jsem zase nastydlá – v mikině a s budnou, zatímco Markétka má jen bodyčko a tepláčky

Po pár dnech mě obvykle rozbolelo v krku a v noci mě krom ucpaného nosu budilo každé bolavé polknutí. Nevyspalá a protivná jsem pak trávila zbytek dovolené s pocitem, že to nějakmusím vydržet a doma se dám zase do kupy. Některé dovolené jsem zčásti promarodila, jiné jakžtakž přežila, když jsem silou vůle a různých přírodních i nepřírodních postupů zahnala problémy do kouta. Místo v letních šatičkách jsem se pak stejně promenádovala s šátkem na krku, v ponožkách a mikině.  Když se to povedlo, povalila mě nemoc až po příjezdu domů. A návrat do práce byl dvakrát tolik nemilý, protože se nakupilo mnohem víc práce… Taky se tak nějak pěkně usazoval mentální program “odpočívat se nevyplatí”. Kolikrát já už si vzpomněla na svého někdejšího šéfa, který vždycky říkal, že všechny dovolené promarodí. Též to býval pěkný workoholik. Časem jsem mu začala rozumět…

Troubila jsem jako slon

Od malička jsem milovala vodu a koupání. Jako malou mě nemohli dostat z vody, i když jsem cvakala zubama. Říkali mi kachna. Jako velká jsem zjistila, že voda mě nabíjí a že alespoň sprcha mi dělá dobře, když potřebuju dobít baterky. Další důvod, proč jsem se těšila na dovolenou k jezeru, řece nebo k moři. Jenže když je vám na chřipku, tak u vody na sluníčku dlouho nevydržíte. Máte pocit, že vám hlava praskne. Chodila jsem se chladit do vody, jenže ta nejproblematičtější část zůstávala na slunci nad vodou. Abych bolavou hlavu ochladila, potápěla jsem se. Sice jsem měla na chvíli příjemný pocit v hlavě, ale vzápětí se spustily všechny ty hleny, co mi v dutinách tlačily, a já musela jít z vody a smrkat a smrkat svoje nekonečné nudle. Žádné decentní usmrknutí do kapesníčku. Troubila jsem jako slon a měla problém nudli ukončit, aby mi kapacita kapesníku stačila a neteklo mi to po puse. Nechutné. Já vím. Mně to povídejte. Výsledkem mého potápění bylo nekonečné smrkání, žádná úleva z toho úbytku hlenů a navíc zalehlé uši. Lezla jsem z vody jako mátoha a schovávala se do stínu, kde mi zase byla zima. “Ach jo”, byla věta, kterou jsem si šeptala v duchu nebezpečně často.

Bolavá záda mě nenechala odpočívat

Na slunce jen s kloboukem, povšimněte si faldíků

Takovou smutnou tečkou za mým pokusem o odpočívání u vody bylo to, že jsem vlastně nemohla ani bezbolestně u vody ležet. Od osmnácti mě bolely záda v kříži tak, že jsem kolikrát nemohla vstát nebo si naopak sednout. Když mě braly hodně, nemohla jsem si ani pohodlně lehnout na záda nebo břicho a číst nějaký odpočinkový časopis. Hned mě bolest nutila se zvednout, otočit nebo se nějak kroutit. Navíc jsem to už ani neuměla – ležet, nic nedělat a ještě si to užívat. Tělo to asi vědělo a tak mě nutilo něco pořád dělat a řešit. Nechceš odpočívat? Nebudeš. Většinu času, kdy kamarádi leželi na dekách, chytali bronz, spali nebo jen tak odpočívali, já chodila pro vodu, na záchod, rozměnit do směnárny apod.

Horem dolem ze mě teklo

Aby toho nebylo málo, většinu dovolených mě probolel podbřišek. Ono mě tam víceméně pořád bolelo a v moči i na gynekologii byl celoročně nález. Ale chronické potíže se na dovolené často měnily v akutní a někdy jsem chodila v předklonu, jak mě tam bodalo. Na dobrém pocitu z letní dovolené nepřidal ani urputný výtok, který na sebe nenechal nikdy dlouho čekat. Umíte si představit, jak jsem se cítila, když ze mě horem dolem teklo a já nevěděla, zda mám dřív běžet na záchod s kapesníkem, abych svým troubením neděsila hotelové hosty, nebo honem pro suché spodní prádlo, protože bych za chvíli mohla vypadat jako počůraná?

Připadala jsem si špinavá

Kamarádka naboso, já (zcela vpravo) pod tričkem šaty a v teniskách ponožky

V neposlední řadě mě trápilo od puberty příšerné akné. Měla jsem pupínky na obličeji, na krku, ve výstřihu, na ramenou a zádech. Černé tečky, bílé pupínky těsně před výbuchem, zarudlé boláky i hnisavé rozmačkané boule. Nespočetněkrát jsem si oblékla letní šaty a nakonec je vyměnila za tričko a kraťasy, protože to tak akorát zakrylo nejhorší části a zbyl jen obličej. Kolikrát mě napadlo, že bych byla za kočku v Arábii s burkou přes tvář. Byly by mi vidět jen oči a ty byly v pohodě. Když už jsem si vzala nějaké tílko, stejně jsem přes něj navlékla alespoň lehkou košili a nakonec mi pak bylo paradoxně vedro. Mně, věčně zmrzlé! Kdo na akné trpí, tak ví, že sluníčko mu moc nepřidá. Ještě víc to lezlo na povrch, bílý pupínek střídal zarudlou bouličku a jen díky slané vodě u moře se to tak nějak průběžně dělalo a zase rovnou hojilo. No nepřipadala jsem si jako letní kráska. Měla jsem děsně mastnou pleť plnou akné a připadala si špinavá. Na večírky jsem do kabely brala celou kosmetickou výbavu a několikrát se v průběhu večera myla, vymačkávala čerstvé boláčky, chladila je a znovu se malovala, aby nebylo vidět, co mi za pár hodin je schopné na obličeji vyrůst.

V plavkách jsem se necítila dobře nikdy

I v dobách, kdy jsem byla štíhlá, jsem měla velký nepevný zadek a vystouplé břicho. K tomu malá prsa a hubená zápěstí. Mohla jsem cvičit se špičkovým trenérem a dietovat, jak jsem chtěla, moje postava měla podivně nesymetrický tvar a já se sama sobě vůbec nelíbila.Schovaná ve stínu a problematické partie pro jistotu pod ručníkem

Takže v plavkách jsem se necítila dobře nikdy a s přibývajícími kily jsem si začala připadat jako velryba, kterou moře vyvrhlo na pláž. Schovávala jsem své kritické partie pod ručník nebo dlouhé tričko. Asi jen ženy v podobné situaci mohou pochopit, jak mi bylo. Nemá cenu to tu popisovat, hodně jsem toho prozradila v tomto článku. Chci tím hlavně říct, že jsem si nakonec ani to teplo neužila v letním oblečení nebo plavkách na pláži, protože jsem celou dobu buď hlídala, co mi kde vykukuje, vyvaluje nebo přetéká a nakonec na večerní procházky končila v jistotě starých džín, ponožkách, teniskách, tílku, tričku a mikině nebo dvou mikinách.

Něco je jinak

První dovolené s mým mužem probíhaly ještě v dobách takové té wellness stravy. Snídala jsem ovoce, jogurty, cereálie, pila džusy, jedla saláty s kuřecím, krůtím, rybím masem nebo avokádem a večer se ládovala sladkým a mléčným, protože jsem měla hlad, neuspokojené chutě a chyběla mi energie. Na dovolených jsem pak různě více či méně marodila a on mi sháněl potřebné léky, bylinky a čajíčky. Pamatuji se, jak mi sháněl po celém Chorvatsku doktora, když mi otekla nejdřív levá  a pak i pravá noha a vypadalo to, že mám zase trombózu. Před lety jsem měla plicní embolii, tak měl nahnáno, aby mi zase nešlo o život.

Ale po změně jídelníčku začaly dovolené probíhat jinak. Ani nevím přesně, kdy se to všechno změnilo, asi to šlo postupně. Na konci dovolené jsem už nemohla ani choditUvědomila jsem si to asi rok po změně jídelníčku, když mi došlo, kolik času trávím na přímém slunci i kolem poledne a vůbec mi to nevadí. Nevadí to mojí pleti, mé hlavě, uším, krku ani nosu! Klidně v třiceti stupňových vedrech vyrážím nakupovat apod. Neschovávám se před sluncem a ve stínu mi není zima!

Miluju léto!

Poslední léta jsem prostě mnohem víc na slunci, chodím na boso už od června, klidně nosím tílka nebo šaty, protože už se nestydím ukázat kus kůže, a navíc mám o 20 kg méně než v některých letech předtím.

Modelka už ze mě po čtyřicítce nebude, nemám nádhernou pleť, na mém těle je mnoho jizev stop po špatném zdravotním stavu, ale to mi nevadí. Jsem šťastná, jsem zdravá a to mi stačí, abych se nestyděla vyjít ven bez make upu  a zbytečných vrstev oblečení. Nemusím s sebou nosit hromadu náhradního oblečení, chvíle chladu zvládám následků. Nemusím mít s sebou zásobu kapesníků, nosních sprejů, intimek a náhradních kalhotek. Prostě léto je najednou fajn a je přesně tak, jak jsem to vždycky chtěla.

Svoji roli určitě sehrál taky věk a to že mám dvě děti. To člověk přestane leccos řešit. Ale zmizelé zdravotní potíže, bolesti a nepříjemné pocity jsou neoddiskutovatelné. Protože vím, co všechno jsem proto dřív dělala, vím, že až změna jídelníčku mi přinesla tuhle změnu. Nemyslete si, že mi to vyhovovalo nebo jsem na to byla pyšná. Možná to tak vyznívá, když o tom píšu zpětně tak trochu v legrací a  s nadhledem, ale bývalo mi vážně strašně. A nejen v létě. Většinu času. Nikomu jsem to na nos nevěšela, bojovola jsem s tím dennodenně sama, tvářila se, že jsem v pohodě v naději, že se tělo dá oklamat pozitivním postojem a dobíjela si baterky u různých terapeutů a léčitelů. Tolik jsem chtěla být zdravá a štíhlá. Zaplať Pan Bůh, že jsem se po třicítce konečně dočkala!

Teď si léto užívám se vším všudyAť žije léto

Není zkrátka nad to, když můžete chodit v létě jen tak nalehko a sednout si nebo lehnout si kde se vám zlíbí a jak dlouho budete chtít. Když člověk není limitovaný bolestí těla, je i duše veselejší. Krom jiného si třeba mnohem víc zpívám při vaření či mytí nádobí než v dřívějších dobách, protože se mi zkrátka lehčeji žije.

A protože stárneme a protože nevím, jak dlouho budu takhle štíhlá, tak jsem si jedno léto v 37 letech koupila odvážně krátké šaty a poprosila manžela, aby mě v nich na památku vyfotil. Trochu jsem se bála, že už na to nemám věk. Ale pak jsi si dodala odvahy a řekla si, že je přeci léto a já si to chci konečně pořádně užít!

Nádherné léto všem,

Eva

PS: Ty červené šaty, co má na sobě bosá kamarádka na fotce v hranatém rámečku, jsem po ní zdědila a mám je na sobě právě teď. Nosím je doma hrdě, protože ona pro mě byla vždy nedosažitelným ideálem štíhlosti a otužilosti.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

46 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

    • Díky, bílá holubice, musím si však dávat pozor, aby ze mě časem nebyl takový ten “diblík” – žena středního či vyššího věku v oblečení pro náctileté 🙂 🙂

      • Jinak se omlouvám, vím, že článek byl úplně o něčem jiném, podstatnějším :))), ale mně už to přijde s tou stravou tak přirozené, že to přelítávám, řeknu si jojo jasně, no to bylo úplně jasný, apod…, až mě zarazila až ta nádherná fotka na závěr 🙂

  1. Evi, to musel být mazec ty problémy předtím… Klobouk dolů, že jsi všechno zvládla vyléčit… Chtěla bych se zeptat, mě ze všech Tvých udolaných problémů trápí akné…naštěstí jen v obličeji, ale i tak dost nepříjemné…máš nějaký tip, co na to…na mb jsem už dlouho ale zatím zanedbávám kvašenou zeleninu a ujíždím na hořké (70%a výš) čokoládě..tak dvakrát denně kousek…. díky a přeji krásné léto!!!

    • Jani, někdy si říkám, že to byl život někoho jiného… 🙂 Akné je moje slabina, stačí trochu vybočit z rovnováhy a je tu hned zpět. Tou rovnováhou se u mě nerozumí jen dobrý jídelníček, ale celkový pocit pohody a harmonie. Jakmile přijde špatné jídlo, moc jídla, byť dobrého, jídlo pozdě, ale třeba i málo nebo moc spánku, stres, starosti, moc práce apod., hned je to na pleti vidět. Já mít dvakrát denně čokoládu, tak mám akné i na zadku 🙂

    • Drahá Zuzi, měla bych být spíš častěji s Tebou, protože pak jsou všichni a všechno krásnější a svět s Tvojí přítomností je krásné a veselé místo pro život! 🙂

    • No, na Sázavě mě znáte jen v teplákách a mikině…budu na tom muset zapracovat 🙂 Dík

  2. Ahoj Evo,
    pred hodinou jsem chtela uvarit cuketovou polivku, a proto jsem se pres Seznam dostala na Vase stranky. Recept jsem nasla, ale do kuchyne jsem se uz nedostala. Nejdriv jsem zkoukla clanek O vas a zjistila jsem, ze ctu svoje pameti 😀 No a Leto jak ma byt uz me dostalo do kolen! Smeju se jak blazen, samozrejme to vlastne vubec sranda neni,ale uplne mi mluvite z duse. Od vyvrhleho vorvane na plazi, pres chronicke zanety mocaku az ke kabelce plne korektoru na zamaskovani obrich krateru!
    Normalne nikam nepisu a nekomentuju, ale chci Vam vynadat, protoze pritel si uz dal housku s pastikou a ja uz mam pekny hlad!
    At se dari

    • Andy, díky, při čtení tohohle komentáře jsem se zase zasmála já 🙂 Takže vás vítám mezi námi???

  3. Tak jsem si při čtení tohohle článku uvědomila, že jsem snad poprvé v životě ráda, že je v létě i 35 stupňů, že mi to přestalo vadit, že jsem letos vůbec neměla sluneční alergickou vyrážku na obou předloktích a že můžu spát při otevřených dveřích, aniž bych ráno měla plný nos 🙂 Nejsem 100% JJ, ale i tak to funguje, což je super!

    • Tak to mám, Jani, úplně stejně, my dokonce na dovče nemuseli ani zapínat klimatizaci, spala jsem jak mimino i v horkých nocích. Přes den skoro 40 a já byla v pohodě. Teda ne že bych přemýšlela třeba o tom, že budu skládat uhlí nebo běžet maraton, ale stejně paráda. Žádné velké spálení, žádný úžeh, úpal, rýma, opary…nic. Návrat sem je teda trošku drsný, 20 stupňů rozdíl je znát, ale stejně v pohodě. Prostě jsem navlíkla mikinu a užívám si zase (na chvilku) domova!

  4. Krasny clanek. Gratuluji. Mam dotaz- co se vam osvedcilo vozit na dovolene, kde si muzete varit a co varite? Pritel vzdycky nadava, ze toho vezeme moc a taky jsen linejsi na dovolene varit. I kdyz bez ranni kasi uz si to nedokazu predstavit. Dekuji

    • Vezla jsem v kufru miso, umeocet, sojovku, kuzu, umebošky a bezlepkové věci – těstoviny, polentu a chleba. Bylo mi jasný, že tohle bychom u moře špatně sháněli. Ale byl to kompromis, ráno miso polévka z cibule, cukety a výjimečně i z mrkve, protože tu tam vůbec neměli a když jsme na ni narazili, tak měla cenu zlata 😀 Kaši na sladko, dovolenou je třeba si řádně užít 🙂 Jinak zeleninu jsme si užívali místní – papriky, rajčata, cibuli, cuketu, okurky, olivy a pak ovoce – fíky, melouny, švestky a pomeranče. Koupili jsme rýži, luštěniny jsme vypustili, týden bez bílkovin nám prospěl 🙂 Když jedeme do Čech, beru od všeho kousek a vařím těstoviny, rizota, zeleninová kari, polévky… občas dojde na chleba (k polévce, ke guláši). Když o tom tak přemýšlím, tak čím déle JJ, tak tím jsem skromnější a jako vrchol labužnictví mi přišly tzatziky a olivy 🙂

  5. Tak mě tak napadlo, kde bys asi byla, kdyby nepřišla ta změna s JJ? My si to doma říkáme často a jsme za tuto cestu velice vděční. Je to inspirativní počtení pro změnu nejen v jídelníčku. Já se právě vrátil od jedné známé, která prožívá těžké období ač se zdravě stravuje možná i víc než 30 let a do života ji přišla náročná zkouška, zvládá to s podporou přátel. Važme si té cesty na kterou jsme se vydali a setrvejme a především nespokojme se pouze s talířem. Vzdělávejme se, nestagnujme. Je tolik neprobádaných oblastí….

    Těším se na Libchavy, těšte se také, je to tam moc príma.

  6. Milá Evi, moc hezký článek a šatičky ti opravdu seknou! Ale na všech fotkách vypadáš sympaticky bez ohledu na kila a vrstvy oblečení.
    Léto je opravdu kouzelné, já sice nožky ještě studené mám, ale bez pořádně tlustých ponožek se již občas obejdu a tomu říkám pokrok! Zpíváme si s Domínkem všechny možné písničky pro radost kdekoli můžeme, tu tvou neznáme. 🙂
    Ať každý den stojí za to! Těším se na další rok s klubem… 🙂

  7. Já tedy na fotkách vidím jen maminku krátce po porodu, která má pár kilo navíc, kterých se po ukončení kojení lehce zbaví. No možná ne tak lehce, ale kila podle mne jasně souvisejí s těhotenstvím po česku, kdy do vás okolí hustí, tohle nedělejte, tohle nesmíte, to se nehodí, jaktože nebereš vitamíny, minerály, stopové prvky… Jediný doporučený pohyb jsou procházky, plavání a uklízení 🙂
    Evo, vážně jste nebyla extrémně tlustá, spíš jen “neforemná”, ale těch zdravotních problémů bylo požehnaně. Až se mi to nechtělo číst.
    Teď vám to ale moc sluší a krátké šaty si rozhodně můžete dovolit.

    • Milá Lamm, díky. Ono se to v těch všech článcích asi snadno ztratí, ale situace je taková, že jsem celé první těhotenství cvičila 4 až 5 denně, chodila plavat, jezdila zpočátku na kole i trochu běhala. Hodně chodím odjakživa. Přibrala jsem skoro 25 kg a jsem nejedla “za dva” a jela v jogurtech, salátech, corn flakes,…no myslela jsem tehdy, že zdravě,…ale samozřejmě můj celoživotní problém bylo sladké. Po šestinedělí jsem opět začala cvičit a stále přidávala, protože kila se mě držela jak klíšťata. Po roce jsem shodila kilo. Postava se sice trochu zlepšila, ale pořád nebyla moje, připadala jsem si jako velryba. Nevykojila jsem nic, i když jsem s tím počítala 🙂 No, neforemná jsem byla pěkně a být o 20 kg lehčí je vážně fajn 🙂 Já už se bála, že to máme fakt v rodině a po dětech už takhle budu vypadat pořád!

  8. Moc pěkný článek. Na té poslední fotce vám to moc sluší. A také si myslím že o věku to není. Určitě by vám kdejaká dvacítka mohla závidět :-). Taky jsem dřív hodně řešila svoje neopálený silný nohy (i když zas tak silný nebyly, ale teď jsou tak akorát). Dřív bych si kraťasy ani sukni, která by byla kratší hodně nad kolena nevzala ani do přírody a teď poslední rok si klidně vezmu kraťoučký kraťasy nebo sukni i do města. Nohy mi teda zhubly, ale pěkně bílé jsou stejně, ale teď najednou je mi to fuk, protože se sama sobě prostě taky víc líbím. Tak ať si užijeme to léto :-).

  9. Krásný článek Evi. To byl dobrý nápad od tvého manžela, že tě na tu myšlenku přivedl. A kde je napsáno, že na krátké šaty nemáš věk? Moc ti to sluší, vyloupla se z tebe krásná štíhlá ženská, která si může dovolit z oblékání vše co chce. A hlavně z tebe vyzařuje pozitivní energie i přes fotku. Krásné léto všem.

  10. ty bláho, Evo, nemůžu uvěřit těm fotkám… to by člověk fakt neřek… nejradši bych je předvedla kamarádkám bojujícím s váhou. ale ono to je moc práce a zvyk je zvyk. pohodlnost by stejně stejně nakonec určitě zvítězila, řekla bych… a tohle je dlouhá cesta 😉
    ale chtěla jsem se zeptat – moje šestiletá dcera má nově bradavici na palci – co je na to dobré? bílkovin bych neřekla, že má nějak moc… maso má příležitostně, mléčné výrobky téměř taky ne (občas bílý jogurt k snídani a teď v létě vlastně zmrzlina, nárazově i několikrát do týdne), luštěnin přiměřeně. co jiného by mohlo být příčinou, pokud to nebudou bílkoviny? je to docela hubeňoura, nechtěla bych jí bílkoviny nějak osekávat…

  11. Evi, MOOOOOOC vám to sluší :-). A to s těmi bradavicemi jsem netušila. Mám jich totiž několik na ploskách nohou už několik let a nemohu se jich zbavit, ani vypalovaní před pěti lety nepomohlo. Takže je potřeba omezit bílkoviny?

    • Posílám jeden osvědčený recept na zbavení se bradavice. Namočte do obyčejného octa pár kostiček (cca 1x1cm) hovězího masa, po 24 hod. přiložte kousek na bradavici, ne mimo, převažte obvazem a nechte působit nejlépe 24 hod. nebo alespoň přes noc, pak použité maso vyhoďte a nahraďte novým. Aplikace může trvat 1-6 týdnů, podle velikosti a stáří bradavice. Poté ji lehce vydloubnete. Sklenici s masem skladujte v lednici. Komu se tato metoda zdá nepříjemná, zkuste maso nahradit čerstvou banánovou slupkou a přilepte náplastí. Maso ale vždy zabralo a bradavice se ani v dalších letech nevytvořila. Bradavice jsou vírového původu a snadno se přenášejí.
      Z níže uvedených surovin, kdy se bradavice potírají, nezabraly žádné:
      bílé zelí, aloe vera, česnek, brambory, pšeničné klíčky, mléko fíkovníku, šťáva z ananasu………..

        • Lucko, pokud máte na ploskách nohou vyseto více bradavic, je jedna matiční, ostatní jsou její odnože. Je důležité zlikvidovat tu hlavní a uvidíte, jak se ztrácejí i ty ostatní. Ale maso můžete přikládat na všechny, je to jistější.

    • mě bylo taky řečeno, že je to hlavně přebytkem bílkovin… a že je třeba si uvědomit, že v tempehu, nattu a tofu je několikanásobně víc bílkovin než např. v masu, proto se doporučuje jíst tyto výrobky cca 3x týdně..samozřejmě záleží vždy, zda jsme dítě, které roste, či žena převážně sedící v práci u PC 🙂

      • Děkuji, Ještěrko. Zkusím popřemýšlet nad svým jídelníčkem, určitě mám spousty rezerv 🙂

  12. Klobouk dolů 🙂 Nevědět detaily, tak nikdy nespáruju fotky nahoře dohromady s tou poslední kočkou! I když o fotkách to není, ty změny v tom, jak se člověk cítí, jsou skvělé. Krásné léto!

    • Manžel se tuhle při hledání historických tlustých fotek taky divil, že se mnou vydržel 🙂

  13. Evi, to byl dobrý nápad od manžela, abys napsala o tom, jak to v létě s tebou bylo a jaké je to teď viď? A kde je napsané, že už nemáš věk na krátké šaty? Jsou moc hezké a vypadáš opravdu úžasně, jsi nádherná ženská a můžeš si to s přehledem dovolit. Když jsem tvou fotku ukázala mýmu manželovi, tak obdivně řekl:”hmmm…”:-)
    Krásné léto všem!

  14. Díky za super článek! Bojuji sama se sebou pořád. Dověděla jsem se aspoň, proč mám bradavici. Už je to asi 1 a 1/2 roku a pořád se mi neztratila. Musím na tom pracovat. Bradavičku má i moje 5 letá dcera. Jen se potvrdilo, co jsem si myslela (nadbytek bílkovin). Lehké trávení je prostě fajn. To je třeba vyzkoušet a porovnat.

  15. Pěkný čálnek, ale já to mám nějak otočeně, nikdy jsem nebývala moc nemocná, zvlášť ne v létě a teď mě zase bolí v krku a kašlu a kašlu, navrch jsem lehčí kašel měla už před měsícem 🙁 . Nikdy jsem neměla ráda horka tedy léto, radši jaro a podzim, teď je mi pořád zima a víc se oblékám, ale horka stále nemám ráda… Zato nejsem už 3x do roka spálená a krátké šatičky jsem si také pořídila, cítím se lehčeji a letněji 🙂 Tak tedy Pěkné léto všem a krátkým šatičkám zdar 🙂

    • JaniH, to budou asi eliminace, nejspíš vylučujete léta sbírané škodliviny a kašlem se toho plíce pokouší zbavit. Zima vám může být z mnoha důvodů – slabé ledviny, tělo nezvyklé pracovat s energií z celozrnné výživy,… Chce to co nejlepší jídelníček, životosprávu a vydržet. Bude líp!

      • Evi děkuji za podporu, snažím se, ale mám pocit, že jen vařím a vařím, přesto jídelníček není stoprocentní a vím, že mi něco chybí, vlastě možná chybělo. A když se mám věnovat i dětem, je to fuška, však to znáte.. ale snažím se, snažím 😉

  16. Evi, to bylo moc hezké počteníčko. Přeji ti krásné, pohodové a zdravé léto!
    Já jím jinak od 11/2013 a musím zaťukat, neměla jsem ani rýmu 🙂
    Někdy na viděnou.

  17. Moc vám to sluší Evi. Zažívám vlastně první léto po vzoru JJ a při čtení tohoto článku jsem si uvědomila, jaký knedlík v krku jsem vždycky mívala i já – stačilo pár letních večerů a hned mě bolelo v krku – ještě min. rok jsem propolis prolévala krkem celoročně a letos? Třeba včera večer lítaly děti (1,5 a 5) ještě v devět kolem ohýnku, já jsem si šla zaběhat (nikdy jsem neběhala). Vedro mi též nevadí a vůbec z něj nemám už strach jako ještě před rokem.

  18. … s tím vším, co známe…léto jak má být, nic víc, nic míň 🙂 Tak tuhle písničku jedu od května pořád. Někdy musím zavřít i okna, holt mě nutí to osolit 😀 Doma slyším narážky typu: Maminčino retro nebo drsnější: ten zpěvák snad už ani nežije… Ale já ji letos miluju. Že by náhoda? No… však víme 😉 Evi, jsi fakt kočka!

    • Já si to právě taky zpívám už několik měsíců! 🙂 No Jani, krom toho, že víme, co víme, tak si taky říkám, že už jsme fakt ženy zralého věku a že naše mladší čtenářky vůbec neví, o jakém songu to tu mluvíme… 🙂

          • Pane jo, mám já to dlouhé vedení…Teprve teď mi došlo, že já si tuhle písničku letos taky často pouštím! A už dávno vím, že nic není náhoda… I když to tedy ještě léto úplně podle mých představ není (nejsem sice zimomřivá jako Eva, ale jinak se poznávám) a od mého nástupu do práce se nemůžu nějak chytnout, ale bojuju… Členství v klubu JJ je pro mě bohužel stále finančně nedostupné, snad se někdy dočkám…

  19. Ahoj Evi, ten článek je úžasný! Vůbec bych nevěřila a ani jsem nevěděla, že jsi někdy mola mít takové problémy. Na dovolené to na Tobě opravdu vůbec nešlo poznat, vůbec by mě to ani nenapadlo, že jsi v minulosti mohla projít něčím takovým. Je skvělé, co všechno dokáže naše strava… A musím říct k tomu přejídání v Chorvatsku (já to měla horší – přejídala jsem se 14 dní :-D) a našemu jídlu v Itálii.. Taky jsem dost přibrala (asi 5 kg…) a narostlo mi břicho jak těhuli 😀 A hned první den v Holandsku jsem onemocněla = “eliminovala” (jako Tvoje holky u vás doma) – teplota, bolest v krku, bolest hlavy, malátnost, bez energie, slabost a týden opravdu urputného smrkání (chodím tady v kuchyni ještě pořád s kapesníkem a nechci tady popisovat co ze mě teče za hnusy… 6 let na MB striktnější stravě a pořád takové hnusné hleny a tmavě oranžové tekutiny.. Teď poslední 2 dny ze mě už teče jenom krev, ale to vypadá hrůzostrašně, jak z nějakého hororu :-D). Ale byla to fajn zkušenost, člověk si pak uvědomí, jak to všechno na něj má vliv a příště si to lépe rozmyslí. Jako třeba já tady v Holandsku – peču všechny ty úžasné buchty, koláče, dorty, dezerty, sušenky ale kvůli tomu, že jsem byla nemocná a pořád ze mě lezou hleny a kvůli lepku (zatím) skoro neochutnávám, jen čichám jak hezky voní a jsem OK – na ochutnávání tu mám v kuchyni jiné lidi 🙂

    • Joo, Ajko, přesně vím, o čem mluvíš 🙂 A moc se těšíme, že nás naučíš nové sladké zdravé dobroty!

  20. Zobrazit všech 46 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekDárkový poukaz na letní program
Další článekMléčné řezy a tyčinky – 1 lžíce mléka a 3 kostky cukru