Zlatý kváskový mazanec

Stačí jeden kousek

Pěkně vyběhl, měla jsem radost. Je to hotový obr. Dnes odpoledne jsme ho ochutnali. Já a Roman jsme snědli po jednom kousku, holky po dvou. Nevím, jak se jim to vešlo do břicha. Já měla pocit, že už budu bez večeře, jak jsem si připadala sytá. Dali jsme si ho s našimi švestkovými povidly. No tak to máme tak na dva, možná i na tři dny jeden bochánek. Skvělé! Svačiny na zítřek a pozítří vyřešeny.

Vzpomněla jsem si, jak jsme milovali mámin klasický mazanec z vajec a cukru. Byl jako peřinka. Jeden kousek nikdy nestačil. Máma dělala dva na jeden plech a většinou oba padly k svačině. Když nás brzdila, snědli jsme jeden dopoledne a jeden odpoledne. Jestlipak by mi ještě chutnal, přemýšlela jsem v duchu. Počítám, že ano. Vždycky jsem byla na sladké a na moučné dobroty. To je další výhoda celozrnného kváskového pečiva – stačí mi jeden kousek. Je jiné. Méně sladké, ale pro nás dostatečně, a mnohem sytější. Těsto je hutnější, ten můj mazanec váží snad kilo.

Nacpané břicho jsem chtěla vychodit procházkou, ale studený vítr nás nakonec zahnal k sousedům na čaj. Vzala jsem jim kus našeho mazance na ochutnání. Jsou otevření, naředili svoji klasickou kuchyni tou naší. Chutnal jim moc, dali si ho taky s marmeládou. Já všechno odmítala, ke štěstí mi stačil čaj.

Párty 25. 9. - slavíme 15 let Jíme Jinak!Pojď se s námi bavit, tančit a zpívat! Mrkni, co jsme nachystali.

Co tam bude?

Břicho jako pátrací balón

Jak to už to bývá, na návštěvě jsme se zapovídali a hodiny letěly. Mě vytrávilo a nakonec jsem nepohrdla nabízeným mazancem paní domácí. Vzala jsem si, abych neurazila. A hned měla vyzkoušeno, že ten klasický z bílé mouky mi pořád chutná. A že je mnohem sladší. A že jeden nestačí…
Domů jsem šla s pocitem, že jsem těhotná. A rovnou v šestém měsíci. No jo, cukr a droždí, vražedná kombinace. Naštěstí toto těhotenství je plynného skupenství, do rána snad oplasknu a zase dopnu kalhoty :-)

Hezký sváteční večer všem,

Eva

PS: Jsem dobrovolně bez večeře.