Japonská kuchyně II.

Tak to neni nahoda, ze ty nase deti drive mluvi a jsou nejen pohybove, ale i celkove zdatnejsi… ja to prisuzovala neockovani, poctive peci a genetice, dcerka v roce vety, ctyrslabicna slova, porozumeni a v roce a pul uz pohadkova leporela nazpamet, odpovedi vlastnimi slovy, zpivala si sama pisnicky, ve dvou letech pismena, cisla, cislovky, obe deti uz od malicka precizne sklonuji i casuji, maji vybornou pamet, vyslovnost, vse jakoby samo od sebe, sice deti ucitelky, vsestranne, byvale zavodni sportovkyne… cely zivot mi vyhovuje nejist maso a zivocisne delsi obdobi, jako dite jsem maso nejedla vubec, mela jsem k tomu neprekonatelny odpor, mlecne jen jogurty a syry, vajicka vyjimecne, v dospivani jsem kvuli sportu zaradila obcas ryby a pak i kureci, az kvuli manzelovi casteji i jine, ale i tak jsem maso spise nejedla, kdyz bylo na vyber. v tehotenstvi mi maso vubec neslo jist, ve druhem hodne ustupku kvuli rekonstrukci a obdobi bez kuchyne mi dost uskodilo, mela jsem porad hlad ale ne chut na to, co zrovna bylo, varila tehdy moje babicka a davala ji i koupene veci, ja do te doby vse e domaci, ze zahradky… dcerka se osypala kolem pusy, zacala byt nejistejsi, plactivejsi, trucovat… po navratu k memu vareni v alespon provizorni kuchyni se nastesti vse urovnalo… vsichni rikali, ze jsme precitliveli, moc to resim atd., ale zkusenosti ukazuji, ze kuchyn je zakladem zdravi cele rodiny